Mezi jihoafrickými Sany (Křováky) existuje systém zvaný hxaro, jehož účelem je vytvářet a udržovat přátelské kontakty na velkou vzdálenost. Důležitou roli má při tom výměna korálků vyrobených ze skořápek vajec pštrosů dvouprstých. Sanové, které žijí třeba několik stovek kilometrů od sebe, se čas od času setkají, darují si korálky, čímž hmatatelně potvrdí svá přátelství, a pak se zase na dlouho rozejdou. Jaký to má smysl? Přežití v extrémně nehostinných podmínkách.
Pravidla lajkování
Sanové jsou lovci a sběrači z vyprahlých pustin, kteří žijí prakticky stejným způsobem jako v době kamenné. Na svém území se často přesouvají z místa na místo za životně důležitými zdroji potravy a vody. Pokud zdroje kvůli suchu dojdou, dojde na hxaro – díky němu mohou Sanové požádat o dočasné útočiště Sany z jiných oblastí, kde jsou momentální podmínky příznivější. Je to jakýsi společenský závazek: Když od někoho dostanete pštrosí korálky, očekává se, že mu příště nějaké na oplátku darujete zase vy. A stejně tak se očekává, že když se někdo z vás ocitne v nouzi, ten druhý mu podá pomocnou ruku. Vědci to přirovnávají k dnešním lajkům na sociálních sítích – vy kamarádovi olajkujete jeho příspěvek, on vám zase olajkuje ten váš. A vaše přátelství se tím nenápadně utvrzuje.
Sociální síť z doby kamenné
Systém hxaro zřejmě představuje vůbec nejstarší prostředek pro tvorbu sociálních sítí, jaký kdy mezi lidmi vznikl – předpokládá se, že se praktikoval už před desítkami tisíc let. Nyní poprvé se však podařilo získat fyzické důkazy o tom, že výměna korálků ze skořápek pštrosích vajec probíhala už v době kamenné. Pocházejí ze Lesotha – jihoafrické země s horami a řekami, které sem přitahovaly lovce a sběrače už před 85 tisíci lety. V takovém prostředí pštrosi nežijí, ale pravěké korálky se tu přesto našly hned na třech různých skalních nalezištích. Aby zjistili, odkud pochází jejich materiál, provedli vědci takzvanou izotopovou analýzu.
Nesmazatelný podpis izotopů
Izotopy jsou atomy stejného chemického prvku, které mají ve svém jádře stejný počet protonů, ale různý počet neutronů. V různém prostředí se vyskytují v různém poměru a tento „podpis“ se přenáší do těl rostlin a živočichů, kteří v něm žijí. Vědci tak zjistili, že vejce, z nichž pocházel materiál korálků z Lesotha, byla snesena v travnatých savanách vzdálených 325 až 1000 kilometrů. Do Lesotha je tedy s největší pravděpodobností přinesli Sanové, kteří je v rámci hxaro dostali od Sanů z jiných oblastí. Této teorii dobře odpovídá i fakt, že se v Lesothu nikdy nenašly žádné rozpracované či pokažené korálky nebo surový materiál skořápek pštrosích vajec.
Doba změn klimatu
Pozoruhodné je i stáří korálků z Lesotha. Nejstarší pocházejí z doby před 33 tisíci lety, tedy z konce střední doby kamenné. Byla to doba velkých klimatických změn, které tehdejším Sanům bezpochyby silně komplikovaly život. A jedním ze způsobů, jak špatné časy přežít, byla na první pohled zbytečná pracná činnost – výroba korálků ze skořápek pštrosích vajec.
Umění Sanů
Sanové dnes kromě Lesotha žijí také dalších jihoafrických státech, jako je Namibie, Zimbabwe nebo Jihoafrická republika. V minulosti však obývali prakticky celou jižní polovinu Afriky a po sobě zanechali nádherné ukázky skalních maleb lidí i zvířat. Častá jsou zobrazení antilopy losí nebo slonů – velké kořisti, kterou Sanové dokážou ulovit pomocí otrávených šípů. Sbírají však i bezobratlé živočichy, kořínky a hlízy, z nichž získávají vodu. Tu také umí slámkou vysávat z písku a uchovávat v nádobách ze pštrosích vajec.
