Přimda: Hradní pán ze záhrobí
Nejstarším kamenným hradem u nás je Přimda (Plzeňský kraj) – byl postaven v roce 1121, pravděpodobně na přání jednoho německého rytíře. To se ale nelíbilo českému knížeti Vladislavovi I., který hrad zanedlouho po jeho vzniku dobyl a učinil z něj majetek českých knížat. Účelem hradu pak bylo strážit část důležité obchodní stezky, která vedla mezi Prahou a německým Norimberkem. Hrad Přimda měl během své historie mnoho pánů, mezi nimi i jistého Dětřicha Špačka z Kostelce - postavu natolik zápornou, že po smrti nedošla klidu a dodnes prý musí ve zřícenině strašit v podobě černého rytíře. Možná však panu Dětřichovi jeho staletí dlouhý trest zpříjemňuje konverzace s bílou paní, která se prý někdy zjevuje v jedné skalní dutině.
Hrad Zvíkov s raráškem
Hrad Zvíkov (Jihočeský kraj) stojí na ostrohu se strmými srázy na soutoku dvou řek: Otavy a Vltavy. Vybudovat jej nechal zřejmě král Přemysl Otakar I. a jeho potomci. Stavba měla zřejmě mimo jiné naznačit rozpínavému šlechtickému rodu Vítkovců, aby si dobře rozmysleli pronikat na panovníkova území. Na Zvíkově údajně dodnes žije poťouchlé strašidlo – rarášek, který dříve děsil hradní hosty a dnes má spadeno na filmaře pohádek a turisty chtivé selfíček, kterým vybíjí baterie mobilů, foťáků a kamer. A aby nikdo nezaznamenal jeho existenci, pro jistotu ještě kazí i fotky a videa, které vycházejí černé nebo úplně rozmazané.
Brány do pekel na Housce a Troskách
Na hradě Houska (Liberecký kraj) není úplně logické to, proč stojí tam, kde stojí. Stavitel jej totiž umístil doprostřed tehdy víceméně pusté krajiny, mimo veškeré stezky a navíc do místa, kde nebyl ani zdroj vody! A podle jeho podoby to skoro vypadá, že hrad je postaven tak, aby chránil spíš proti něčemu UVNITŘ, než proti nepřátelům zvenčí. Podle pověstí je to naprosto jasné: Houska prý stojí na skále, v níž je brána do samotného pekla. A aby toho nebylo málo, prý tu ještě straší duchové černého mnicha a zastřeleného velitele švédských vojsk z dob třicetileté války. Houska však není jediný hrad s pekelnou branou. Ta se podle pověstí nachází i na dalším hradě v Libereckém kraji, kterým jsou Trosky.
Staré Hrady a poklad templářů
Hrad a zámek Staré hrady (Královéhradecký kraj) byl původně tvrzí, kterou jistý pan Arnošt ze Staré věnoval své manželce Adličce. Jeden z jejich synů ji později přebudoval na kamenný hrad. A jako každý správný hrad, i tenhle má pár pověstí. Ta nejtajemnější vypráví o řádu bojovných mnichů templářů, kteří si z křižáckých výprav přivezli obrovské valouny zlata (podle jiné verze to byly sochy svatých).
Na hradě je nechali zakopat a aby to celé udrželi v tajnosti, zaživa tu pohřbili i najaté kopáče. Později chtěli poklad přestěhovat na jiné místo. Začali kopat, probudili tak přízraky mrtvých a na útěku před nimi zahynuli strašlivou smrtí. A to samé se prý stane každému, kdo by chtěl na hradě něco vykopat. Archeologové by se tedy raději měli mít na pozoru. Odborníci si sice myslí, že templáři na Starých hradech nikdy nežili, ale co kdyby přece.
Buchlov s duchem hrabivce
Hrad Buchlov (Zlínský kraj) vznikl v 13. století s jasně daným účelem: Měl sloužit jako strategická obranná pevnost a zároveň správní středisko, na kterém probíhaly i soudy. Šance na to, že spatříte něco nadpřirozeného, by právě na Buchlově mohla být docela velká. Zdejších strašidel je totiž celá řada: bílá paní, duch hradního pána, který přepočítává zlaťáky, a černě oděné postavy. To by mohli být mniši, od kterých si hrabivý šlechtic půjčil značný peněžní obnos. A aby dlužné peníze nemusel vracet, pozval prý mnichy na hostinu, kde je nechal povraždit. A teď tu straší hezky všichni společně.
Sedmadvacítka z Karlštejna
Hrad Karlštejn (Středočeský kraj) založil Karel IV. v roce 1348, tedy pouhé dva roky poté, co se stal českým králem. Kromě tradiční bílé paní (údajně manželka Karla IV. Blanka) prý na Karlštejně můžeme slyšet Půďáka, který hlučně rachotí na půdách. Nejstrašidelnější ale byly přízraky sedmadvaceti bezhlavých rytířů. Mají to být duchové sedmadvaceti českých pánů, kteří byli v roce 1621 popraveni stětím za účast na povstání proti tehdy panujícím Habsburkům. Dnes už na hradě nejsou – poté, co Habsburkové ztratili svou moc, prý duchové sedmadvaceti českých pánů došli pokoje.
Kašperk s keltským strašidlem
Šumavský hrad Kašperk (Plzeňský kraj) vznikl na pokyn Karla IV. Jeho úkolem bylo střežit nejen zemskou stezku, která vedla z Čech do Bavorska, ale také šumavská naleziště zlata. Kašperk stojí v nadmořské výšce 886 metrů a je tak jedním z nejvýše položených českých hradů. Současně je také jedním z rekordmanů co do počtu strašidel. Údajně se tu potulují duše vojáků, kteří padli během třicetileté války. Po hradních zdech leze bílé strašidlo Šplhavec, které může mít podobu člověka, nebo také obrovského bílého pavouka.
Parta čertů láká turisty ke hře v kostky (hádejte, o co), zatímco kostlivci se opijí vínem a pak poperou. A do toho hradem sem tam procválá černý kůň s ohnivou ohlávkou, údajně zakletá hříšná duše bývalého majitele hradu. Také si tu na večerní procházku občas vyrazí bezhlavý rytíř v rozžhaveném brnění. Vůbec nejzajímavější je ale duch ženy oblečené ve vlčích kožešinách a s parožím na hlavě. Říká se jí swiza neboli můra a prý tu straší už od dob předslovanských Keltů.
Špilberk a zkamenělá čertí hlava
Hrad Špilberk (Jihomoravský kraj) byl postaven ve 13. století s jednoznačným cílem: Ze západního směru chránit nově vznikající město Brno. Založil jej budoucí král Přemysl Otakar II. na sice ne moc vysokém, zato pěkně skalnatém vrchu. Na Špilberku s jeho bohatou historií, mezi kterou patří i to, že tu bylo nechvalně proslulé vězení, ale strašidla k vidění nebývají. Zato v jedné zdi kromě zasekaných dělových koulí najdete zvláštní kamenný útvar, údajně zkamenělou hlavu poněkud přitroublého čerta. Čert se totiž vsadil se švédským generálem, který za třicetileté války obléhal Brno, že prorazí hradby. A to tak, že se nechá vystřelit z děla hlavou napřed. Švédové prý nabili dělo čertem, vystřelili, a co čert nechtěl, chudák čert se v hradbě zasekl a postupem doby fosilizoval.
