Podobně zánik naší dnešní digitální civilizace nemusí být způsoben pouze náhlou přírodní katastrofou, ale událostmi považovanými zprvu za bezvýznamné. V 5. století začala takto vznikat na troskách Západořímské říše dnešní Evropa.
Hunové a jejich nelidské lebky
Hunové děsili římské obyvatele svým vzhledem i zvyky, historik Marcellinus je dokonce přirovnal k primitivním dvounohým zvířatům. Příčina strachu se samozřejmě ukrývala v naprosté odlišnosti nomádské kultury.
Pro hunské bojovníky byly slzy nepřípustné, při truchlení za mrtvé si místo toho rozřezávali své tváře. Zvláštní podobu měly i jejich uměle protažené hlavy. Deformace lebky se prováděla už malým dětem podvazováním čela a zátylku hlavy obvazy s prkénky jako symbolu jejich vznešeného původu. Archeologické nálezy koster s podlouhlou lebkou pochází i z Burgundska nebo z Moravy.
Nečekaný výsledek přinesl v roce 2018 rozbor DNA na ženských hrobech z Bavorska. Výzkum potvrdil, že se jednalo o hunské princezny provdané za místní germánské velmože.
Tajemství barbarských hrobů
Hunové uctívali přírodní živly a boha Tengri, který vládl nebesům z posvátných hor. Pro mocné náčelníky proto byly ve stepi budovány hliněné mohyly zvané kurgany, kam byli pohřbíváni i další členové jejich rodu. V Evropě pochází nejvíce hunských hrobů z Maďarska, centra říše hunského krále Attily.
Bohatí hunští i germánští bojovníci zde byli pochováni v dřevěné rakvi uvnitř zahloubené hrobové komory s typickým reflexním lukem, římskými zrcadly nebo vzácným čínským hedvábím.
Zvláštností byla hunská pohřební hostina tryzna odehrávající se přímo na mohyle. Jezdci se zpěvem objížděli hrob velmože a po několika dnech u nejbližší řeky obětovali vodě posvátný kotel.
Ptomci impéria: Čti komiks o konci Římské říše >
Život skrytý v izotopech
Pohřební výbava hunských i germánských hrobů je překvapivě podobná. Postavení člověka tedy v Attilově království neurčoval jeho původ. Pro určení etnické příslušnosti zemřelých proto archeologům pomáhá chemická analýza izotopů v kostech.
Podle poměru nuklidů dusíku a uhlíku lze říci, jakou potravou se mrtvý za svého života živil. Naopak izotopy stroncia a kyslíku v zubech určují, zda se jednalo o kočovníka nebo usedlého zemědělce.
