Vyprávění starého mnicha o existenci další podzemní prostory považovali badatelé za jednu z legend, kterou bratři z premonstrátského kláštera v Želivě po staletí vyprávějí. Až plánovaná rekonstrukce kostela mu dala za pravdu.
Tajemství klášterního kostela
Vše začalo v roce 2007 geofyzikálním průzkumem klášterního kostela. Experti z Jihočeského muzea a výzkumníci z občanského sdružení Naše historie měli kvůli bezpečnosti najít a zmapovat dutiny pod podlahou a v okolí budovy.
Některé z nich vědci v kostele předpokládali podle náhrobních kamenů, jiné však nám byly zcela utajeny. Takovou byla i hrobka nalezená z liturgického pohledu na nejčestnějším místě, přímo v ose kostela, v presbytáři a hned vedle již známé opatské hrobky.
Záhadný mrtvý
Když se na monitoru připojenému k průzkumné kameře objevila malbou zdobená rozpadlá rakev s kovovým štítkem (takzvanou autentikou), bylo archeologům jasné, že zde leží někdo velmi významný. Cínová destička však podlehla cínovému moru a nápis byl zcela nečitelný.
Moderní věda si ale ví rady. Destičku širokou necelých pět centimetrů se podařilo badatelům vyjmout a odeslat do laboratoře. Tamní odborníci následně rozklíčovali celé dvě třetiny zdánlivě ztraceného nápisu. V hrobce odpočívá Siard Falco, opat a obnovitel kláštera po bitvě na Bílé hoře. Jeho jméno dodnes nese i jedno z piv místního klášterního pivovaru.
Hrobka mnichů
Podrobnému kamerovému průzkumu vědci podrobili i nepřístupnou hrobku bratří, kam byli, jak již název napovídá, pohřbíváni klášterní mniši. Obrovská a přes 10 metrů dlouhá prostora se táhne pod velkou částí kostela.
Právě při jejím mapování vyslovil přizvaný mnich domněnku, že za její zdí se skrývá ještě další místnost, kam se dá dostat jen velmi zvláštní cestou a po kolenou. Ze stavebního hlediska se však osloveným archeologům a historikům zdálo jeho tvrzení jako nepravděpodobné. Pravda vyšla najevo za čtyři měsíce.
Pod hromadou kostí
Na stopu přivedla badatele již zmíněná větrací šachta ve vlhkých základech kostela. Když jí poprvé prostrčili kameru dovnitř kobky, marně hledali původní vstup do podzemí. Jen u zdi sousedící s hrobkou bratří narazili na podivnou šachtici. Vrátili se tedy zpět do již probádaného podzemí a zde pod hromadou lidských kostí a zbytků rakví konečně odhalili vstup. Mrtví jej doslova střežili.
Tajná místnost v Želivě
Zájemce o návštěvu tajné místnosti, musel nejprve odklidit rakve, protáhnout se propadlem v podlaze, prolézt pod tlustou oddělovací zdí a teprve potom se vynořil v kobce, jejíž existenci předpověděl mnich.
Už podle složitého vstupu bylo všem zřejmé, že nejde o hrobku, ale o středověký trezor. Důmyslný úkryt, který je i za použití současné technologie těžko odhalitelný, mohl sloužit v nebezpečných dobách jak lidem, tak i pro úschovu klášterních cenností. Vznikl pravděpodobně při posledních velkých přestavbách kláštera pod vedením slavného architekta Jana Blažeje Santiniho v polovině 18. století.
Stopy po hledačích pokladů
Složitě zalomenou šachtu, která expertům pomohla odhalit takzvaný Santiniho trezor, považovali vědci původně za část větracího systému. Dalším výzkumem však zjistili, že někdo z dávných hledačů pokladů se právě tudy pokusil z trezoru prokopat do dalších domnělých prostor. Větrací kanálek by totiž mohl trezor pochopitelně prozradit.
