KOVAP stále vyrábí hračky ručně a navíc vznikají do posledního šroubku kousek od Náchoda. Vyrazili jsme se na výrobu podívat. Nenápadný domek stojící v malé vesničce Chuchelna naproti obchůdku ani trošku nenapovídá, že by v něm vznikaly ročně tisíce autíček, traktorů a dalších hraček.
Opak je ale pravdou. Ve dveřích už při příjezdu stojí šéf podniku a velký srdcař pan Hošek, kterému se s nadsázkou někdy přezdívá „král hraček“ a s úsměvem nás zve dál. V malé zasedačce si společně dáváme čaj a pokukujeme po hračkách, které jsou vystaveny v policích všude kolem nás. Pak si zkusíme natáhnout pérový strojek traktoru, dětinsky zakroutíme malým volantem a vstupujeme do výroby pořádně prozkoumat, jak všechny výrobky vznikají.
Hračky jako dříve
Občas nám při reportáži v některých firmách ukazují svoje raritní stroje, které se používaly na výrobu dříve, a když dosloužily, nechali si je tam na památku. KOVAP má takových strojů spoustu, ale oproti ostatním je tu jeden rozdíl: Nejde o žádnou připomínku starých časů, všechny jsou stále v provozu!
Způsob výroby se tak za desítky let skoro nezměnil a nové lisy pracují vedle těch ručních šroubových. Prim hraje ruční práce převážně dam, které jsme za celou naši návštěvu neviděli jinak než s úsměvem.
Skoro jako kovová vystřihovánka
Úplně na začátku je budoucí hračka pouze dvojrozměrná. V pobočce firmy v Novém Hrádku natisknou celý budoucí výrobek na plechovou tabuli. Jednotlivé díly mají přichystané načrtnuté díry na pozdější děrování a i označení míst, kam se budou připevňovat další součástky. Je to vlastně skoro jako vystřihovánky, jen budete místo nůžek, pravítka a lepidla, potřebovat trošku větší nástroje.
Cesta plechu
Plechová tabule se nejprve nastříhá na pásy a z těch jsou vystřiženy jednotlivé díly. Zbytek se dá do krabice stranou. Následně bude odvezen k recyklaci do železného odpadu. Jednotlivé „výstřižky“ putují k děrovačce. Tady se do součástek připraví díry, aby se k sobě daly snadno přidělat. Další zaměstnankyně potom dílky ohne tak, jak je potřeba, aby se z dvojrozměrné plochy skutečně poskládalo prostorové auto.
Mezitím dávají v místnosti vedle dohromady několik ozubených koleček, pastorků a dalších dílků, ze kterých se vytvoří pérový strojek „motor“ budoucích mechanických hraček. Každý výrobek ho má trošku jiný, proto je potřeba si dávat pozor, aby se složené strojky nezaměnily.
Zlaté české ručičky
V bednách se po složení společně s dalšími předpřipravenými díly přesouvají o patro výše, kde se všechno dohromady kompletuje. Tady sedí další pracovníci, kteří mají za úkol díly poskládat dohromady. Každý se specializuje na jeden konkrétní výrobek. Většina má v rukou už takový grif, že sotva stíháte vnímat, co kam uchytili.
Vložit, zasadit, zaklesnout, kladívkem urovnat, přišroubovat a je to! Hračka stojí na stole a hurá na další. A takhle pořád dokola. Milá dáma, která se sází do krabice jeden traktůrek za druhým, nám říká, že když se nic nezkazí, stačí ji na to pouhých deset minut!
Legendární výrobky KOVAPu
Na závěr přichází testování. Každá jedna hračka musí být vyzkoušena, jestli nemá nějakou vadu. Přes místnost je natažená šňůra, po které jezdí tam a zpět malé lanovky, na veliké desce se pořád dokola natahují traktůrky a na stolku v rohu jezdí od hrany k hraně beruška, která nikdy nespadne ze stolu! Jestli je všechno v pořádku, nezbývá než výrobky zabalit a doufat, že je co nejdřív vyndají z krabice s logem firmy KOVAP nadšené dětské ručičky!
Kov a plast
Prvním výrobkem KOVAPu byl silniční válec, to bylo roku 1946, který se v modernější podobě prodává dodnes. Později vyrobila firma také legendární pistolku, kterou si oblíbily i maminky, protože jiskra na konci hlavně se hodila na zapalování sporáku. Následně přišly i traktory s funkční řadicí pákou a autíčka. V dobách normalizace ale prosadili komunisté, aby se kvůli ceně a efektivitě výroby produkovaly i plastové hračky. Ačkoli od toho firma časem ustoupila, tehdejší název odvozený od slov KOV A Plast, zůstal dodnes.