Od kolika let se jazykům intenzivně věnuješ a kolik se jich zvládneš naučit za jeden rok?
Jazykům se intenzivně věnuju od 13 nebo 14 let. Ale protože pocházím z bilingvní rodiny, mluvila jsem už před tím česky, německy, anglicky a později i holandsky, protože tatínek je Holanďan. Za 4 roky se dá zvládnout 12 různých jazyků, takže v průměru 3 za rok.
Jaký jazyk vnímáš jako svůj mateřský?
Někdy němčinu a někdy angličtinu. Ale to se mění. Češtinu mám až někde na třetím místě. Mám pocit, že se v ní špatně vyjadřuji, nejlépe mi to jde asi v angličtině, ale aktuálně je mateřský jazyk opravdu němčina.
Říká se, že čeština je těžká. Vnímáš to taky tak, že patří k těm náročnějším jazykům?
Určitě ano. Hlavně gramatika je hodně složitá. Setkala jsem se s tím ještě v turečtině, tam je gramatika taky složitá a teď zkouším mongolštinu a ta mi připadá gramaticky taky těžká. Nicméně na jazykovou zkoušku z češtiny se nechystám. Budu ráda, když z ní odmaturuji!
Jakým stylem se učíš?
Učím se tak, že otravuju lidi (smích). Naučím se nějaké základní fráze a slovíčka a pak si začnu psát přes různé aplikace s ostatními lidmi. Třeba s dvaceti a od nich se pak učím jejich řeč. Mě jazyky hrozně baví!
Podle čeho si je vybíráš?
Podle barvy, já totiž jazyky vidím. A podle toho, která barva se mi líbí, takový jazyk se pak učím.
V jakém jazyce se ti zdají sny?
Sny se mi zdají hlavně v angličtině, pak v němčině. Někdy i v češtině. Už se mi zdál ale i sen v italštině, portugalštině a čínštině a někdy jsou i namíchané, tak je to občas zajímavé. Takový Babylon.
Setkala ses v některém z jazyků s tím, že sis gramatický jev neuměla vysvětlit, že jsi nenašla ekvivalent v žádném z jazyků, které znáš?
Ano. Když se začnu učit nový jazyk, tak prakticky zapomenu, že umím nějaký jiný. A snažím se vycházet přímo z toho jazyka samotného. Třeba když jsem se učila španělštinu, zavedla jsem si slovníček, ale vedle španělských výrazů jsem si nepsala vysvětlivky v žádném jiném jazyce, prostě jsem si to tam namalovala. A když začínám s novým jazykem, dívám se rovnou na gramatiku bez toho, abych si ji k čemukoliv přirovnávala. Ale existují jazyky, které nejsou indoevropské a používají jiný systém než třeba čeština.
Když se naučíš jeden jazyk z určité rodiny, rozumíš i těm ostatním? Jsi schopná se je rychle doučit?
Docela jo. Když jsem se naučila španělsky, pak pro mě nebyla moc těžká ani italština nebo francouzština. Ale třeba portugalštině jsem rozuměla, jen když byla na papíře. Mluvená portugalština, obzvláště ta brazilská, je totiž trošku jiná než ta psaná. Plusem takového učení je, že jde hodně rychle, minusem pak, že se jazyky začnou plést.
Kdy je ten moment, kdy si řekneš, umím další jazyk, jsem schopná se domluvit?
Když se dokážu vyjádřit bez dívání do slovníku a když chápu všechno, co se mi někdo snaží říct. Absolvovala jsem i zajímavou debatu na Twitteru na toto téma. Dá se říct, že při úrovni A2 už jazykem umím mluvit, ale stále nedokáži vyjádřit vše, co bych chtěla. Zároveň nepotřebuji úroveň C2, abych mohla tvrdit, že už se umím daným jazykem domluvit. Pro mě ten moment nastává, když jsem schopná vyjádřit svoje myšlenky a nápady a komplexně se s někým v dané řeči bavit.
Z kolika jazyků máš teď nějakou jazykovou zkoušku?
Z angličtiny, němčiny a italštiny a teď se připravuji ještě na španělštinu, korejštinu, francouzštinu a v dalším pololetí turečtinu a portugalštinu nebo možná jen jedno z toho. A příští rok bych si chtěla udělat i zkoušku z japonštiny a čínštiny.
Co tě k jazykovým zkouškám vede? Chceš si ověřit, že už je tvoje znalost na nějaké úrovni nebo je ta pohnutka jiná?
Jazykovou zkoušku z němčiny jsem dělala jen kvůli tomu, že chci studovat v německém Freiburgu a k tomu potřebuji C2 certifikát. Italštinu jsem dělala ze stejného důvodu. Ráda bych se stala etruskoložkou a k tomu potřebuji potvrzení, že mluvím italsky. Proto chci mít certifikovanou i turečtinu, abych tam mohla někdy něco vykopat. Beru to jako investici do své budoucnosti.
Který z jazyků je nejpraktičtější?
To je otázka. Každý jazyk otevře nové dveře do nového světa. I ten, kterým se téměř nemluví. Pokud se člověk chce domluvit např. v jižní Americe, pak je to španělština nebo portugalština. V Evropě je toho opravdu hodně, od angličtiny počínaje, francouzštinou konče. V Asii bych doporučila určitě čínštinu.
Jak reagují cizinci na tvou schopnost mluvit s nimi jejich jazykem?
Kamarád mi řekl, že si hledám oběti. Pokud v cizí zemi uslyším, že člověk mluví jiným jazykem a je sám, tak se s ním dám okamžitě do řeči. Takhle jsem slyšela ve vlaku v italské Pise, jak se baví japonsky nějaká babička s dědečkem, tak jsem za nimi přišla, promluvila na ně japonsky a oni byli úplně nadšení. A slyšet nadšení a pozitivní reakce je vždycky super a proto se taky jazyky učím.
Říká se, že kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem - cítíš se jako 17 různých lidí?
To mi teď říkala mamka, že když se bavím korejsky, že jsem úplně jiná, než když se bavím anglicky. Ve španělštině mám úplně jinou osobnost než třeba v japonštině. Jazyk vás ovlivní, takže v japonštině jsem taková úslužná a spořádaná, kdežto ve španělštině hodně temperamentní. Myslím, že je to hodně ovlivněno i kulturou.
Zajímáš se i o kulturu zemí, jejichž jazyk se naučíš?
Hodně. Kultury jsou fascinující. A jsou nedílně spojené s jazykem. Některé jazykové fráze je potřeba zasadit do kontextu kulturního vývoje.
Učíš se i neformální a hovorovou část jazyka? Umíš v těch 17 jazycích i nadávat?
Nedržím se jen akademické úrovně a učím se i hovorovou část. V některých jazycích umím nadávat a v jiných zase vůbec, protože nemám kde nadávky zaslechnout. Třeba japonsky to neumím. Zanadávám si pro lepší pocit třeba v italštině nebo ve francouzštině, ale česky třeba vůbec. Znát nadávky aspoň pasivně je důležité.
Když na tebe někdo promluví, dokážeš se hned zorientovat a přepnout na daný jazyk?
Ano, celkem v pohodě. Pokud teda nemluví dialektem. To je pak horší jazyk rozpoznat. Mozek to musí chvilku pobrat a pak už nemám problém.
Stane se ti někdy, že tě napadne slovo ve všech ostatních jazycích kromě toho, kterým zrovna mluvíš?
To se stává dost často. Hlavně se mi to stává v souvislosti s češtinou. Chci říct něco česky a vypadne ze mě italské slovíčko. Když jsem byla malá, míchala jsem češtinu s němčinou a dělám to dodnes.
Co na tebe říkají učitelé jazyků ve škole a co říkáš ty na ně?
Vždycky na mě byli hodní. Vycházeli mi vstříc, když se třeba v angličtině nebo němčině učily základní věci, mohla jsem si číst a připravovat se na zkoušky. Musím uznat, že moji učitelé cizích jazyků mají hodně dobrou úroveň znalostí.
Měla jsem třeba na angličtinu pana učitele Ježka a ten měl snad znalosti na úrovni C4 (smích – pozn.: společný evropský referenční rámec definuje 6 jazykových úrovní, nejvyšší je C2). Nikdy jsem nepochopila, jak někdo může umět tak dobře anglicky jako on.
Kdo by se chtěl dozvědět víc o tom, jak se Eva učí, může zhlédnout některé z videí na jejím YouTube kanále.
