Kondoři vedou
První ptáci, u nichž vědci existenci čichu připustili, byli supi, kteří se živí mršinami. Však je také při jejich hledání čich velmi užitečný. Přesto se ukázalo, že supi Starého světa ho zase tak skvělý nemají a spoléhají spíš na zrak. Zato jejich americká obdoba, mrchožraví kondoři rodu Cathartes, disponují vynikajícím čichem. Mezi nimi vede kondor krocanovitý (C. aura), který žije v hustých lesích a je proto schopen najít po čichu i mršinu, kterou nemůže vidět.
Geny i mozek pro vývoj čichu
Během minulých desetiletí vědci prozkoumali geny nejrůznějších ptačích druhů a zjistili, že prakticky všichni ptáci mají i geny zodpovědné za vývoj čichu. Další výzkumy potvrdily, že se u většiny z nich nachází v mozku větší či menší čichové laloky. Ptáci tedy mají všechny předpoklady, aby se u nich čich rozvinul. Otázkou však zůstalo, zda tomu tak skutečně je, a pokud ano, jak ho používají.
Lovci za sekačkou
Zodpovědět tuto otázku je složitější, obvykle je nutné správně vyhodnotit chování ptáků v přírodě. Naposledy se to podařilo německým vědcům z institutu Maxe Plancka, kteří sledovali lovecké chování čápů bílých (Ciconia ciconia). Čápi s oblibou loví na loukách a pastvinách, které jsou plné drobných živočichů. Jenže ti jsou dobře ukrytí ve vysoké trávě. Nejlepší lovy jim proto zajistí sekačka – čápi se houfně sletují na právě sečené louky a pastviny a přímo za stroji sbírají vyplašený hmyz, slimáky, hraboše, žáby či ještěrky.
Vůně trávy
Vědci si brzy všimli, že k právě sečené louce letí čápi vždy proti větru. To by napovídalo, že je láká vůně čerstvě sečené trávy. A rozhodli se zjistit, zda se skutečně řídí čichem. Přibližně 70 čápů sledovali z malého letadla (Cesny) z výšky 800-1200 m.
Aby vyloučili možnost, že se při hledání řídí zrakem, zařadili do výzkumu pouze jedince, které od sečené louky dělila nějaká vyvýšenina nebo les. Současně museli být dostatečně daleko, aby neslyšeli hluk traktoru. Také jedinci, kteří mohli sledovat jiné čápy letící k louce nebo dravce přilákané vyplašenými živočichy, nebyli do výzkumu zahrnuti.
Ošizení čápi
Pozorování prokázala, že se k louce skutečně sletují jen čápi, kteří jsou od ní po větru a sečenou trávu mohou cítit. Že se čápi řídí čichem, nakonec potvrdily i dva pokusy. Při prvním vědci rozházeli čerstvě posečenou trávu na louku posečenou již dříve. Čápi, kteří byli od louky po větru, vůně trávy skutečně přilákala. A úplně stejně se nechali nachytat i ve druhém pokusu, při němž vědci nad loukou rozprášili pouze chemické látky, které se při sečení uvolňují do vzduchu.
Kolibříci ke květům nečichají
Většina ptáků, u nichž byl do současnosti čich potvrzen, ho využívá podobně jako čápi při hledání potravy. Existují ale výjimky. Drobní kolibříci se živí nektarem z květů a současně je opylují. Zatímco květy rostlin opylovaných hmyzem nebo savci intenzivně voní, květy závislé na ptačích opylovačích nevoní. Kolibříci se proto při jejich hledání nemohou řídit čichem, ten je jim tak zdánlivě k ničemu.
Pachová výstraha
Ještě donedávna proto byli vědci přesvědčení, že kolibříci čich nemají. Ale nedávné pokusy dokázaly, že ho nejen mají, ale je pro ně velmi důležitý. Čich jim však neslouží k hledání potravy, ale informuje je, zda je návštěva květu bezpečná. Květní nektar totiž neláká jen kolibříky, ale i další ptáky a hlavně spoustu hmyzu. A ten může být pro kolibříky nebezpečný.
Předstírané nebezpečí
V tomto případě vědci využili toho, že kolibříci navštěvují nejen květy, ale s oblibou sají sladkou šťávu ze speciálních krmítek. A tak pro ně připravili test. Na některé květy či jejich napodobeniny nanesli chemické látky vylučované dvěma druhy agresivních mravenců a včelami medonosnými. Všechny květy vypadaly úplně stejně, přesto se kolibříci vyhýbali těm, z nichž cítili mravence, kteří by je mohli ohrožovat. Naproti tomu pach včel, které pro ně nejsou nebezpečné, jim nijak nevadil.
A kdo další?
Čápi a kolibříci jsou nejnovější ptačí druhy, u nichž bylo prokázáno, že mají velmi dobře vyvinutý čich. Seznam ptačích druhů, u kterých je používání čichu známo již déle, je však mnohem delší. Nejsou to jen zmínění kondoři. Kteří další ptáci používají čich?
-
holub domácí
-
racek žlutonohý
-
novozélandský kivi
-
albatros
-
buřňák
-
buřňáček
-
buřník
Vůně domova
Poštovní holubi (holub domácí – Columba livia domestica) jsou proslulí svou schopností vrátit se odkudkoliv do svého holubníku. Dlouho se předpokládalo, že se orientují podle slunce a magnetického pole Země. Ale výzkumy přinesly nový poznatek – holubi mají skvěle vyvinutý čich a jsou jím schopni rozeznávat směsi pachů typických pro různá místa i jejich domov. Podobně se orientuje řada migrujících ptáků – prokázáno to bylo např. u racků žlutonohých (Larus fuscus), kteří se vracejí z jihu na svá severská hnízdiště.
Nos na špičce zobáku
Novozélandští kiviové (r. Apteryx) jsou na rozdíl od většiny ptáků téměř slepí. A jejich kořist, různé ponravy a červi, se skrývá v zemi. U kiviů se proto vyvinul skvělý čich, který jim prozradí larvu ukrytou až 30 cm hluboko. Při hledání zapichují zobák do měkké pralesní půdy - nozdry se jim proto posunuly až na jeho konec. Na něm navíc vědci nedávno objevili receptory schopné vnímat i nepatrné vibrace způsobené hmyzem. A nevylučují, že je to možná pro kivie ještě důležitější smysl než čich.
Letci nad oceány
Albatrosi, buřňáci, buřňáčci a buřníčci, to jsou čtyři čeledi mořských ptáků patřících do řádu trubkonosých (Procellariiformes). Jejich hlavním znakem jsou nozdry protažené do jakési trubičky. Ústí do nich solné žlázy, ale současně jsou skutečnými „nosy“ těchto ptáků. Všichni žijí během roku nad volným oceánem a živí se rybami a krilem. Jejich hejna hledají na značně dlouhé vzdálenosti čichem. Teprve když přiletí na místo, „přepnou“ na zrak a jednotlivé úlovky zaměřují očima. Čich jim ovšem pomáhá i při návratu na hnízdiště a navíc se podle něj jednotliví ptáci vzájemně poznávají.
