Kolem otevřené rakve s mumií v ženských šatech a štítkem Magdalena Grambová už prošly tisíce návštěvníků. Ostatky zdatné podnikatelky, která někdy kolem roku 1642 přivezla do Čech dnes již proslulou paličkovanou krajku, uložili do krypty kostela svatého Prokopa ve Vamberku v červenci 1671.
O nějakých 283 let později došlo k podivné události, jejíž přesné příčiny už asi nikdy nezjistíme. Někdo vyměnil hraběnčinu hlavu za cizí mužskou. A přestože odborník pozná rozdíl mezi ženskou a mužskou lebkou na první pohled, zůstala takto poškozená mumie bez povšimnutí až do roku 2019. Právě tehdy totiž v hlavě archeologa Bohumíra Dragouna uzrála myšlenka vrátit lokálně významné šlechtičně tvář.
3D model lebky
Dragounovi se podařilo sestavit tým nadšenců složený z historiků, genealogů, antropologů, genetiků, etnografů, biologů, 3D specialistů, geodetů a dalších expertů. Ti všichni domnělé ostatky Magdaleny Grambové, ale i celého kostela a kostelní krypty postupně pečlivě prozkoumali. Zdigitalizovali a vytvořili 3D model lebky, krypty i kostela pro budoucí badatele a v neposlední řadě pomocí výrazně inovované metody antropologa a archeologa Michaila Gerasimova vrátili hraběnce její podobu.
Neuvěřitelná náhoda
Všechno však málem skončilo hned na začátku. Přivolaný antropolog totiž okamžitě zjistil, že lebka k mumii nepatří. Jednak zcela postrádala jakékoliv známky mumifikace, ale hlavně patřila muži.
Bezradným vědcům pomohla neuvěřitelná náhoda. Místní farář si totiž vzpomněl že v kryptě kostela viděl jednu lebku, která na sobě měla i části mumifikovaných tkání. Zaujala ho, protože ostatní stovky lebek v kostnici byly zcela vybělené. O rok později se tato nepravděpodobná hypotéza ukázala jako pravdivá. Antropolog nade vší pochybnost potvrdil, že hlava patří mumii.
Je to opravdu hraběnka Grambová?
Vědci tedy měli kompletní tělo. Museli však také zjistit, zda ostatky opravdu náleží Magdaleně Grambové. Hraběnka byla prokazatelně cizinka. Kosti tedy nesmí patřit nikomu, kdo strávil dětství v okolí Vamberku. K potvrzení tohoto předpokladu pomohli badatelům obyčejní šneci.
Zubní sklovinu ze stoličky zemřelé porovnali při analýze izotopu stroncia se složením deseti šnečích ulit nasbíraných v městečku. Šneci mají pro tento účel výhodu v tom, že díky své „rychlosti“ jsou vždy pouze lokální. Během života doslova nasávají a do ulity ukládají vše, co podloží dané oblasti nabízí.
Analýza dokáže rozlišit nejen oblasti, kde daný jedinec dlouhodobě žil, ale i například složení jeho stravy. V našem případě prokázala, že mumie zcela jistě nepatří nikomu, kdo se narodil Čechách. Naopak nevyloučila město Sankt Gallen ve Švýcarsku, kde žil jeden z předků Grambové.
Digitální Magda s předkusem
Již při prvním zkoumání lebky antropolog konstatoval, že dotyčná měla velký předkus horní čelisti. Tento fakt potvrdil i následně sestavený virtuální 3D model od brazilského 3D specialisty Cícera Moraese. Cícero ve speciálním forenzním programu nejprve na lebku podle dochovaných svalových úponů nanesl v příslušné síle svalovou hmotu. Následně pak podle databáze všechny další měkké tkáně.
Typ účesu, úpravu obočí a další drobnosti už specialista dodělal podle dobových zvyklostí a odhadu historiků. Barvu očí a vlasů prozradí až podrobná analýza DNA. Expertům se podařilo dohledat i řadu potomků Grambové a další objevy nás tak ještě jistě čekají.
Podoba prvních Přemyslovců
V článku Obličeje zapomenuté 1000 let, který najdete pod tímto odstavcem, je důkladně popsán proces rekonstrukce obličeje podle lidských ostatků. Vědec a počítačový expert Cícero Moraes k tomu využívá procesy, které jsou nesmírně detailní a věrohodné.
Výsledky z těch samých postupů od roku 1946 uznávají americké soudy jako dostatečný důkazní materiál a využívají se nejen v kriminalistice, ale i v plastické chirurgii. Stejná metoda, která v našem případě pomohla zrekonstruovat obličej před 351 lety zemřelé hraběnce, dokáže doslova vrátit tvář žijícím pacientům po vážných úrazech.
