Cirkusové umění je rodina pěti dovedností – žonglování, balančních technik, závěsné akrobacie, pozemní akrobacie a klaunství. Můžete se věnovat všem, nebo se specializovat třeba na jedinou. V pražském Cirqueonu je učí v rámci zájmových kurzů pro děti i dospělé.
Největší zájem je mezi staršími dětmi a teenagery. „Cirkusové umění je zajímavá pohybová aktivita, která není agresivní ani soutěživá, zato je nesmírně rozmanitá a každý si v ní může najít něco, v čem bude dobrý,“ říká vedoucí lektorského týmu Adam Jarchovský. „
Je jedno, zda jsi velký, malý, silný, tenký, můžeš žonglovat, lézt po šálách, chodit po rukou nebo hrát pantomimu. Děti v kurzu, přestože je každé jiné, se sejdou v tělocvičně, užívají si pohyb a legraci a osvojí si základy cirkusového umění. Postupně si najdou, co je jim nejbližší, a tomu se pak začnou pod dohledem lektorů více věnovat.“
Centrum pro nový cirkus Cirqueon bude na Festivalu ABC • Zdroj: ABC
Cirqueon: Kroužek bez závazků
Cílem Cirqueonu není vychovávat mladé cirkusáky, byť má již několik výborných odchovanců, kteří se v oboru uplatnili. Většina účastníků kurzů sem nechodí proto, že by jednou chtěla vystupovat v šapitó, ale zkrátka pro pohyb samotný a dovednosti, kterým se jinde nenaučí.
To je jeden z důvodů, proč je nový cirkus v posledních letech tolik oblíbený. Umění na pomezí akrobacie a divadla se stává tréninkovým sportem podobně jako fotbal nebo karate. Přitom myšlenka nového cirkusu zasahuje mnohem dále do historie, než je posledních deset let, kdy se stala téměř módním trendem.
Kde se vzal cirkus
Tradiční cirkus se zformoval na konci 18. a v první polovině 19. století souběžně v Evropě i Americe. Potulní komedianti se spojovali do větších skupin a připravovali pro diváky komponovaná představení v kruhové manéži obklopené lavičkami pro obecenstvo a přikryté velkým stanem zvaným šapitó. Ke komediantům se přidali drezéři zvířat, především koní a exotických šelem.
Zlatá éra tradičního cirkusu přišla na přelomu 19. a 20. století, kdy moderní dopravní prostředky v čele s železnicí umožnily převoz cirkusů i na větší vzdálenosti. Tehdy velká města obrážely cirkusy s tisícovkami míst v hledišti. Největší americký cirkus Ringling Bros. and Barnum & Bailey Circus měl šapitó pro více než 10 000 diváků. Lidé se chtěli bavit a cirkus jim přivezl zábavu přímo pod nos.
Nová vlna
Propad přišel během velké hospodářské krize počátkem 30. let minulého století. Lidé neměli na zábavu peníze a produkčně náročné cirkusy začaly krachovat. A už se z toho nikdy nevzpamatovaly. Tradiční cirkus existuje dodnes, ale všude po světě se potýká s nízkou návštěvností, ekonomickými problémy i s kritikou drezury zvířat. V 50. letech totiž vstoupily do domácností televizory a masová cirkusová zábava byla odsunuta na druhou kolej.
Úpadek cirkusu ale nedal spát mladým akrobatům v 70. letech ve Francii. Oprostili cirkusové umění od velkých šapitó a začali je předvádět na ulici, v parcích či na malých divadelních scénách. Vznikl nový cirkus.
Návrat ke kořenům
V západní Evropě a v Americe došlo k největšímu boomu nového cirkusu v 80. letech. Vlastně šlo o návrat ke kořenům pouličních kejklířů. Artista přišel pěšky a přímo na trávníku v parku předváděl dechberoucí atletické kousky, žonglování nebo pantomimu. Maximálně si mezi stromy napnul lano, případně z větve zavěsil šplhací šály. Tedy produkce velmi snadná a levná. A obecenstvo se nejen bavilo, ale chtělo si to vyzkoušet na vlastní kůži.
Největší popularitu novému cirkusu vysloužila kanadská skupina pouličních umělců Cirque du Soleil z Montrealu, která vznikla v roce 1984. Montreal se tak stal jedním ze světových center nového cirkusu. Ovšem podobná jsou i v Evropě a někde se cirkusové umění dokonce vyučuje na vysokých uměleckých školách, například v Paříži, Kodani, Rotterdamu či v Tampere ve Finsku.
U nás zpoždění
Ve východní Evropě, která byla pod totalitní kontrolou Sovětského svazu, byla situace poněkud odlišná. Sověti znárodnili své cirkusy v roce 1919 a zakázali jim volně kočovat. Cirkusové umění tam zaniklo, dostalo jinou formu a vytratil se z něho svobodný duch. U nás jsme po vzoru Sovětů znárodnili cirkusy v roce 1948. Vlna nového cirkusu sem až na výjimečné případy jednotlivců nepronikla.
A nestalo se to ani dlouho po listopadovém převratu roku 1989. Teprve po roce 2000 se s třicetiletým zpožděním za Francií začali objevovat cirkusoví umělci i v českých parcích. Populárním se stalo žonglování, plivání ohně či provazochodectví na slackline.
Od klaunů
Kořeny českého nového cirkusu bychom ale našli hlavně mezi klauny. Známý mim Boris Hybner byl jedním z mála průkopníků, kteří získali věhlas u francouzského nového cirkusu. Neocenitelné zkušenosti pak přivezl do republiky a zde je předával mladší generaci.
Důležitým mezníkem se stal první ročník festivalu Letní Letná v roce 2004, jehož ředitelem je Jiří Turek. Letos už proběhl 18. ročník a dodnes jde o nejvýznamnější festival nového cirkusu u nás. Dnes máme u nás výborných nových cirkusů a souborů desítky. K nejvýznamnějším patří Cirk LaPutika, LeGrando, BudeCirkus nebo právě Cirqueon. Výběr je opravdu bohatý.
Adam Jarchovský
Umělecký šéf a vedoucí lektorského týmu Cirqueon je specialistou na žonglování a předmětovou manipulaci. Je zakládajícím členem divadelního souboru Bratři v tricku, ovšem hraje i s jinými divadelními a cirkusovými soubory. Adam je také jednou z předních postav sociálního cirkusu, což je metoda sociálního rozvoje a vzdělávání dětí a mládeže. Věnuje se rovněž pohybovým kurzům pro zrakově postižené.
Kde je hledat
Cirkusová pedagogika se u nás rozvíjí teprve posledních 10 let. Podobně jako Cirqueon v Praze vedou kurzy i jiné cirkusy po celé republice a vzájemně si předávají své zkušenosti. Abyste je nemuseli dlouho hledat, jděte na web Cirkonet.cz, což je česko-slovenská platforma pro podporu, rozvoj a profesionalizaci sociálního a mladého cirkusu.
Web CIRQUEONu s aktuální nabídkou kurzů je na Cirqueon.cz.
