Dobrodružné fantastické japonské příběhy dobývají srdce českých čtenářů. Co je manga, se dozvíte v časopisu ABC č. 20/2022. Tady si můžete přečíst celý rozhovor s Anničkou Křivánkovou, která je zřejmě nejaktivnější překladatelkou mangy z japonštiny do češtiny. Někdy to je těžší práce, než se může zdát.
Jak se překládá manga? Je rozdíl překládat mangu a komiks?
Japonské slovo manga znamená komiks – bez rozdílu provenience, čili jde v zásadě o to samé a technické postupy jsou stejné. Ideální je přečíst si celou sérii předem (což mnohdy nelze, protože ne všechny jsou dokončené), udělat si poznámky ke jménům, termínům, slovním hříčkám apod.
Následuje proces překládání, kdy přeložený text (repliky, popisky, zvukové efekty) podle předem daných pravidel zanáším do textového souboru, a to tak, aby bylo poznat, ke které bublině či panelu patří. Potom následují jazykové a redakční úpravy, grafik obstará sazbu, pak přijde na řadu kontrola vysázeného komiksu a můžeme tisknout a prodávat.
Zaslíbená Země nezemě • Zdroj: Crew
Z jakého jazyka překládáte - jenom z japonštiny nebo i z anglických překladů?
Překládáme výhradně z japonského originálu.
Jsou některé série snazší předložit než jiné?
Vždy záleží na typu série – vyloženě akční mangy kategorie šónen či seinen (čili ty určené převážně dospívajícím chlapcům a mladým mužům, ačkoliv tyto kategorie už jsou dnes poněkud zastaralé) jako např. Gantz bývají stručnější a lze je přeložit za poměrně krátkou dobu.
Nicméně hodně „ukecané“ mangy jako třeba Tokijský ghúl, Zaslíbená Země nezemě či Čarodějova nevěsta zaberou více času a je potřeba hodně hlídat terminologii. Tokijský ghúl navíc bývá často obdařen bonusy v podobě humorných stripů, jejichž pointa spočívá ve slovních hříčkách, nad kterými si obvykle lámu hlavu dost dlouho.
Potýkáte si při předkládání s nějakými problémy?
Veškeré problémy při překládání mangy vychází z povahy japonského jazyka. Často se stává, že přeložená věta je o dost delší než ta původní, protože v japonštině stačilo k jejímu zápisu několik znaků, zatímco v latince zabere mnohem více místa.
Bubliny navíc bývají poměrně úzké, protože počítají s vertikálním zápisem, takže grafik musí někdy bublinu maličko roztáhnout, aby se do něj vešla věta zapsaná horizontálně. Mnohdy to však nestačí, takže je někdy třeba větu co nejvíce zkrátit a zestručnit, ale zároveň zachovat její smysl a vyznění, což není jednoduché.
Dalším problematickým prvkem jsou zvukové efekty. Japonština je totiž nesmírně bohatá na zvukomalebná slova, která nevystihují pouze skutečné zvuky, nýbrž i stavy a emoce. Je poměrně jednoduché přeložit slova jako kerokero (kvá kvá) či ton ton (klep klep), ale jakmile je třeba přeložit např. poroporo (drolení suchého chleba), bukabuka (plandání šatů) či nikoniko (úsměv), dochází češtině dech a je třeba si různě vypomáhat, tj. vymýšlet zcela nová slova či naopak obejít zvukový efekt nějakou vhodnou krátkou větou – třeba „zvuk“ deprese vyjádřený slovem zuuuun vznášejícím se nad hlavou dané postavy bude nahrazen povzdechem ach jo...
Obtížné bývají i historické mangy – např. Zpráva pro Adolfa od legendárního autora Osamua Tezuky – kde bývá mnoho reálií, které je třeba dohledávat a pečlivě ověřovat.
Vzpomínám si, jak jsem trávila dlouhé noci tím, že jsem na YouTube vyhledávala všechny válečné písně, které se v této sérii vyskytly, a pokoušela se je překládat tak, aby skutečně odpovídaly rytmu. V tomto případě šlo asi z mé strany o přílišné hnidopišství, ale ta manga pro nás v nakladatelství hodně znamenala, a tak jsem chtěla odvést co nejlepší výkon...
