Vždy mě zajímalo všechno, co bylo vyrobeno ze dřeva. Jde o jeden z prvních materiálů, který lidé začali používat před tisícovkami let ke konstrukci prakticky všeho. Nejde jen o židle, domy nebo lodě a letadla, ale také o textilie, papír, nejrůznější předměty denní potřeby a hračky.
Bez dřeva by to nešlo. Dřevo si vzala za své i česká firma Vrky ze Znojma, jejíž stavebnice jsme v redakci otestovali. Složili jsme letadlo, lokomotivu, ponorku a létající kolo Jana Tleskače.
Vrky, vyrobeno v Česku
Katalog Vrky nás zaujal nabídkou, ve které jsme našli řadu českých strojů. Tím se odlišuje od ostatních stavebnic, jejichž autoři obvykle spoléhají na celosvětově známé značky a modely nebo na vlastní fantazii.
V katalogu Vrky najdete třeba auta Škoda, aerosáně Tatra V855, traktory Zetor, nákladní auta Tatra, tramvaj T3 nebo letadlo L-410 Turbolet, lokomotivy 750 a Effishunter 1000, obrněné vozidlo Patriot II a další.
Obvyklým měřítkem je 1 : 64, najde se však i několik kusů v 1 : 33 a 1 : 43 a dokonce jeden model v 1 : 187 (velká jachta). Všechny stavebnice dodržují tvary typické pro své reálné vzory a nabízejí někdy až nečekané detaily.
Vrstvy a párátka
Dobře je to vidět na Turboletu, který má propracované vnitřní prostory pro cestující a pilotní kabinu. Na finálním modelu je vidíte jen za okénky, ale dostanete se k nim blízko při skládání. To je řešeno vrstvami. Tvar trupu letadla dává 11 profilů skládaných na těsno k sobě. Lícují s přesností na desetiny milimetru.
Stejně je to řešeno i u ostatních stavebnic. Profily z březové překližky jsou křehké, jejich vyskládání na sebe však zaručuje velkou pevnost a odolnost finálního modelu. Jako spojující prvek je navíc použito opět dřevo – klasická kuchyňská párátka. Vrstvy na ně „navléknete“ přes předem připravené otvory a na závěr skládání odštípnete přebytečné konce.
Stavebnice se hýbe!
Nejen Turbolet, ale i lokomotivu Effishunter 1000 jsem kvůli jednoduché montáži sestavil za pouhých několik desítek minut. Kromě bytelné konstrukce mě zaujala míra pohyblivého detailu. U letadla se točí vrtule a je možné s ním pojíždět, u lokomotivy jsou pohyblivé pojezdy a rozvory jsou vyrobené tak, aby se daly nasadit na dřevěné koleje.
Po nich pak kromě zmíněných lokomotiv Effishunter a 750 a tramvaje T3 může jet například dřevěná slovenská Strela. Podobné drobné „pohyblivosti“ nabízí i Tleskačovo létající kolo – otočná kola a vrtuli.
Jednoduché sestavení
K nepochybným výhodám stavebnice patří, že nepotřebujete nic víc než modelářské kleštičky (nebo např. odlamovací nůž) a pilník na začištění konců párátek a možná kapku lepidla pro upevnění namáhaných spojů. Díly do sebe pasují naprosto přesně a systém zacvakávání a zarážek funguje skvěle.
Profily a díly jsou vytvořeny tak, že je prakticky nemožné udělat chybu. Snad jen u Tleskačova kola nám přišlo, že ruce postavy se řídítka kola nasazují poněkud komplikovaně. Jindy je třeba dát pozor na tenké části (např. anténa na Turboletu), které se při neopatrném zacházení snadno poškodí.
Radost pohledět
K výhodám přírodní úpravy stavebnic patří, že se na ně dobře kouká. Dřevěné modely působí elegantně a stylově, jejich solidní provedení navíc znamená, že nepatří jen do poliček – můžete si s nimi hrát nebo je zakomponovat do větších scenérií.
V oblasti překližkových stavebnic stojí proti Vrky spousta jiných, například ukrajinská Ugears s fantasy modely a čínská Rokr se složitými 3D puzzle, ale žádná z nich vám nedá do ruky to, co běžně vidíte na kolejích, na nebi nebo na poli a na silnici.
Od papíru k překližce:
Za převedením skutečných strojů do dřevěné podoby stojí manželé Navrkalovi ze Znojma. Martin je architekt, kterého vždy bavilo vše kolem strojů. Když jeho manželka Hana přišla s tím, ať udělá vůz tažený koněm, vyšel mu z toho traktor. Z toho vznikla rodinná firma, ve které rodiče navrhují a děti testují, jestli se jim to povedlo.
Cesta k modelu je vždy stejná: Nejprve vznikne návrh tužkou na balicí papír. Ten je převeden do modelu v CAD programu, ze kterého odchází do frézovacího stroje. A ten pak do překližky vyřezává jednotlivé díly. Více se dozvíte na www.vrky.cz.
