Na jedné akci kolem oslav 80. výročí operace Anthropoid se mi do ruky dostaly repliky osobních dokladů Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše. Vyrobil je amatérský „padělatel“ Martin Macháček, kterého jsem posléze pozval do redakce ábíčka.
Přihnal se s batohem plným padělaných dokladů z různých koutů Evropy a s igelitkou peněz. Ha! Padělatel peněz a dokladů patří za mříže. O tom nepochybujeme ani my v redakci ABC. To ale není Martinův případ.
Padělky pro známé i muzea
O padělcích tady totiž mluvíme s nadsázkou. Martinovy výtvory jsou spíš repliky historických dokumentů a platidel. Vždy se jedná o předměty z první poloviny 20. století, především z meziválečného a druhoválečného období. Jde tedy o dokumenty a platidla, která už dávno nejsou v platnosti. Používají se při hrách a setkáních skupin nadšenců, kteří se věnují živé historii.
Padělání je pěkná dřina i modelařina 👉
Ábíčko video mag Ep 5: Maker Faire a padělání peněz • Zdroj: ABM
Ti pořádají například různé rekonstrukce bitev. A k tomu si pořizují autentické vybavení od uniforem přes zbraně až právě po doklady či peníze. Druhé uplatnění je trošku vážnějšího charakteru. U Martina si repliky dokumentů objednávají například muzea a další vzdělávací instituce.
Jako z filmu Ďáblova dílna
Když jsem s Martinem procházel jeho repliky, vzpomněl jsem si na skvělý rakouský film Ďáblova dílna, v němž skupina vězňů z koncentráku padělá pro nacisty obrovské množství bankovek, především liber a dolarů. Tím chtělo nacistické Německo nabourat ekonomiku nepřátelským států. Film byl natočen podle skutečné události.
Na film i knihu si Martin dobře vzpomíná a dokonce mi prozradil, že jeho kamarádi mluví o jeho nevšedním koníčku právě jako o ďáblově dílně. Martin sám patří ke skupině fanoušků historie, která se zaměřuje na období druhé světové války.
Digitalizace
Probíráme se hromadou bankovek, mezi nimiž jsou některé i zcela exotické měny. „Dělám především Evropu,“ svěřuje se mi Martin. „U bankovek i dokumentů se snažím postupně pokrýt všechny evropské státy z 30. let minulého století. A někdy je to opravdu detektivka.“
Obvykle si Martin vyhledá podobu oficiálního dokumentu či platidla na internetu, tu si stáhne do počítače v co nejlepším rozlišení, které sežene, a digitálně ji vyčistí. Retušuje i ručně psané texty v dokumentech a razítka, takže výsledkem je čistý dokument v digitální podobě.
Rozměry
Při přípravě dokumentu pro tisk je důležité přesně určit původní rozměry. Někdy se dají jednoduše zjistit z originálu, který je k dispozici u některého sběratele, případně v muzeu. Jindy jsou rozměry v popisu dokumentu na internetu.
Ovšem v některých případech se musí odvodit či přepočítat. Tehdy Martin používá několik pomůcek. Nejčastější je sešívací svorka. Pokud je vidět na skenu dokumentu, dají se z ní přepočítat zbývající rozměry, protože svorky měly normalizovanou rozteč v průběhu celého minulého století i napříč státy.
Tisk a papír
Pro tisk dokumentů používá Martin běžnou inkoustovou tiskárnu. Důkladně však volí papír. Ten nakupuje v potřebách pro výtvarníky. Pro bankovky a většinu dokumentů používá recyklovaný mírně nažloutlý papír ze skicáků. Jeho struktura i gramáž (tloušťka papíru) se pocitově hodně blíží skutečnému bankovnímu papíru.
U bankovek pak po oboustranném tisku stačí „padělek“ nařezat na požadované rozměry. U osobních dokladů jsou vytištěné listy pouze polotovarem pro další zpracování.
Knihařina
Občanské legitimace z období Protektorátu Čechy a Morava měly několik stránek a pevné desky potažené plátnem. Jedná se tedy o klasické vázání knihy. Stránky se musí ve hřbetu ručně sešít nití a poté vlepit do předem připravených desek. Pro potažení desek Martin používá v některých případech plátno, v jiných strukturovaný papír, který na pohled i omak plátno připomíná.
U svázané legitimace nastupuje další krok – vlepení fotografie a ruční vyplnění dokumentu. „Inkoust do plnicích per nakupuji od výrobce, který dělá stejnou recepturu inkoustů už více než století,“ prozrazuje mi Martin své malé tajemství. Podobné je to s razítky. Ta si Martin postupně vyrábí podle potřeby, a to razítka nejen tisková, ale i reliéfní, která do papíru vytlačí hrbolatý profil.
Je to modelářství, zkuste to!
„Je to vlastně modelařina,“ usmívá se Martin. „Jako kluk jsem lepil papírové modely z ábíčka. U toho se člověk naučí trpělivosti. Výroba replik dokumentů je tomu hodně podobná. Výsledek musí být dokonale precizní a na první pohled k nerozeznání od originálu.“ To je hezké doporučení, co myslíte? Nechtěli byste to zkusit také?
Nejen papír:
Tvorba Martina Macháčka se neomezuje pouze na dokumenty, bankovky a různé příručky. Z jeho dílny občas vyjde i krabička na náboje, replika rozbušek ke granátům, vojenský ocelový vařič a další předměty. Na uniformy, repliky zbraní či výstroje se ovšem specializují jiní nadšenci.
Martin žije v Praze, je profesí truhlář a téměř veškerý volný čas věnuje svým koníčkům – vojenské historické skupině, která pořádá akce každý měsíc, a výrobě padělků pro své kamarády a další zájemce.
