Jmenuje se Müllerova mapa Čech, je přes 300 let stará a měří úctyhodných 282 x 240 centimetrů. V současnosti je součástí výstavy Mapa Království českého, která probíhá téměř do konce května v budově Přírodovědecké fakulty UK na Albertově v Praze.
Fazole, pomůcka při mapování
Autor mapy, vojenský inženýr a kartograf Jan Kryštof Müller, na příkaz císaře shromažďoval data celkem osm let. Neměl to jednoduché. Na počátku 18. století se vzdálenosti v terénu měřily tzv. viatoriem, což byla schránka připevněná ke kolu kočáru.
Po každém otočení vhodil Müllerův pomocník do nádobky fazoli, pak je spočítal, vynásobil obvodem kola a zjistil vzdálenost mezi dvěma místy v krajině. Pomocníci na koních také projeli celé české království a ze sedla pomocí značek zakreslovali všechno, co viděli. Vesnice i samoty, kláštery, lesy, louky, kopce, vodní toky, zkrátka vše.
Big data v 18. století
„I když Müller pracoval na příkaz samotného císaře, někde jeho snahu doslova sabotovali. Největší problémy měl na Chebsku, místní konšelé skoro dva roky odmítali vyhovět jeho požadavkům. Obávali se totiž, že detailní zobrazení krajiny usnadní případnému nepříteli postup územím a drancování vesnic,“ říká Eva Novotná, ředitelka Mapové sbírky Přírodovědecké fakulty UK.
I přes tyto překážky vytvořil Müller velice podrobný plán země. Zachytil na něm 12 500 sídel a použil 48 mapových značek. Sběr dat, jejich překreslení, vyrytí do měděných desek i tisk vyšlo téměř na dnešních 30 milionů korun. Kopie se pak prodávaly v Praze za 15 tisíc a v cizině za 90 tisíc dnešních korun.
Symbol blahobytu i reklama
„Mapy si jako symbol moci, bohatství a také důkazu o rozloze svých panství nechávali vytvářet vladaři nebo šlechta. Velké firmy je zase používaly k reklamě svých služeb,“ říká Eva Novotná. Například majitelé lodních společností zdobili kanceláře, kde jednali s klienty, nástěnnou mapou Evropy a severní Afriky z konce 16. století.
Představovali na nich přístavy na evropském pobřeží Atlantiku, ve Středozemním a Severním moři i směry plaveb do Ameriky, kam mohou zákazníkovi dopravit zboží. Takové mapy byly obvykle vyzdobeny personifikací světadílů: Afriku symbolizuje žena na krokodýlovi, náš kontinent královna, Asii orientální princezna na koni. V Atlantiku plují evropští vladaři na mořských obludách.
Mapařské umění
Mapy měly v minulosti také za úkol přilákat investory a zvýšit prestiž města. Kromě vedut, kdy autor zobrazil město jakoby z bočního pohledu, vznikaly v 17. století také mapy, na nichž vidíme ulice a bloky domů z ptačí perspektivy. Jak ale mohl kartograf zachytit město z výšky, když balon naplněný horkým vzduchem vyrobili a vypustili do vzduchu bratři Montgolfiérové o více než sto let později?
Pohled z ptačí perspektivy
„Předpokládáme, že autoři map nejdříve vytvořili půdorysný plánek města. Zaznamenali délku a šířku ulic, rozměry náměstí a domovních bloků. Vzdálenosti měřili pomocí lan nebo řetězů, menší prostory určovali počtem kroků,“ vysvětluje Eva Novotná.
Když vytvořili půdorys, vyšli pomocníci kartografa do ulic a zapisovali čísla nebo názvy domů i paláců, mezitím kreslíři skicovali věžičky, štíty a další charakteristické znaky konkrétních budov. Zachytili také podobu kostelů, mostů, věží a jiných významných objektů. Tyto stavby zakreslili do mapy ve zvětšeném měřítku, aby co nejvíce vynikly. Čísla domů i typické znaky staveb pak zanesli do půdorysného plánu, až dospěli k pohledu z ptačí perspektivy.
Pokud chcete mapy zmíněné v textu najít na www.mapovasbirka.cz, zadejte tyto původní názvy Kaart van Europa, Staré Město pražské, Mappa geographica Regni Bohemiae 1720.
