Foto pořídily americké špionážní družice Corona a Hexagon za studené války, konkrétně v letech 1960 až 1986. K jejich analýze se ale vědci dostali až nyní.
Na snímcích jsou zbytky téměř 400 možných pevností v pouštích a stepích při území považovaném za hranici Římské a Parthské, později Sasánovské neboli Novoperské říše. Poloha pevností budovaných Římany hlavně v 2. a 3. století našeho letopočtu přináší nový pohled na východní okraj římského impéria.
Římské pevnosti z výšky
Dosud historici v těchto oblastech znali 116 pevností. Jejich pozůstatky ve 20. a 30. letech 20. století objevil francouzský archeolog, kněz a pilot Antoine Poidebard, průkopník letecké archeologie. Podle Poidebarda pevnosti tvořily pevnou hranici od severu k jihu, která bránila nájezdům Peršanů a kočovných kmenů. Římské pevnosti měly navazovat na opevněnou Diokleciánovu cestu, tzv. Strata Diocletiana, vybudovanou ve třetím století.
Snímkování ze špionážních družic
Podle nové studie, kterou letos publikoval tým vedený Jessem Casanou z Dartmouth College v časopisu Antiquity, ale poznání z Poidebardova zásadního průzkumu o podobě hranice zkreslily dobové limity. Z dvouplošníku Poidebard nezaznamenal rozmístění dalších pevností a neměl technologii k detailnímu průzkumu krajiny.
Snímky ze špionážních družic vědcům nabídly lepší pohled na dané území, kde je obtížné provádět klasický archeologický výzkum. Prozkoumali jich na 2000! Družice navíc zachytily řadu archeologických lokalit, které už spolkla výstavba sídel, vodních nádrží, zemědělská činnost i důsledky konfliktů.
Poidebard se mýlil
V druhé půli 20. století byly patrné zbytky jen 38 pevností z těch vyfocených Poidebardem. Ty pomohly týmu z Dartmouth College stanovit základní linii z jeho průzkumu. Pak vědci lokalizovali 396 míst, kde pravděpodobně stávaly další římské pevnosti. A zjistili, že nekopírují Poidebardem popsanou linii podél Strata Diocletiana táhnoucí se od Damašku a Bosry na jihozápadě Sýrie po dnešní Nusaybin při syrsko-turecké hranici.
Čilý obchodní ruch?
Casanovova skupina objevila pevnosti i daleko na východě poblíž iráckého města Mosul, na západě u syrského Aleppa a na západě syrského regionu Džazíra, velice suché oblasti s minimem vodních zdrojů.
Díky získaným poznatkům tým míní, že spíš než jako pevná hranice sloužily mnohé pevnosti, rozptýlené a obsazené v různých obdobích jako síť, která pomáhala obchodním karavanám putujícím v obou směrech. Chránily je, sloužily jako místa odpočinku, podporovaly komunikaci v pohraničí a usnadňovaly pohyb vojsk. Pevnosti tvořily většinou klasický čtverec se zdmi délky 50 až 80 metrů.
Živé pohraničí
Výzkum podpořil teorii, že se východní hranice lišila od dalších hraničních území, kde Římané čelili „barbarům“. Ani to nebylo snadné. Archeolog Rocco Palermo z Bryn Mawr College, jenž nebyl v Casanově týmu, pro časopis National Geographic sdělil, že Peršané měli skvěle vycvičenou armádu, hranici chránily i kočovné kmeny. Ty však zřejmě byly i prostředníky mezi mocnostmi ve složitém regionu s náročnými přírodními podmínkami. Život v pohraničí tak zřejmě byl „pestřejší“, než se soudilo.
Špion na orbitě:
Družice Corona a Hexagon
Lety špionážních družic CORONA zahájily USA roku 1960. 130 družic pořizovalo detailní snímky vojensky zajímavých míst. Program fungoval do roku 1972. V programu HEXAGON bylo do roku 1986 vypuštěno 19 družic. Kanystry s filmy spadly do Tichého oceánu a vylovila je americká armáda. Snímky z projektu CORONA byly odtajněny v roce 1995, z HEXAGONU až roku 2019.
