Když se zamyslíme nad loveckými zbraněmi pravěkých lidí, nejdřív nám vytane oštěp s pazourkovým hrotem. Ten byl ale až jakýmsi prostředním článkem. Jeho vývoji předcházely oštěpy se zaostřeným a opáleným koncem, po něm zase přišly složitější výrobky jako luk a šípy.
Vývoj stále sofistikovanějších zbraní vědci dávali do souvislosti se zlepšujícími se poznávacími schopnostmi člověka. Jeho hnacím motorem ale byla spíš holá nutnost než náhlá touha po pokroku.
Menší kořist, chytřejší lovci
Vědci z Telavivské univerzity v roce 2021 přišli s elegantní teorií. Kulturní a fyziologickou evoluci pravěkých lidí včetně zvyšování inteligence vysvětluje přizpůsobením se nutnosti začít místo mizející obří kořisti lovit menší a rychlejší zvířata. Aby to dokázali, museli se lidé stát chytřejšími, všímavějšími a soustředěnějšími. Museli lépe spolupracovat a také si umět vyrobit lepší zbraně. To vše vedlo ke zvětšování jejich mozku a zlepšujícím se duševním schopnostem.
Nové zbraně zvyšují šance
Výzkum posledních existujících komunit lovců a sběračů ukázal, že k ulovení velkého zvířete, jako je slon, stačí oštěp s dřevěným hrotem. Lovci zvíře omezí v pohybu (například nahnáním do bažiny) a zraňují tak dlouho, až vykrvácí.
Kořist střední velikosti – třeba jelena – je obtížnější zahnat do pasti nebo se k němu nepozorovaně přiblížit. A pokud už jej zasáhnete celodřevěným oštěpem, uteče s ním do velké dálky. Své šance ale zvýšíte kamenným hrotem oštěpu, díky kterému zvíře zkolabuje rychleji, a vy jej lépe dohledáte. Nejobtížnější je pak lov na malé savce typu králíka, ptáky a ryby. Oštěpem je nejspíš vůbec netrefíte, na řadu proto přicházejí nové lovecké zbraně jako luky a šípy, pasti, sítě a rybářské háčky.
První lovecké oštěpy
Souvislost mezi typem kořisti a druhem zbraní používaných k jejímu ulovení se stejnému vědeckému týmu z Telavivské univerzity nyní podařilo zdokumentovat na nálezech zbraní a zvířecích kostí z devíti prehistorických sídlišť v Jižní Africe, Evropě a na Blízkém východě.
Člověk vzpřímený (Homo erectus) – předek všech pozdějších typů člověka – začal lovit asi před 2 miliony let. Dokázal vyrábět primitivní kamenné nástroje, ale k lovu používal celodřevěné oštěpy. Jeho loveckou technikou zřejmě bylo připlížit se k velké kořisti a bodat.
První vylepšení: Kamenné hroty
Neandrtálci a lidé našeho vlastního druhu Homo sapiens před asi 300 tisíci lety své oštěpy vylepšili o štípané kamenné hroty. Tyto zbraně byly účinné jak při bodání, tak vrhání z dálky, a umožňovaly lovit i středně velkou kořist, jako jsou koně nebo jeleni.
Před asi 50 tisíci lety pak Homo sapiens učinil další technologický pokrok, když vynalezl zbraně účinné i na velkou vzdálenost – vrhač oštěpů a luk a šípy. Před 25 tisíci lety pak vznikaly komplexnější lovecké systémy, jejichž součástí byli lovečtí psi, různé pasti a háčky na ryby. Díky nim se lidé dokázali uživit i menší kořistí, jako byli srnci, králíci nebo ptáci.
Když lov nestačil
Problém s přechodem od velké k menší kořisti totiž není jen v tom, že potřebujete vyšší inteligenci a jinou zbraň – kořist také musíte ulovit v dostatečném počtu na to, aby vás uživila. Stále se zlepšující zbraně si tak vyžádala nutnost vybalancovat energetickou náročnost a výtěžnost lovu.
Zdoláte slona a máte na dlouho vystaráno. Horkotěžko ulovíte pár králíků a další den už vás hladová rodina zase žene na lov. A když už bylo kořisti tak málo a lidí tolik, že lov jako způsob obživy nestačil, museli udělat další obrovský skok – začít chovat domestikovaná zvířata a pěstovat kulturní plodiny. A tak přišlo na svět zemědělství.
Od slona ke gazele
Vykopávky v izraelské jeskyni Qesem ukázaly, že hlavní kořistí zdejších lidí byli po celý milion let obrovští sloni. Před 300 tisíci lety však následkem lovu a klimatických změn vymizeli a lidé se museli přeorientovat na menší typ kořisti.
A podobné to bylo i v jiných částech světa: Při analýze dat z archeologických nalezišť vědci zjistili, že před 1,5 milionulet byl dominantní kořistí pravěkých lidí 12tunový slon. Před 20 tisíci lety to byla 25 kg vážící gazela. Výrazný rozdíl našli také v průměrné hmotnosti zvířat, která lidé lovili. Na počátku sledovaného období to byly 3 tuny, na konci pouhých 50 kg.
Pravěcí košíkáři:
Z proutí a travin v pravěku vznikaly různé nádoby včetně pastí a košíků na ulovené ryby. Jedny z nejstarších dokladů o existenci košíkářství pocházejí z jeskyně Cueva de los Murciélagos ve Španělsku. Tým španělských archeologů nyní popsal 76 nálezů, které byly objeveny v 19. století během těžebních prací. Mezi nimi jsou kromě dřevěné palice i sandály a různé nádoby spletené z proutí, rákosu nebo traviny kavylu.
Radiokarbonové datování materiálu ukázalo, že košíkářské výrobky byly zhotoveny před asi 9500 lety. Vznikly tedy ještě předtím, než do jižní Evropy dorazilo zemědělství.
