Tomu, kdo četl Štorchovu knihu Lovci mamutů nebo některou z jeho knih o mladší nebo pozdní době kamenné, možná utkvělo slůvko „pazourek“. Štorch tím měl na mysli nástroj vyštípaný z kamene, kterému říkáme lidově pazourek. Když jsem se s pazourkem setkal, přišel mi neuvěřitelný. Horší to začalo být, když jsem se snažil vyrobit nástroj.
Mistr pazourku
Přestože jsem dodnes ustrnul na úrovni výroby kamenných nástrojů neandrtálců, nepovažuji to za handicap pro toto vyprávění. Znám totiž člověka, který vyrábí stovky nástrojů ze štípaného kamene ročně a napodobuje nejen nástroje z doby lovců mamutů, ale i nejsložitější výrobky pravěku. Jmenuje se Petr Zítka a štípání dokonce vyučuje v kurzech třeba i v Archeoparku Všestary.
Štípání na ostrovech
Hrot můžete vyrábět oboustranným odštěpováním, nebo si připravíte „jádro“, ze kterého odrážíte tenké ostré plátky. V průběhu letošní expedice Monoxylon jsme zažili na ostrově Naxos štípání rohovce a také štípání obsidiánu na ostrově Mélos.
Zatímco rohovec byl podřadnější surovinou, obsidián z Mélosu je velmi estetický a dobře se štípe velmi pokročilou technologií. Při ní nejde o pouhý úder kamene o kámen, ale výrobce používá prostředník z parohu. Teprve do něho vede úder otloukačem. Má možnost velmi přesně přiložit paroh a odštípnout dlouhý kus, kterému říkáme čepel.
Obsidiánová čepel
Velmi úzké a dlouhé čepele lze oddělit tlakem nástroje označeného jako „berla“. Místo úderu je třeba se velmi silně opřít do berly zamířené na hranu jádra. Tlak odštípne čepel, která je velmi ostrá. Čepele z obsidiánu byly natolik kvalitní, že je lidé používali ve Středomoří až do doby bronzové.
Stačilo doplout na ostrov Mélos, připravit si tam vhodná jádra pomocí štípání a ta odvézt na jiné ostrovy nebo pevninu. V průběhu expedice Monoxylon jsme zjistili, že náš člun by uvezl až půl tuny takových obsidiánových jader. Nedivme se tedy, že nástrojů bylo k dispozici dost a dost.
