Máme v sobě kousek neandertálce? Pravděpodobně ano, moderní lidé se s neandertálci prokazatelně křížili a genom téměř každého z nás obsahuje asi 2 % jejich genů. V současné evropské a asijské populaci přitom koluje celkem až 20 % genomu vymřelého lidského druhu. Intimní vztahy mezi lidmi a neandertálci tak rozhodně nemohly být ničím výjimečným.
Neandertálec? Žádný krasavec
Schválně se ale zadívejte na srovnání lebky moderního člověka a neandertálce, které vidíte v tomto článku. Na první pohled vypadají odlišně – neandertálec má větší a delší mozkovnu. Nízké čelo. Výraznější nadočnicové oblouky, na kterých leží obočí. Přerostlý nos a nevýraznou bradu.
S takovou vizáží bychom ho asi neoznačili za dvakrát přitažlivého, a je pravděpodobné, že podobně by se díval neandertálec na náš druh. V milostných záležitostech jim to ale zřejmě nepřekáželo. Proč tomu tak bylo, nyní pomohla vysvětlit rekonstrukce obličeje neandertálské ženy z jednoho slavného archeologického naleziště.
Lebka rozdrcená na placku
V jeskyni Shanidar v iráckém Kurdistánu bylo v polovině minulého století objeveno celkem devět koster neandertálců, kteří se označují jako Shanidar 1 až 9. V roce 2018 archeologové objevili dalšího – část 75 tisíc let staré ženské kostry včetně lebky.
Lebku však pád kamene rozdrtil do placatého útvaru o tloušťce dvou centimetrů, popisuje paleoantropoložka doktorka Emma Pomeroyová z britské Cambridgeské univerzity. Vědecký tým nejprve opatrně odkryl veškeré kosti a pokryl je speciálním „lepidlem“, které je i s okolním sedimentem zpevnilo. Teprve pak mohly být ostatky ženy, která dostala jméno Shanidar Z, v blocích zabalených do fólie mohl převezeny do Cambridgeské laboratoře.
Odhalení tváře jako 3D puzzle
Každý blok sedimentu s úlomky kostí vědci nejprve naskenovali výpočetní tomografií. Pak přišla mravenčí práce – rozpustit lepidlo a osvobodit víc než dvě stovky kousíčků lebky. Ty pak museli nesmírně opatrně očistit a chemicky stabilizovat kost tak, aby se zpevnila a bylo možné z ní poskládat původní podobu lebky tak, jako když stavíte 3D puzzle. V původním stavu totiž byly některé kosti velmi měkké, jejich struktura připomínala rozmáčenou sušenku.
Sestavená lebka pak prošla naskenováním, díky kterému bylo možné na 3D tiskárně zhotovit její přesnou kopii. Ta se pak stala základem pro rekonstrukci podoby ženy Shanidar Z.
Jemný úsměv z pravěku
Rekonstrukce se ujali dva přední světoví paleoartisti bratři Adrie a Alfons Kennisovi. Na model lebky postupně přidávali vrstvy svalů, kůži a vlasy. Shanidar Z zemřela v na neandertálce pokročilém věku kolem čtyřiceti let a její vzhled tomu odpovídá. Dvojčata jí na tváři vykouzlila i jemný úsměv.
Její tvář vypadá docela lidsky – kdyby byla moderně oblečená a učesaná a potkali jste ji na ulici, nejspíš by vám nepřišla jako jiný druh. Usměvavá rekonstrukce nám tak názorně předvedla, že ačkoli lebky lidí a neandertálců se velmi liší, v samotných tvářích byl rozdíl daleko menší. Takže se vlastně ani nemůžeme moc divit, že se spolu moderní lidé a neandertálci tak snadno zaplétali.
Jeskyně soucitných:
Archeologické naleziště Shanidar
Archeologické naleziště Shanidar (Šánidar) je slavné především díky kostře Shanidar 1, muži, který dostal přezdívku Nandy. Žil před 60 až 80 tisíci lety a jeho život musel být všechno, jen ne snadný. Jedna ruka mu chyběla zřejmě od narození, druhá se několikrát zlomila. Kulhal a po ráně do hlavy zřejmě neviděl na jedno oko. Navzdory tomu všemu se dožil 40 až 50 let.
Dlouhá délka života tak významně hendikepovaného jedince se dá vysvětlit jediným způsobem. Tím, že se o něj starala jeho tlupa. O vyspělosti a sounáležitosti neandertálské společnosti svědčí i další objevy ze Shanidaru. Některé kostry totiž byly v jeskyni uloženy způsobem, který naznačuje existenci skutečných pohřbů i s obřady a milodary.
