Můj kamarád tučňák: Jak se opravdu stala pohádka o příteli člověka

Podle skutečného příběhu o neobyčejném přátelství vznikla nepřehlédnutelná podívaná. Film Můj kamarád tučňák vypráví o tom, jak záchranou ohroženého zvířete začalo krásné přátelství.

Které zvíře je nejlepším přítelem člověka? Většina z nás odpoví – pes. Odvážnější si možná troufnou – kočka. Ale co tučňák? Jak se z nelétavého ptáka stane parťák na celý život, zachycuje nová podívaná pro celou rodinu. Přitom to není obyčejná pohádka!

Příběh filmu Můj kamarád tučňák je inspirovaný podivuhodnými, ale skutečnými událostmi. Vypráví o tom, jak záchranou ohroženého zvířete začalo krásné přátelství.

Jak se skamarádit s tučňákem?

Před třinácti lety João Pereira de Souza vyrazil na ryby. Jenže pobřeží malého brazilského ostrova Ilha Grande zasáhla ropná skvrna, která mu zkalila radost. Na pláži si všiml tučňáka, který byl celý pokrytý lepkavou černou hmotou a trpěl hlady.

Pereira ho vzal k sobě a týden ho ošetřoval. Zbědovaný tučňák dostal jméno DinDim a musel se znovu naučit plavat v oceánu. Nakonec se zotavil natolik, že se mohl vrátit zpátky k životu ve volné přírodě.

Zvyk je černobílá košile

DinDim je tučňák magellanský (Spheniscus magellanicus). Tento druh se vyskytuje v mořích Jižní Ameriky. Má typické černobílé maskování před predátory. Když plave v oceánu, díky bílému břichu je při pohledu zespoda krytý světlem z oblohy. Zbytek jeho těla je černý, a tak seshora splývá s temnotou oceánu.

Tito tučňáci pečlivě dodržují zavedené zvyklosti. Většinou se celý život drží jednoho partnera a vždy se vracejí hnízdit tam, kde se vylíhli. DinDimovo hnízdiště bylo až v Patagonii, přes osm tisíc kilometrů daleko od místa, kde ho zachránil rybář Pereira.

DinDim se vrací

Pereira si myslel, že už tučňáka nikdy neuvidí, ale DinDim ho překvapil. Když od záchrany uběhlo několik měsíců, najednou byl zpátky. Než zase odplaval, strávil ve společnosti překvapeného rybáře a v okolí jeho domu asi čtyři týdny. Po necelém roce se vrátil znovu.

Zoologové dříve všeobecně předpokládali, že zvířata mají jenom krátkodobou paměť. I proto DinDim dostal sledovací zařízení, aby se ověřilo, jestli skutečně jde o stejného tučňáka. „DinDim dobře ví, kam má namířeno,“ prohlásil později brazilský biolog João Paulo Krajewski v rozhovoru pro CNN. „Vždy sám přijde na úplně stejné místo na dvorku.“

Zvířata s GPS

Tučňáci jsou velice společenská zvířata s vrozeným smyslem pro orientaci, který funguje podobně jako GPS. Díky tomu dokáží s nečekanou přesností najít správnou cestu. Hřejivé kamarádství mezi DinDimem a rybářem Pereirou proto mohlo trvat déle než deset let.

Pravidelné návštěvy zachráněného tučňáka se postupně staly senzací a zaujaly i filmaře. „Rozhodli jsme se o tom natočit veselý, zábavný a vizuálně zajímavý film, který zároveň zachycuje hlubší myšlenky o lásce a krásách přírody,“ říká režisér David Schurmann. Jako rozený dobrodruh se přitom nebál porušit hned dvě ze tří základních pravidel Hollywoodu.

Pohádka ze života

Filmové štáby se většinou obloukem vyhýbají dětem, zvířatům a oceánu. Ale Schurmann vyrazil s týmem rovnou na tropické pláže Brazílie a Argentiny, dokonce i do skutečných patagonských kolonií tučňáků, kde se to jimi přímo hemží.

Místo digitálních efektů a animace vsadil na skupinku skutečných zachráněných tučňáků. Díky tomu se mu podařily dokumentárně skutečné ale přitom okouzlující záběry. Můj kamarád tučňák je zkrátka pohádka, kterou napsal sám život.

Režisér dobrodruh:

V 10 letech plavba kolem světa

Režisér David Schurmann využil během natáčení dlouholeté zkušenosti ze života blízko oceánu. Když mu bylo teprve 10 let, plavil se s rodiči na plachetnici kolem celého světa. Během jednoho desetiletí tak navštívili více než 60 zemí.

Když už byl dospělý, rodina zopakovala třicetiměsíční výpravu objevitele Ferdinanda Magellana. Později se Schurmann prosadil jako režisér filmových dokumentů a je také ředitelem nadace Voice of the Oceans (Hlas oceánů), která bojuje proti znečištění moří plasty.