Lidé ji obdivují už téměř 650 let. Svatováclavskou korunu nechal do dnešní podoby těsně před svou smrtí upravit Karel IV. (1316–1378). Předtím však vypadala zcela jinak a tým badatelů se rozhodl zjistit jak. Bez přehánění detektivní pátrání v historii koruny je nakonec dovedlo k vytvoření tří různých verzí nejvzácnějšího korunovačního klenotu.
Původní česká koruna
Přesnou podobu úplně původní koruny neznáme. Dochovaly se však soupisy už z roku 1355, které obsahují poměrně přesný popis klenotu. Už tehdy byla čtyřdílná zlatá čelenka osazena velkými zelenými smaragdy, červenými spinely a modrými safíry. Drahých kamenů bylo přesně čtyřicet. K nim podle dochovaného dokumentu ze svatovítského inventáře patřilo ještě šedesát perel.
Záhada šedesáti perel
Kde přesně perly byly a jak je tehdejší mistr zlatník na korunu uchytil, je dnes záhadou. Ve zlatém pásku čelenky se dochovaly drobné „dvojdírky“, které pouze naznačují, jak mohly být připevněny. Existují minimálně dvě varianty, o nichž odborníci diskutují. První, kterou vidíte i na finálních vizualizacích, odpovídá dobově zcela nezvyklému zdobení koruny. Stejně jako kameny jsou uchyceny tak, aby to vypadalo, že se nad hlavou panovníka doslova vznáší.
Druhá varianta pracuje s dobově běžnějším řešením, kdy se perly navlékaly na takzvanou perlovou šňůru. „Ta byla k čelence přišita nití skrze dochované dvojdírky, podobně jako knoflík. Perly byly na šňůrce odděleny vždy drobným uzlíkem, aby nedocházelo k jejich vzájemnému otěru,“ vysvětluje znalec zlatnických technik a restaurátor Andrej Šumbera.
Jedinečný safír pro křížek
Zmiňuje jej Hájkova kronika z první poloviny 16. století. Korunu s ním měla na hlavě pravděpodobně ještě i Marie Terezie (korunována 1743) a naposledy Leopold II. Habsburský, šestého září 1791.
Tehdy stále ještě vrcholový zlatý křížek s rytinou Ježíše Krista spočíval na speciálně uchyceném modrém safíru opracovaném do tvaru koule. Tímto způsobem křížek sloužící zároveň jako relikviář pro uložení trnu z trnové koruny Ježíše Krista majestátně vystoupil nad jinak zcela souměrnou korunou.
Tajemné zmizení
Unikátní modrý kámen z koruny zmizel a dodnes nikdo neví kam. „Koruna se pochopitelně vždy před korunovačním obřadem pečlivě kontrolovala a případně opravovala. Už například za Karla IV. víme, že se z ní ztratily dva smaragdy, které bylo potřeba doplnit. Dokud byla uložena ve vídeňské klenotnici, byla kompletní, safír se z ní tedy mohl ztratit až v Praze,“ naznačuje jednu z možností správce klenotů a ředitel Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky Petr Kroupa.
Jedinečné drahokamy
Současná třetí verze koruny (bez ztraceného safíru) je osázena drahokamy, kterým je ve světě sotva rovno. Patří mezi ně i takzvaný Sirotek. To je červený rubín, který je tak velký a krásně barevný, že se mu žádný jiný dosud nalezený kámen svými parametry ani neblíží.
„Také použité safíry patří k největším a nejkvalitnějším, jaké lze na celém světě na dochovaných historických předmětech spatřit,“ doplňuje mineralog a gemolog Jaroslav Hyršl, který mimo jiné zkoumal i výzdobu proslulého Maurova relikviáře.
Magické kameny Karla IV.?
Vědci stále hledají odpověď na to, kde a jak je Karel IV. tak unikátní kameny dokázal sehnat. Tradovaná verze praví, že je hledal celý život, a když konečně získal i bájného Sirotka, nechal korunu konečně upravit.
Petr Kroupa má jinou teorii: „Můžeme se domnívat, že panovník mnoho z těchto kamenů již dávno měl. Kvůli jejich magickým vlastnostem si je však nechával u sebe. Mohly mu pomáhat například v léčení jeho vleklých zranění. Až opravdu těsně před smrtí je nechal usadit do koruny jako odkaz svému synovi a budoucímu králi Václavu IV.“
Zdroj: Naše historie z. s.
