Co je jinak při výrobě železa? Už víme z předchozího, že v pravěku bronz teče, ale u železa to tak není. Při redukci železné rudy vzniká železná „houba“, která se dále zpracovává kováním. V pravěku totiž nebylo známé slévání železa, jako je tomu dnes. Redukce i kovářství představuje práci za vysokých teplot, která budí respekt.
Osobně jsem se s obojím seznámil s belgickými kolegy v jejich archeoparku v Aubechies a při jejich práci u nás. Když máte pevné boty a dlouhé kalhoty a pevné kožené rukavice, jste klidnější, ale respekt k této vrcholové pravěké technologii zůstává.
Hutník: Proměna rudy v kov
Základem je hliněný komín redukční pece. Do něho první den sype Louis z Belgie odměřené dávky nadrcené železné rudy a dřevěné uhlí. Jeho výhřevnost dokáže teplotu v peci dostat přes 1000 stupňů Celsia. My ale musíme nepřetržitě dmýchat. Když používáme měchy dva, je proud kyslíku plynulejší a teplota roste a nekolísá. I dmýchání se člověk musí nejdříve naučit. Je třeba přesně se trefovat do rytmu.
Všechno to ale trvá. Nadrtit železnou rudu, pálit v milíři dřevěné uhlí, i dmýchání samotné vyžaduje několik hodin práce. A výsledek? Louis dokáže dobře určit, že redukce je u konce, můžeme pec rozebrat. Na dně pece nacházíme železnou „houbu“, tedy spečeninu železa a různých nečistot, mezi kterými jsou nejvíce patrné zbytky vyhořeného uhlí.
Pomalá práce kováře
To je sice radostné zjištění, ale naše práce tím zdaleka nekončí. Druhý den pozůstatky spodní část pece Louis využívá jako kovářskou výheň. Houbu překryje dalším dřevěným uhlím a znovu dmýcháme. Když je houba do červena rozžhavená, pomocí kleští ji Louis vyndá na kovadlinu. Je třeba využít čas, protože houba rychle chladne, proto do ní buší hned dva kováři velkými palicemi. Každým úderem se vytloukají nečistoty a zároveň se houba zhutňuje do stále menšího tvaru.
Trvá to jen asi dvě minuty maximálně a už musíme vychladlou houbu vracet zpátky do tepla a pokračovat dmýcháním do nové várky uhlí, ve kterém je kus železa schovaný. Ano, postupně ten kus nepoddajné hmoty můžeme nazývat jako železo. Z takového kusu by dále kovář mohl za tepla odseknout část železa a kováním ho už tvarovat do podoby výrobku: hřebu, sekery, nože…
