Jedné noci v dubnu roku 1925 se do pokladny ve sklárně v Libochovicích vloupal zloděj. Ukradl 33 965,43 Kč. Bylo to hodně peněz. Pro srovnání – měsíční plat například poštovního zaměstnance dělal tehdy kolem 1300 korun.
Lupiče usvědčil otisk prstu
Při pátrání na místě činu nalezli četníci i střep z rozbitého okna. Pomocí hliníkového prášku a lepicí daktyloskopické fólie z něj zajistili otisk prstu. Štábní kapitán Josef Povondra z četnického oddělení policejního poznávacího úřadu v Praze porovnáním s daktyloskopickými kartami zločinců zjistil, že jde o otisk levého ukazováku lupiče pokladen neboli „kasaře“ Aloise Košťála.
Četníci ho zatkli. Zapíral. Tvrdil, že otisk není jeho a že byl v době vloupání doma na Kladně. Jeho matka a manželka mu poskytly falešné alibi a soud propustil Košťála na svobodu.
Dva stejní neexistují
Košťál se radoval předčasně. Odvolací soud si předvolal znalce, kteří vědecky potvrdili správnost expertízy Josefa Povondry i to, že neexistují dva lidé se stejnými papilárními liniemi na prstech a dlaních. Košťál byl odsouzen k trestu osmnácti měsíců vězení. Ve věznici na Pankráci pak přemítal, jak obelstít daktyloskopii.
Záhadný návrat
Jedné noci v říjnu roku 1926 někdo rozbil okno a vnikl do spořitelny ve Smolnici. Vyloupil pokladnu a odcizil 24 639 Kč. Na skleněných střepech četníci zajistili daktyloskopické stopy.
Porovnáním se sbírkou zjistili, že se opět jedná o Košťálovy otisky prstů. Ten však byl stále ještě v pankrácké věznici a propuštěn měl být až v listopadu. Správa věznice vyloučila, že by se Košťál mohl z vězení nepozorovaně vzdálit. Zdálo se, že přeci jen existují dva lidé se stejnými otisky prstů.
Skleněný svědek
Četníci porovnali střepy s Košťálovými otisky s rozbitým okenním sklem a zjistili, že do něj nepasují. Měly jiný tvar, tloušťku i plochu. Podle způsobu vloupání vytipovali a usvědčili skutečného pachatele, který předtím „seděl“ na Pankráci s Košťálem a byl propuštěn dříve než on.
Hříšní lidé města pražského
Košťál ve věznici pracoval jako lampář. Na střepech z rozbité lampy zanechal své otisky prstů. Střepy předal onomu spoluvězni a dal mu „typ“ na spořitelnu ve Smolnici. Spoluvězni se pak podařilo při úklidu a vynášení odpadků vynést na smetiště mimo věznici i střepy s Košťálovými otisky prstů, které po svém propuštění vyzvedl a podstrčil na místě vloupání ve Smolnici.
Oba spolupachatelé se k rafinovanému podvrhu přiznali a daktyloskopie byla zachráněna. Košťálův případ se dostal do učebnic kriminalistiky a stal se také předlohou námětu 4. dílu filmového seriálu Hříšní lidé města pražského.
