Češi patří v tomto odvětví k širší světové špičce a věhlas pražského turnaje Czech Open překonává i mistrovství světa. Také letos se v srpnu u nás sjela celá elita.
Florbal to bude mít v Česku vždycky těžké. Jistá naděje se však rýsuje - úspěšná generace českých hokejistů pomalu odchází do hráčského důchodu, výsledky reprezentace už nevyvolávají nadšení a o český hokej není ve světě zájem. Naproti tomu domácí florbal bují všemi směry. Týmy začínají být konkurenceschopné severským manšaftům, Česká televize pravidelně zařazuje do vysílání přímé přenosy utkání a pověst českých hráčů je ve světě lepší a lepší (viz rozhovor s Tomášem Sladkým).
Klapzubova pětka
Síly se už neporovnávají jen na mezistátních utkáních, ale každoročně i na pražském srpnovém turnaji Czech Open. Čeští junioři i ženy svou kategorii s přehledem ovládli, mužská elita došla jen do čtvrtfinále, přesto světové extratřídě pořádně zatopila.
Je těžké popsat dění na turnaji, kde se tři dny hraje ve dvanácti halách od osmi ráno do deseti večer. Představte si obrovský hudební festival, kde na dvanácti pódiích vystupuje v jednu chvíli čtyřiadvacet interpretů a všichni stojí za vidění.
Fandit švýcarskému mistrovi SV Wiler-Ersigen je dobrý nápad, hraje v něm i Tomáš Sladký. Jejich styl je velmi profesionální, účast ve vyřazovacích bojích se jeví jako povinnost. Zisk bronzové medaile pro ně znamená prohru.
Zato český FbK Sokol Mladá Boleslav působí na turnaji jako příjemné zjevení. Jednoduché dresy, sympatická gesta. Taková florbalová Klapzubova jedenáctka. "Sebereme, utečeme, dáme gól," podporovaly je v každém zápase z hlediště maminky a kamarádky. A tahle strategie se vyplácela. Stylem "přišli jsme se tu jen podívat" skončili druzí v základní skupině. Podařilo se jim vyhrát nad finskými stars Tapanilan Ëra, kteří skončili až v semifinále. Po skončení utkání svítilo na tabuli 3:0 a nikdo nevěřil. Vyrovnaný byl i match se zřejmě nejznámějším týmem světa - švédskými Pixbo Wallenstam. Sokoli sice utržili porážku 1:4, ale namachrované družstvo pořádně potrápili a ukázkovým gólem mu nalomili sebevědomí, které později využil další český tým. V osmifinálové skupině už byli sokolové jen do počtu, neuhráli ani bod.
Dost bylo Jágrů a Hašků
Skromností se na turnaji vyznačovali zcela nečekaně i pražští Future. Svou osmifinálovou skupinu s přehledem vyhráli. Jednoznačně porazili jak Pixbo, tak pozdějšího vítěze celého Czech Open helsinské SalibanbandySeura Viikingit (SSV). Ve čtvrtfinále si na ně vsadilo hodně lidí, finským Tapanilan Erä podlehli až po trestných nájezdech ve zřejmě nejnapínavějším utkání turnaje.
A to, že celkově vyhráli Finové, není zase tak důležité. Finálové utkání v T-Mobile Areně atmosférou zcela předčila hokej. Před mistrovstvím světa, které proběhne příští rok v prosinci v Ostravě a Praze, je to výborná zpráva. Strhněte si ze stěn plakáty Jágrů a Hašků, je čas pro muže s umělohmotnými hokejkami!
Základní fakta
1. Ve Švédsku se počátky hry zvané innebandy datují na začátek sedmdesátých let, finské saalibandy o několik let později. Kořeny florbalu lze hledat v USA na konci 50. let 20. století. Hrálo se v halách s hokejkami a lehkým plastovým pukem.
2. Poprvé se Češi setkali s florbalem v roce 1984 díky výměnnému pobytu studentů pražské Vysoké školy ekonomické s posluchači helsinské univerzity KY. Finové přivezli sadu florbalových hokejek a nechali je u nás.
3. Česká republika se stala členem Mezinárodní florbalové federace v roce 1993, liga se v Česku hraje od roku 1994.
4. V roce 2001 registroval mezinárodní florbal 22 členských zemí. Podle statistik hrálo 160 tisíc registrovaných hráčů ve více než třech tisících klubech.
Jak se hraje
Ideální podmínky pro florbal nabízí v Česku jen několik krytých hal. Důležitý je povrch ze speciální gumové hmoty, branky vybavené zachytávací sítí a vzájemně svázané umělohmotné mantinely. Hrací doba se dělí jako v hokeji na třetiny, čas se při přerušeních nezastavuje. Výjimkou jsou poslední tři minuty utkání, kdy se hraje na čistý čas.
Jsem na správné cestě, ale doma je doma
Rozhovor s Tomášem Sladkým
Jednadvacetiletý florbalista a vysokoškolák Tomáš Sladký přestoupil z ostravských Vítkovic do týmu mistra švýcarské Ligy SV Wiler Ersingen. Se změnou angažmá mu nepomáhal žádný agent, vyjednával si vše sám a sám si dokonce sepsal i smlouvu. Na pražském turnaji Czech Open 2007 získal v elitní mužské kategorii bronzovou medaili, je členem české reprezentace.
Jak na přestup reagoval tvůj domácí klub 1. SC SSK Vítkovice?
Ti mě chtěli udržet, jenže věděli, že odejít chci už strašně dlouho. Přestup mi umožnili s tím, že se po dvou letech vrátím.
Ty vidíš svou švýcarskou budoucnost na dva roky?
První sezóna bude ovlivněna mým studiem. Každý měsíc odjedu na pět dní do Česka. Druhou sezónu bych měl odehrát kompletní, pak se vrátit domů a vystudovat tu magisterský obor.
Jak na přestup reagovala rodina?
Celou dobu, kdy se přestup vyjednával, mě hodně podporovala. Jenže od okamžiku, kdy začalo být jisté, že na dva roky odejdu, začalo být doma ticho. Ale už je to v pohodě.
A co přítelkyně? Asi nebyla nadšená...
Ta za mnou sem tam přijede. Hraje dobře tenis, chci jí tam najít nějaký dobrý klub. A po roce bychom se oba vrátili do Čech.
A ty přitom rovnou i do dresu Vítkovic.
Ano, s tím počítám. Chci zůstat věrný Ostravě. Takový kolektiv nenajdu nikde jinde. Chci zažít nějakou změnu a pak se vrátit – doma je doma.
Jak se ve Švýcarsku zabydluješ?
Nastěhoval jsem se do třípatrového domečku. Dostal jsem tam vybavený byt 3+1, to bylo příjemné překvapení.
Dá se florbalem ve Švýcarsku uživit?
Jsem vedený jako poloprofesionál. Hraju florbal a tým mi zprostředkuje práci.
To budeš pracovat například jako správce areálu?
Třeba. Řekli mi, že mi třeba najdou nějakou místnost, kde budu hlídat věci. Nic těžkého.
V loňském ročníku české extraligy jsi odehrál osmnáct zápasů a získal 21 bodů. To je dost vysoký průměr.
Ta sezóna byla hodně ovlivněna mým problémem s třísly, čtyři měsíce jsem nehrál. Celý ročník byl pro mě nemastný neslaný.
Ale ty body mluví o úplně něčem jiném...
Ve Vítkovicích jsem měl dobrou pozici. Hrál jsem v první lajně, na přesilovky i oslabení. Měl jsem prostě hodně příležitostí bodovat. Ve Wileru to bude o něčem jiném.
Jak se o tobě Wiler dozvěděl?
Trenér zároveň koučuje i švýcarskou juniorskou reprezentaci. Před pěti lety mě viděl hrát na mistrovství světa. Byli jsme v kontaktu přes e-mail, setkávali jsme se na různých mezinárodních turnajích a mistrovstvích.
Jak vidíš stav českého florbalu?
Českému florbalu chybí profesionální trenéři, profesionální rozhodčí a poloprofesionální hráči.
Jak si tě florbal získal?
Když jsem se poprvé dostal do florbalového regionálního výběru, řekl jsem si: "Tyjo, to je dobré, možná jsem na správné cestě." Pak jsem se dostal do juniorské reprezentace, najednou se na mě začali dívat i muži. Cesta z ostravského klubu Mustang byla dlouhá a těžká, ale dala se zvládnout.
