Když jsem dostal nabídku fotit závod Red Bull X-Alps 2007 napříč Alpami, neváhal jsem ani chviličku.
Vždyť jeden z důvodů, proč jsem nedávno začal s paraglidingem, byla právě snaha zúčastnit se této významné akce jako fotograf.
Start
Od šesti hodin ráno 23. července 2007 vyvážela malá kabinková lanovka závodníky a organizační tým na vrchol Krippensteinu. Byl slunečný den a vál silný vítr. Nikdo nepředpokládal, že by se v takových podmínkách dalo s padáky vyletět, a tak po startu v 9.30 piloti vyrazili pěšky přes údolí směrem k ledovci na Dachstein.
Já jsem letěl helikoptérou. Na ledovci jsem měl poslední možnost vidět všechny závodníky pohromadě. První kolem mě podle očekávání proběhl Rumun Toma Coconea, o kterém mi jeho týmový kolega vyprávěl, že praktikuje svérázný trénink. V údolí u lanovky se vsadí s turisty o basu piv, že bude nahoře na konečné rychleji než kabinka. Navíc s dvacetikilovým padákem na zádech. O dvacet minut později mu na horní stanici turisti s velkým respektem vyplácejí výhru.
První odpadlík
Hned druhý den závodu se zhoršilo počasí. Piloti museli pokračovat pěšky přes hřeben Alp na italskou stranu. Přidal jsem se k pilotům, kteří stoupali k průsmyku na Grossglockneru. Lilo a ve vyšších polohách padal mokrý sníh. Byla mlha a zima. Závodníci zdolávali po svých jednu serpentinu za druhou. Tou dobou byl vyřazen první tým. Turek Yurdaer Etike už po prvním dni závodu rezignovaně prohlásil, že přecenil své síly, a v hotelu pod Dachsteinem si v pohodlí dva dny počkal na svoje vyloučení.
V helikoptéře
Dolomity jsou moje oblíbené hory. Těšil jsem se na létání a focení nad příkrými stěnami a hlubokými údolími. Bohužel počasí nedovolovalo hlavně kvůli silnému větru odstartovat s tandemovým padákem a sledovat tak piloty ve vzduchu. Večer 26. července jsem se tedy domluvil s pilotem helikoptéry a kameramanem, jenž ovládal její kameru, na společném letu.
Věděl jsem již ze zkušenosti, že filmování a focení nejde dohromady, ale v tomto případě nebylo co ztratit. Buď budu mít štěstí, nebo ne. Pravděpodobnost, že bych udělal dobrý záběr ze země, byla mizivá. Nakonec vše probíhalo nad očekávání dobře. Pilot se snažil, aby každý z nás měl dost příležitostí pořídit kvalitní materiál.
Poprvé na paraglidu
Další den jsem se konečně dočkal, počasí se umoudřilo. Pilot Felix a já na tandemovém padáku jsme odstartovali ve stejnou dobu jako závodníci směřující k masivu Marmolady. Čtyři hodiny létání a fotografování nad touto úžasnou osmisetmetrovou stěnou, jejíž vrchol je ve 3300 metrech, byl jedním z nejhezčích zážitků této cesty. Právě tady se mi podařilo udělat spoustu skvělých záběrů.
Pokračoval jsem do Švýcarska, kde jsem se kvůli špatnému počasí věnoval focení pilotů, kteří kráčeli podél silnic. Největší zážitek jsem měl z Tomy Coconey, který v době, kdy jiní atleti odstupovali ze závodu kvůli otokům nohou z dlouhé chůze a puchýřům na chodidlech, stále střídavě šel svižným krokem a běžel. Díky tomuto vytrvalému nasazení se probojoval až do čela závodu.
Poslední zastávka
Mont Gros, skála, která se tyčí přímo nad Monakem, byla posledním kontrolním bodem na trase závodu. Jako první ho dosáhl po dvou týdnech bojů s horami, počasím a se sebou samým švýcarský závodník Martin Műller. Protože však byl za průlet zakázanou oblastí ve Švýcarsku penalizován 36 hodinami, musel si na svůj start na vrcholu kopce ještě počkat. Stejný den, ale pozdě večer, dorazil na Mont Gros loňský vítěz Alex Hofer. Několik hodin předtím předstihl díky vynikajícímu letu Rumuna Tomu Coconeu, který do té doby vedl. Ten dorazil před půlnocí a všichni museli počkat do rána, protože podle pravidel se na padákových kluzácích nesmí létat po západu slunce.
V cíli
Cíl závodu byl na velké plovoucí nafukovací plošině. Jako jediný z médií jsem směl být přímo na ní a fotit přistávající letce z bezprostřední blízkosti. První startoval i v cíli přistál Alex Hofer. Stal se tak vítězem třetího závodu X-Alps. Po něm přistál Toma, kterému pro jeho obrovské nasazení během celého závodu přáli vítězství snad úplně všichni. Byl nadšený i druhým místem. Třetí přistál penalizovaný Martin Műller, jehož přílet zaujal diváky svahováním přímo podél stěny vysokého hotelu. Nenechal nikoho na pochybách, že patří mezi světovou leteckou elitu.
Aby si zajistili co možná nejlepší umístění, pokračovali ostatní piloti v závodu beze spánku a téměř bez odpočinku. Nakonec přistáli na plošině ještě dva závodníci - Švýcar Urs Lötscher a Japonec Kaoru Ogisawa. Ostatní zastihl konec závodu na trati.
Českou republiku reprezentovali Honza Škrabálek a jeho týmový kolega Jaroslav Jindra. Skončili na 11. místě, 159 kilometrů od Monaka.
Parametry závodu
Délka vzdušnou čarou: 838 km
Počet účastníků: 30
Do cíle dorazilo: 5
Vyřazeno: 8
Zraněno: 4
max. výška max. rychlost pěšky vzduchem dohromady
1. Alex Hofer 3740 m 71 km/h 588 km 900 km 1488 km
2. Toma Coconea 3930 m 54 km/h 1020 km 330 km 1350 km
11. Jan Škrabálek 3480 m 58 km/h 740 km 348 km 1088 km
Napříč horami
Red Bull X-Alps je jedinečný závod paraglidistů. Trasa vede z rakouského střediska Krippenstein do Monaka, vzdáleného od startu vzdušnou čarou 838 km. Soutěžící jdou pěšky s dvacetikilovým paraglidem v batohu nebo na něm letí.
Na cestě k cíli musí proletět, nebo projít kolem pěti otočných kontrolních bodů - Dachstein v Rakousku, Marmolada v Itálii, Eiger ve Švýcarsku, Mont Blanc ve Francii a Mont Gros v Monaku. Jakmile je závod odstartován, běží bez přerušení dnem i nocí, za jakéhokoliv počasí.
Po dvaasedmdesáti hodinách po startu je vyloučen ze závodu nejpomalejší tým. Tak tomu je každých dalších 48 hodin až do skončení závodu. Tým se skládá ze dvou lidí - pilota a jeho společníka, který jede autem, zpravidla obytnou dodávkou a je kuchařem, masérem i navigátorem v jedné osobě.
Ve chvíli, kdy v Monaku přistane první pilot, mají ostatní ještě 72 hodin, aby dorazili do cíle. Pokud se jim to nepovede, je jejich pořadí určeno vzdáleností od cíle.
Závod je sledován on-line stovkami tisíc lidí ve všech koutech světa díky technologii zvané Live Tracking - pomocí mobilních telefonů Nokia Nseries, které pracují s GPS, jež si sportovci nesou s sebou, je možné vidět přesně místo, kde se každý ze závodníků nachází, zda jde, letí či odpočívá. Celý systém pracuje také s Google Earth, který umožňuje sledovat průběh závodu ve 3D.
