Lucie Panáčková sice zatím dokazuje své umění hlavně v motokárách, jenže jak zjistíte z rozhovoru, už brzy se možná postaví na startovní rošt formule 3.
Jsi v druháku na gymplu, už víš kam po maturitě?
Vůbec netuším. Nejvíc bych se samozřejmě chtěla věnovat závodění, ale to nesmím říkat nahlas. Ježdění musím brát hlavně jako zábavu a uvědomovat si, že se budu živit něčím jiným. Pravděpodobnost, že uspěješ v motosportu, je strašně malinká.. Důležité je mít zadní vrátka. Dál bych chtěla studovat asi medicínu.
Asi nejčastější otázka - jak se ti daří všechno kombinovat?
Klepu na dřevo, zatím se to daří stíhat. Sice mnohdy jen taktak. Profesoři mi ale vycházejí vstříc.
Co to znamená?
Dají mi možnost naučit se látku na jiný den než ostatní. Na konci ovšem musím mít úplně stejný počet známek a tedy i písemek a zkoušení jako ostatní. Takže nároky na mě mají stejné.
Když máš závody a testy v zahraničí, netrvají asi jeden den.
Teď jsme byli na závodech ve Francii a zabraly nám šest dnů.
Jak často takhle cestujete?
Vyjíždíme dvakrát do měsíce.
Kolik času ti zabere příprava?
Jeden den v týdnu mám volno. Jinak mám fyzickou přípravu v posilovně s trenérem, doma, a tréninky s károu v zahraničí.
A ve škole to omluví?
Jako běžnou absenci. Pan ředitel je tolerantní, ale musím dohnat učivo. Pokud bych nestíhala, byl by problém.
Zkomplikovalo ti už někdy závodění známky?
Ne. Všechno se prostě musí stihnout a naplánovat.
Testuješ kde?
V dubnu jsem byla v Itálii. Jezdila jsem v klasickém plecháči.
Proč zrovna v klasickém vozu?
Potřebuju se přizpůsobit chování velkého auta, zvládat meziplyny a takové věci. V F3 jsem zatím odjela asi jen 500 kilometrů, což je oproti soupeřům málo. Potřebuju se zkrátka naučit základní věci.
Jaký to byl pocit přesednout z motokáry do velkého auta?
Šílené. Posadili mě do staršího auta, kde bylo řazení obrácené háčko. Něco mezi sekvencí a běžným háčkem. Rvát tam ty stupně bylo o život. Po třech hodinách jsem si zvykla. V kokpitu najednou nevnímáte ani rychlost, ale především přetížení v zatáčkách. To je to, co dělá závodění ve formuli zajímavé.
Cítíš se v kokpitu bezpečněji než v otevřené motokáře?
To neřešíš do té doby, než se něco stane.
Měla jsi někdy nehodu?
Nikdy mě nevezli do nemocnice, ale vážné nehody jsou na motokárách časté. Káry nemají žádné ochranné rámy.
Na motokáře závodíš hlavně v zahraničí...
V Česku je sice mistrovství, ale má hodně nízkou úroveň. Jezdí tu jenom domácí jezdci. Ale letos se to hodně změnilo, české závody zkvalitnělo. Brali jsme to stejně jen jako trénink. Když chceš závodit a být dobrý, musíš jet do Itálie.
Co dosavadní zkušenost se světem Formule 1?
Byla jsem na návštěvě v týmu Spyker.
To nemělo nic společného s testováním?
Dostat se k testování F1 je strašně složité. Aby ses přehoupl z motokár do nějakých formulí, musíš vynaložit strašné úsilí. Když nejsou peníze, je pro nás nepředstavitelné jezdit F3. Měla jsem štěstí, že si mě někdo všiml a že jsem holka. Ve Spykeru jsem se poprvé viděla s mým poradcem a na prvním testování začala formovat spolupráce.
Takže co jsi tou exkurzí získala?
Díky tomu jsem se setkala jen s mým poradcem. Prošla jsem si tam fabriku, kde se staví formule a pak jsem šla na dráhu v Silverstone sledovat, jak se monoposty testují. Bylo to jen takové seznámení.
Jaká je situace mezi českými formulovými závodníky?
Znám se jen s Erikem Janišem. Potkávala jsem se s ním na motokárách. Všichni jsou vesměs starší a všichni šli jinou cestou.
To znamená co?
My jsme jeli závodit do Itálie s tím, že chceme být dobří v motokárách. Najednou někdo zavolal s nabídkou, abych zkusila formule. Proč neříct jo, tohle se neodmítá. A tak jsme do toho spadli.
Jak dlouho to může trvat?
V průběhu letoška bych se měla připravit na normální nástup do sezóny. Pokud všechno dobře půjde a budu rychlá, teoreticky bych mohla jezdit ve formuli už příští sezónu.
Módní značka Pepé Jeans si tě spolu s dalšími závodnicemi vybrala na její propagaci ve formulovém sportu. Očekávali, že pěkná žena-závodnice přitáhne k formulím více pozornosti. Co na tu myšlenku říkáš?
Ta se mi určitě líbila. Co se týče zkušeností, nebylo možné se s těma holkama rovnat. Byly sice rychlejší, ale největší potenciál viděl šéf týmu ve mně. Chce si mne chce dále vychovávat.
Jezdíš pár roků, kterou sezónu hodnotíš jako nejlepší?
Nejlepší pocit mám zatím z roku 2006, kdy jsem začala jezdit dospělou kategorii a tam se mi dařilo. Výsledkově ale byla nejlepší ta loňská.
To jsi se několikrát umístila na čtvrtém místě. Jaký je to pocit?
To je hrozné umístění. Ještě když člověk ví, že může vyhrát. Stahuje soupeře obrovským způsobem a pak mi praskne pneumatika.
Jaký je rozdíl mezi organizací formulových a motokárových závodů?
V motokárách se najede mnohem více kilometrů. V pátek jsou čtyři tréninky, v sobotu jeden, měřený trénink a dvě závodní rozjížďky. V neděli je pak třetí rozjížďka, předfinále a finále.
Na jakém povrchu se cítíš dobře?
Mokro nemám vůbec ráda. Když někdo nemá něco rád, tak se mu tam ani nedaří. Sucho je sucho.
Letos na podzim si budeš dělat řidičák. Bude tě vůbec bavit jezdit v normálním provozu?
Povolené rychlosti jsou u nás šíleně nízké. Ale hlavně -; někteří řidič neumí jezdit. Cesta není závodní okruh, jak si myslí. Přitom mnoho z nich absolutně neví, co auto v daném momentu udělá.
Je závodění ještě pořád koníček?
Já to beru jako něco víc, ale ostatní říkají, ať to beru jako koníček.
Co tradiční středoškolské taneční?
Tam by mě nedostal nikdo. Sedm let jsem chodila do baletu a to mi stačilo.
Stíháš se scházet s kamarády po škole?
Ani ne. Když nejsem na závodech, musím se učit do školy. Ale čas by se možná dal najít. Všichni ze třídy bydlíme někde jinde a je to o to složitější.
Nemáš někdy pocit, že když sedíš v motokáře, něco ti utíká?
Třeba s těmi kamarády - můžu si s nimi pokecat jen párkrát za měsíc.
Jaký je tvůj sen?
Formule 1. To jde přes formuli 3. Je to strašně dlouhá cesta. Můj cíl je teď přejít z motokár do F3.
Lucie Panáčková
Narodila se v prosinci roku 1990, žije v malém městečku Ratiboř v Hostýnských vrších. Navštěvuje Gymnázium Františka Palackého ve Valašském Meziříčí, kde by měla za dva roky odmaturovat. Do motokáry poprvé sedla v roce 2001, závodit začala další sezónu.
V roce 2006 si poprvé vyzkoušela řídit formuli, následující léto testovala u týmu F3 Campos. Pokud vše půjde dobře, F3 by mohla pravidelně začít jezdit příští sezónu. Jejími největšími koníčky je po závodění lyžování a in-line bruslení.
