Sobota, začátek adventu, hlavní plzeňské náměstí, gotická katedrála sv. Bartoloměje, pět stupňů pod nulou, zataženo.
Takovéhle kulisy si vybral 3. ročník Horsefeathers City Jibu.
Jibbing, odvětví snowboardingu, nepotřebuje sjezdovky ani lanovky. Vystačí si s rozjezdovou rampou a překážkami, které vycházejí z městské reality. Zkrátka - co dokáže skate na kolečkách, s tím si musí poradit i prkno s vázáním. Byli jsme zvědaví, co všechno se dá na snowboardu zvládnout, a tak jsme se poslední listopadovou sobotu zajeli podívat do Plzně.
Um i exhibice
Ve dvě hodiny odpoledne se zde střetlo třicet evropských riderů. Můstek v prostřední části zdobily tři svislé překážky (street rail, wave box, transferová bedna) a u jeho dolní paty trčela jako nárazník malá spin rampa. Byla tu pro ty kamikaze, kterým po zdolání zábradlí zbyla ještě rychlost a na hraně překážky chtěli zapózovat fotografům.
Image je image
Na startovní listině se sice objevila řada Čechů, ale po prvním kole, kdy si jezdci vybrali sami mezi sebou šestnáct postupujících, musela vázání nadobro rozepnout většina z nich. O to víc potěší, že Plzeňák Roman Dlauhý skončil v pavouku třetí a v semifinále jej porazil pozdější vítěz celého contestu Fredu Sirvio (viz rozhovor). Upoutal pozornost hned od začátku. Jako jediný z jezdců se obešel bez jakéhokoliv značkového oblečení, na můstku se tenhle dlouhovlasý Fin proháněl v úzkých riflích a v ležérně rozepnutém saku. Pak se mi přiznal: byla mu sice zima, ale image je image.
US Army
Městské tematiky se pořadatelé drželi i mimo překážky. Jako hudební vložku vybrali Beatburger Band (viz Sound str. 35), kteří patří k nejlepším domácím reprezentantům urban beatboxu. Tomuhle triu nedělá problém vyrobit na puse jakoukoliv melodii či pazvuk, vyspeedovaným drum´n´bassem počínaje a surovým hip hopem konče. A v tomhle rytmu se nesla i afterparty v prvním patře plzeňského klubu Alfa, kde tvrdými beatovými sekvencemi i svou poetikou kralovala staronová jistota domácího hip hopu WWW. Zatímco se nahoře zpívalo o tanci sekyr, v přízemním prostoru klubu si dal dostaveníčko místní fanklub amerických vojáků v dobových uniformách. I takovýchhle zjevení a nečekaných souvislostí jste se mohli dočkat na Horsefeathers City Jibu 2008.
Časopisu ABC se jako prvnímu podařilo vyzpovídat ještě udýchaného vítěze celého sobotního klání Fina Fredu Sirvia.
Velká gratulace. Jaké jsou první dojmy?
Maximální zábava! Závod byl na velmi dobré úrovni, od organizace až po jezdce.
Co říkáš na trať?
Je opravdu složitá, ale bezchybně připravená. Když se objevila jediná nerovnost, hned ji upravili. Úroveň závodu bych ohodnotil jako superhard.
A co diváci?
Popravdě řečeno, nevybavuju si, že by se mi někde líbili víc. Jejich fandění jsem slyšel pokaždé i nahoře, když jsem se rozjížděl.
Co říkáš na české jezdce?
Překvapili mě svou dovedností. Jezdí opravdu dobře.
Střetl ses s nimi poprvé?
Jo. Tohle byl můj první závod, kde jsem jel i proti Čechům.
Takže česká premiéra...
Závodně ano. Nepočítám výlet s kamarády do Prahy před pěti lety. Tehdy to bylo docela zábavné.
Jak dlouho už jezdíš na snowboardu?
Abych se přiznal, nemám to přesně spočítané. Určitě to bude přes deset let.
Co pro tebe znamená vítězství na Horsefeathers City Jibu?
Každého úspěchu si moc vážím. Z vítězství v Plzni jsem nadšený o to víc, že šlo teprve o můj druhý letošní závod.
Na první pohled na můstku upoutáš pozornost svým "nesportovním" oblečením...
Je to dlouholetá tradice. Rock´n´roll je můj životní postoj a podle toho se i oblíkám.
Ale moc praktické to asi není, co?
To si piš, že ne. Mám na sobě jen jemné džíny a pod sakem letní triko, takže mi je pořádná kosa.
Jaké jsou tvé nejbližší plány?
Na další soutěž chci vyrazit až příští rok. Přes zimu chci být s přáteli a sjíždět svahy.
Co uděláš s výhrou?
Nevím, asi si koupím nové džíny.
Výsledky
1. Fredu Sirvio, Finsko (2500 €)
2. Ville Uotila, Finsko (1500 €)
3. Roman Dlauhý, Česko (700 €)
