V Československu byly mnohem dřív než skaty a horská kola a posledních několik let se jejich obliba opět viditelně zvětšuje. Proč právě koloběžky?
Samozřejmě že od dob natočení televizní pohádky Princezna koloběžka se vzhled i využití tohohle "dvoukolového odrážedla" radikálně změnil. Zatímco původně jste se s ním mohli setkat výhradně na venkově, kde se na nich děti proháněly po polních cestách, ve 21. století patří spíš do městských kulis. Chodníky a skateparky jsou místa, kde se koloběžkám nyní daří dobře. Ale rozšiřuje se i jejich trekové využití - například sjezd kopců a sjezdovek zarostlých travou.
Oživení
Koloběžkový trend k nám dorazil z USA na konci devadesátých let minulého století. To se do kurzu znovu dostával pohyb na kolečkových vehiklech. "V roce 1998 jsem vyjel do Ameriky na výstavu, kde bylo tohle nejzřejmější," vzpomíná český výrobce koloběžek Dan Pilát.
"O dva roky později boom dorazil i k nám," pokračuje. Během tří měsíců se prý tehdy prodalo zhruba půl milionu koloběžek. Číslo je to sice obrovské, ale když zalovíte v paměti, v té době byla skládací nerezová odrážedla nejčastějším dárkem k Vánocům a narozeninám. Dan Pilát potvrzuje, že malé skládací koloběžky "nakoply" i český trh. "I proto, že jsou mnohem skladnější než kolo a složené se vejdou do jakéhokoliv auta."
Zpátky ke kořenům
Během několika roků se znovu dostaly na vrchol a rozšířily se z vesnic i do měst. Stačí se podívat do ulic nebo na hřiště - koloběžky mají stále víc příznivců. "Hlavní změna je, že už dávno nejsou jen pro děti," upozorňuje Pilát.
Skládací koloběžky však brzy začaly ustupovat. Příliš malá kolečka nevyhovují všem terénům a stále více příznivců získávají freestylové verze. Rozeznáte je na první pohled - masivními rámy a větším poloměrem kol připomínají své "pramáti" z minulého století. Jejich hlavní výhodou je, že obstojí na většině terénů. "V současnosti je poměr používaných koloběžek jednoznačný. Osmdesát procent freestyle, dvacet procent skládací," vypočítává Pilátův kolega Jakub Bostl.
Popis freestylové koloběžky (pdf)
Do hor
Mohutnějšími koloběžkami s univerzálním použitím to zdaleka nekončí. Před několika lety se i v Česku ujal nový trend. Co s horami a sjezdovkami, když sleze sníh? Sjíždět je na kolečkách! A koloběžka je znovu ten nejjednodušší prostředek. Speciální odolné rámy se musely vybavit silnými brzdami a koly z motorek, aby jízdu v terénu vydržely a chovaly se bezpečně.
"V zimě provozujeme v Beskydech síť lyžařských a snowboardových škol a půjčoven. Hory jsme však chtěli nabídnout i v létě - trochu jinak," vysvětluje záměr Jiří Nakládal, který rozjel terénní koloběžky v severomoravských horách už před třemi roky. I když nejezdí po rozkvetlých sjezdovkách, ale po cestách, přiznává, že s lesáky měl nejdřív problém. "Vše se však během loňské letní sezony vyjasnilo," ujišťuje.
Díky tomu je tak možné naplánovat si na koloběžkách i delší trasu, než se pouze nechat vyvézt lanovkou a sjet dolů. Podle Nakládala tak může jedna jízda trvat i tři hodiny.
Co dál?
Dnes se může zdát, že koloběžky už dosáhly svého vrcholu. Výrobce Dan Pilát má ale jiné očekávání. "Je potřeba ještě více rozvíjet myšlenku koloběžek pro dospěláky," uvažuje. Jako příklad mu slouží šipky, které jeho firma také vyrábí. "Původně jde vlastně taky o dětský sport, ale podívejte se, kde je dneska. Fungují dokonce šipková liga i turnaje." Podle stejného klíče by se tak koloběžky mohly rozšířit třeba mezi rodiče s malými dětmi nebo důchodce.
Pán koloběžek
Havířovák Martin Nogol patří mezi elitu českých koloběžkových jezdců. Před nedávnem se vrátil z mistrovství světa.
Jak ses dostal ke koloběžce?
Začal jsem jako každý mladý kluk na in-line bruslích, pak na skatu a kole. Jednou donesl kamarád koloběžku do skateparku a už to bylo jasný. První koloběžku mi koupila babička.
Co tě na ježdění baví nejvíc?
Jezdíš jako sponzorovaný jezdec. Jak ses k tomu dopracoval?
Viděl mě Márty z Titty Twisteru, nabídl mi exhibici na bikových závodech a pak mě začali sponzorovat. V tý době jsem měl ohromnou radost, že mě někdo podporuje. Pomohlo mi to.
Přednedávnem ses vrátil z MS...
Můj svět, moje triky, velké skoky. Prostě adrenalin.
V Montreux ve Švýcarsku jsem letos skončil druhý v disciplíně street, což mě hodně překvapilo. Prohrál jsem jen o půl bodu. Přes zimu jsem moc netrénoval, jel jsem si spíš jen užít závod s kamarády. Rád na to vzpomínám.
Na co konkrétně?
Největší výhra pro mě byla, když se mi povedl trik flair ve vertě (salto v rampě - pozn. red.), která měří přes pět metrů. Ani další naši jezdci nedopadli špatně. David Pink vyhrál třetí místo ve street ve své kategorii. Zajel fantastickou jízdu.
Co světová konkurence?
Hodně kluků jezdí velice dobře, za ty roky se toho ve scooteringu dost změnilo. Začaly se dělat kruté triky jako třeba double backflip (dvojité salto vzad - pozn. red.).
V čem je podle tebe největší výhoda freestylové koloběžky?
Hlavní je, že základní triky nejsou až tak obtížné. Jejich kombinace už je ale těžší. Koloběžka je záživnější pro diváky - do jednoho triku jich může jezdec zkombinovat více. Má milion variací.
Přibývají koloběžkáři ve skateparcích?
Rychlým tempem. U nás to sice ještě není tak znát, ale v USA už uvidíte v každém skateparku koloběžkáře. V Česku to zpomalil nedostatek kvalitních koloběžek na trhu, ale už se to zlepšilo.
Funguješ nejen jako závodník, ale i jako pořadatel...
Už čtvrtým rokem. Poprvé v roce 2006 ve Frýdku-Místku, kam přišlo asi 25 koloběžkářů. Na poslední srpnový víkend letos připravuju do Pardubic mistrovství Evropy. Očekávám nejlepší světové jezdce.
To všechno ale asi sám nezvládáš, ne?
Chci poděkovat všem, co mě podporují. Otci, matce, a hlavně svojí holce Janičce za krásné fotky a videa. Taky Jenymu a Mendimu za zkušenosti z exhibic a všem kamarádům.
Používáš koloběžku třeba i cestou do školy?
Ne, to bych neujel, jezdím autem.
Martin Nogol
věk: 19
vzdělání: hasič s maturitou (letos maturuji)
hudba: všecko kromě Lunetiků a diska
jídlo: čína
lokalita: pardubický skatepark, Le Mans ve Francii (hala)
film: mám rád horory, nejradši asi Clonu a Zrcadla
