Pod nízkou hrází albeřického rybníka bylo i přes chladné sobotní ráno živo. Za líně hořícím ohněm posedává v jedné řadě jedenáct dětí a sleduje přednášku tří mužů v uniformách.
"Čekali jsme vás z jiné strany," vítá mě vedoucí tábora Radek "Pytlák" Slováček. "Před chvílí jsme dohráli ranní část táborové hry, teď nám tu místní airsofťáci přišli něco předvést," podává mi židli. Při vyprávění o pravidlech airsoftu někteří kluci nevydrží sedět a vyběhnou si na chvíli zakopat s míčem. Když přichází na řadu praktické ukázky, vrací se jejich pozornost znovu směrem k maskáčům "Téhle výbušnině říkáme ježíšek," bere si do rukou bílý sáček jeden z airsofťáků.
Pokládá ji tam, kde ještě před chvílí hráli kluci fotbal. "Teď už si nezakopete," smějí se jim holky. Jedna z nich bere do rukou rozbušku a na patnáct metrů odpaluje nálož. Výbuch, záblesk, bílá mlha. Efektní přehlídka pokračuje oranžovou dýmovnicí a může se jít střílet z pistolí. Vydatné dávky bílých kuliček letí na bílé kelímky naplněné vodou a já pomalu zapomínám, že jsme na rybářském táboře.
"Budíček máme sice v pět ráno, ale já byl u prutu už o půl hodinu dřív," prozrazuje pyšně jeden z kluků. A jak tu zvládáte tu zimu? "Je to v pohodě, ale loni jsme měli lepší počasí, to je pravda," shodují se malí rybáři. Zatím tu prý ulovili tři kapry, ale všechny hodili zpátky do rybníku.
V improvizované kuchyni na hrázi rybníka se připravuje na plynovém vařiči oběd. Smaží se řízky. Ještě před jídlem si ale účastníci třídenního rybářského soustředění stihnou prolistovat Ábíčkem a s airsofťáky si zopakovat základy zdravovědy.
V Krkonoších jsme letošní táborový Den s ABC zahájili, příště se vydáme do severomoravských Beskyd.
