Patří k nejmladším hercům, a přesto si už ve filmu vyzkoušel většinu charakterů. My jsme si však s Jirkou povídali hlavně o životě. Řeč přišla i na jeho nový pořad Stahovák.
Minule jsem tu měl Vladimíra Šmicra, to tě jako slávistu asi těší. Pamatuješ, jak fantasticky pomohl Liverpoolu vyhrát Ligu mistrů?
Samozřejmě! To byla sezóna! Tři Češi vyhráli Ligu mistrů. A hlavně jen nepřicmrndávali, ale normálně hráli.
Ale teď je jasné, že Šmicer brzo skončí. Jak to Slávie zvládne?
Je to symbol Slávie, ale herně to na něm zas už tolik nestojí. Slávie je věčná, ta to zvládne i tak. (úsměv)
Kromě fotbalu a hokeje tě hodně baví i cestování.
Jsem hodně špatnej turista. Nechodím do galerií, ani po památkách nebo do divadel. Spíš nasávám tu atmosféru prostým touláním se po městech. Nejvíc jsem asi cítil nějaký obohacení v New Yorku a v Berlíně, ale nevím. Pořád je na světě strašně moc míst, kde jsem nebyl.
Takže v cizině odpočíváš, nebo poznáváš?
Obojí. Ovšem nejezdím poznávat jen města, ale vlastně i sebe sama. Mám pocit, že se na cestách a v cizím prostředí nejlíp pochopím a naučím se sám se sebou vyrovnávat.
Vloni jsi tvrdil, že bys rád vyjel na delší dobu. Víš kam?
Vím kam, vím proč, ale chci tam žít určitým způsobem, za určitých podmínek. A abych toho dosáhl, trvá to dost dlouho.
Kam zamíříš?
Do Ameriky. Mám ale velké nároky.
Když jsem se ti na konci prázdnin snažil dovolat, byls mimo republiku.
Byl jsem na kurzu italštiny v Benátkách. Nejdřív jsem odmítal s sebou ven nosit mobil a pak se mi pro jistotu sám seknul. To bylo asi to nej, co se mohlo stát. (úsměv)
Hodně lidí to má tak, že prostě jen utíká z města ven. Tobě nestačí zmizet z Prahy třeba do rodných Budějovic?
Ne, ne. Svět je velikej a má pořád co nabídnout. Trasa Praha-Budějce je už pro mě trošku ohraná.
Velkým koníčkem je pro tebe hokej. Kdyby sis při zápase nerozdrtil loket, je reálné, že bys na ledě v Budějovicích zůstal dodnes?
Reálné to je, ale já byl filmu vždycky blízko. Už jako dítě jsem chodil furt do kina nebo seděl u videa. Myslím, že bych hrál dál hokej nebo třeba skončil u filmu v jiný profesi nebo jako herec. Jen o něco později.
Co jsi hrál?
Cokoli v útoku, nejradši levý křídlo.
Vzal sis něco z pozice útočníka do života?
Určitě. Člověk pochopí, že nic není zadarmo, občas to bolí. Neexistuje systém, logika, spravedlnost. Ale o to víc pak těší i ty miniúspěchy. Prostě jako život. (úsměv)
Jak se z Budějovic odcházelo?
Nijak drasticky, vlastně tam dodneška docela dost jezdím. Budějice jsou krásný, ale můj život je v tuhle chvíli prostě a jednoduše v Praze.
Z rozhovorů je znát, že se bereš s rezervou, ale přece jen. Připouštíš si, že jsi slavný?
No, člověk si to musí připustit nebo spíš uvědomovat, protože nemůže bejt na lidi nepříjemnej ani neutrální. Jinak je pro ně hned namyšlenej. Nesmí si moc nahlas zpívat na ulici, dloubat se v nose a tak. Není to jednoduchý. (smích)
Kromě toho, že si na ulici zpíváš potichu, je ta změna vidět kde?
Hlavně na tom, že se za mnou otáčej hezký holky. To by bylo bez slávy dost nepravděpodobný.
Mě samotného zaujala příhoda, kdy tě holka sama poprosila o sex. Co tohle znamená pro 22letého kluka? Jak bereš tohle?
Pozitivně. Ono to není každej den, ale děje se to. A právě vědomí toho, že by se to bez filmů nestávalo, mi pomáhá brát to s rezervou.
Pamatuješ si, jak ses cítil, kdyžs tuhle nabídku slyšel od dívky poprvé?
Já myslel, že jsem se přeslech´. Když mi to zopakovala, chvilku mi trvalo, než jsem zavřel pusu a něco na to řekl. Ten moment si vlastně pamatuju docela dobře. (smích)
Cos jí na to řekl?
Určitě jsem odpověděl ne. Teda spíš jsem to vykoktal.
Z tvých názorů je jasné, že tímhle způsobem by sis holku nevybral. Je ale při takovém vytížení reálné najít si "normální" holku?
Doufám, že jo. Třeba ve vlaku jsem jednu potkal. Víc říkat nechci.
Řidičák zatím nemáš, takže vlakem jezdíš často?
Nejradši jezdím s někým autem. Ten člověk řídí a mlčí a já spím na zadním sedadle. To je pro mě ideální cesta.
Ale když se do žádného auta nevejdeš a jedeš vlakem?
Většinou se učím nebo poslouchám hudbu. A snažím se tvářit nepříjemně, aby si se mnou nikdo nezačal povídat.
Jakou muziku posloucháš?
Jakoukoli dobrou. A konkrétně třeba Robbieho Williamse, Michaela Jacksona, Norah Jonesovou, Tinu Turnerovou, Ozzyho. Z naší domácí hudby Wanastowky, Žbirku nebo Nightwork.
Byls teďka někdy na koncertě?
Na Tině Turnerové v Praze. To byla teda pecka. Energie tam bylo tak na dva tejdny dopředu.
Televize Nova už dlouho chystá pořad Stahovák, který uvádíš s Vojtou Kotkem. Kde to vázne?
Přijde to v říjnu. Časem nahradíme hitparádu Eso, ale Stahovák je o videích a není soutěžní. Zatím.
Která písnička tě teď nejlíp charakterizuje?
Tina Turnerová - Proud Mary.
Jirka Mádl (22)
Narozen: 23. října 1986, České Budějovice
Filmy: Gympl, Snowboarďáci, Taková normální rodinka, ad.
Ocenění: Cena za nejlepší mužský herecký výkon za film Děti noci, MFF Karlovy Vary, 2008; ve třinácti letech vyhrál soutěž se svou divadelní hrou
Koníčky: hokej, fotbal, hudba
