A pozor, aby nedošlo k omylu, nemluvíme tu o parkúru ale o parkouru a to je pořádný rozdíl! To první je skákání na koni přes překážky, to druhé nový městský sport pohybující se na hranicích bojového umění, boulderingu (lezectví) a gymnastiky.
Jediné, co k jeho trénování kromě odhodlání potřebujete, je pár kvalitnějších bot, jako tréninkové hřiště vám dokonale poslouží jakýkoliv plácek s několika překážkami (schody, zídka, zábradlí, ...), hodí se také prostor na běhání. To nejsou velké nároky ne? Parkour totiž může trénovat skoro každý.
Začalo to v armádě
Parkour vznikl asi před dvaceti lety na pařížském předměstí a jako první ho začal cvičit David Belle. Dá se říct, že svojí životní cestu měl danou předem. Jeho dědeček, otec i bratr, to všechno byli uznávaní a zkušení záchranáři. A nejinak tomu bylo i u Davida, který dodnes tvrdí, že parkour ho vlastně naučil jeho otec Raymond.
Ten se díky tvrdému tréninku a soustředění dostal do hasičského sboru francouzské armády, kde se stal členem elitního týmu, který byl povoláván jen k těm největším požárům a katastrofám. Raymond Belle ve svém tréninku vycházel z učení průkopníka moderní tělovýchovy Georgese Héberta, který kladl důraz na odvahu, akci a obětavost. I když parkour nevychází přímo z Héberta, je velmi ovlivněn vojenskou překážkovou tratí les parcours du combatant, jíž Hébertova Přirozená metoda pohybu stála vzorem.
Dopadnout musíš
Když budeme chtít parkour popsat pomocí slovníkového hesla, znělo by asi takto: disciplína francouzského původu, jejímž základem je schopnost dostat se z bodu A do bodu B (a také zpět) bezpečně, plynule a efektivně pouze za použití vlastního těla.
V parkouru neexistují žádné závody nebo tabulky a nikdo tedy není první ani poslední. Jediný cíl všech traceurů (viz slovník) je stále se zlepšovat a být tak užitečný svému okolí. Člověk s dobrou fyzičkou a orientací v městském prostředí může být při nějakém neštěstí nebo krizové situaci velmi nápomocen. A v parkouru zdaleka nejde jen o překonávání zábradlí nebo zdí. Člověk musí především překonat sám sebe a svůj strach.
"Parkour je hlavně o posouvání hranic. Zeď, která se mi před rokem zdála hrozně vysoká, dneska překonám prakticky během pár vteřin." Říká Dan (20), který parkour trénuje asi tři roky. Jedním dechem ale dodává, že člověk musí vždycky vědět, na co stačí a předcházet tak zraněním. To potvrzuje i další "pravda", která mezi traceury o parkouru koluje: Odrazit se můžeš, dopadnout musíš.
Hop, skok, chyt!
ABC na tréninku parkouru
Psát o parkouru není jednoduché, což potvrzuje tento citát Davida Bella: "To co dělám se nedá vyjádřit pouhými slovy, dá se to jenom dělat." Jasný impulz k tomu zvednout se ze židle a vyrazit na trénink. Kontaktuji tedy traceury přes internet a domlouváme si schůzku na jednom z jejich pravidelných tréninků.
Je ospalá sobota, fouká chladný vítr, slunce občas zastíní mraky. Vystupuji ze stanice metra Hůrka a říkám si, jak je možné, že se dneska někomu vůbec chce cvičit. V dálce vidím partu mladých lidí, běhají po schodech, chodí po zábradlí, skáčou po obrubnících. Není pochyb o koho jde.
"Ahoj, jdeš právě v čas. Teď jsme asi tak dvě hodiny rozcvičovali a chystáme se na techniky." Vítá mě Dan (20), který tyto tréninky organizuje už asi rok. Rozcvička se skládá z běhání a posilování, které krom variací kliků se sed lehů zahrnuje třeba vybíhání schodů po čtyřech a to hlavou nahoru i dolu. "Před samotným tréninkem je potřeba pořádně rozhýbat svaly, aby pak nedošlo k nějakému zranění," dodává Dan.
Skupinka asi dvaceti lidí se takhle schází pravidelně dvakrát do týdne "Zásadně posilujeme jenom s vlastním tělem, protože to samo si určí kolik nabere objemu a síly. Když posiluješ s činkou, můžeš nabrat víc hmoty než tělo unese." Společné tréninky můžou trvat pět až šest hodin a pak záleží na každém, jak často trénuje sám.
"Tyhle tréninky děláme hlavně pro začátečníky, aby věděli, jak na to a zbytečně se nezranili, takže pokročilejším tracerům už tolik nedají" pokračuje Dan.
Když se ho pak zeptám, jak by parkour přiblížil lidem, kteří o něm ještě neslyšeli, odkáže mě dreadatého kolegu Vencu (27), který se do Prahy přistěhoval ze Slovenska. Prý o tom umí mluvit líp. "Parkour by sme charakterizoval ako plynulý a efektívny pohyb v prirodzenom prostredí, ktorým je dnes pre človeka mesto. Je to návrat k základom.
V stredoveku musel človek kvôli prežitiu vedieť loviť, rýchle sa pohybovať po lese, byť mrštný a tak. Toto je vlastne to isté, len prostredie sa zmenilo a namiesto konárov mame trubky alebo zábradlia. A ty sa snažíš všetky prekážky prekonať s čo najmenšou stratou energie a času." Když odcházím a přemýšlím, jak reportáž napíšu, říkám si, že to asi nebyla úplně špatně strávená ospalá sobota.
Jestli chceš parkour vyzkoušet i ty, kontaktuj zkušené traceury na
Jak mluví traceuři?
Traceur člověk praktikující parkour
Spot místo vhodné pro trénink parkouru
Precision skok na přesnost
Parkour roll parkourová variace na parakotoul
Speed vault rychlý skok přes nižší překážky
Planche technika, při které se traceur vytáhne na překážku
Cat Leap skok na větší vzdálenosti s dopadem do visu
Turn Vault přeskok se otočkou o 180° s dopadem do visu
Wall Climb překonání vyšší zdi, jedna ze základních technik
Vymyslel jsem sport
Zakladatelem parkouru je herec, kaskadér, filmový choreograf a guru všech traceurů David Belle (36). V patnácti letech se přestěhoval na předměstí Paříže do čtvrti Lisses, kde parkour poprvé spatřil světlo světa. Lisses dnes platí za mekku všech traceurů, kteří se tam každé léto masivně sjíždějí. Díky parkouru se Belle dostal k filmu a jeho umění si můžete vychutnat ve filmech Okrsek 13 (2004) nebo Babylon A.D. (2008). Právě pracuje na snímku Prince of Persia: The Sands of Time (2010), který má vyjít v roce 2010.
Obětavost versus exhibice
Jestli jste na internetu viděli videa, na kterých šlachovité postavy skáčou vysoko mezi střechami domů, překážky přeskakují saltem a okna proskakují šipkou, nejspíš to nebyl parkour, ale jeho "dvojče" free run. Na první pohled totiž vypadají stejně a to jediné, v čem se liší, je myšlenka. U free runu jde rychlost a efektivita stranou, nejdůležitější je, aby to dobře vypadalo. Parkourista přeskočí překážku co nejrychleji, člověk běžící free run saltem. Free run se tak daleko víc blíží adrenalinovým sportům.
Parkour na stříbrném plátně
Yamakasi: Sedm samurajů 21.století (2001)
Okrsek 13 (2004)
Pokojný bojovník (2006)
Parkour Project: Pilgrimage (2008) (link na www.iabc.cz)
Okrsek 13: Ultimatum (2009)
Sestřih nejpovedenějších záběrů zakladatele parkopuru Davida Bella
Free run z Ruska
Dokument parkour odshora dolů, zleva doprava!
