Tohle se vám může stát asi jen na letecké základně. Autem projíždíte mezi jednotlivými budovami v areálu a v pravém zrcátku se vám najednou objeví rolující Albatros L-39. Když vás letoun předjíždí, oba členové posádky ještě zamávají. Lepší přivítání mezi vojenskými piloty si snad nedovedu představit. Den na 22. základně letectva Sedlec u Náměště nad Oslavou začíná.
Vrtulníky i letadla
„Z Pradědu je vidět jen horní tyčka,“ líčí pilot, který se právě vrátil z cvičného letu. Je sice polovina listopadu, ale počasí je pro lítání naprosto ideální. Tedy bezvětří a jasná obloha. „Vidíme i Alpy,“ ukazuje mi terase řídicí věže velitel směny.
A na vysočinském letišti to dneska skutečně žije. Jedna jeho polovina patří českým cvičným letounům L-39 Albatros, na kterých se piloti zdokonalují pro řízení modernějších proudových letounů, na druhé části mezi starými leteckými hangáry (úly) skrytými v umělých kopečcích pamatujících studenou válku zase sedí několik ruských vrtulníků Mi-24/35 patřících zdejší elitní Tygří letce.
Někdy si letí zastřílet
„Každé ráno v devět tady máme briefing, kde se od vedoucího letové směny dozvíme plán na celý den,“ říká mi v moderní budově u stojánky albatrosů jejich pilot Pavel Staněk. To se všichni dozví předpověď počasí a další informace nezbytné k lítání. „A po desáté jdeme do vzduchu,“ dodává Staněk.
Někdy si nacvičují manévry a vzdušný souboj v okolí letiště v pracovním prostředí vymezeném městy Brno-Znojmo-Jihlava, jedenkrát měsíčně si zaletí na střelnici do vojenského prostoru v Brdech, kde trénují útok na pozemní cíle.
Mířidla z druhé světové války
Zdejší albatrosi totiž nosí i arzenál. Pod pilotní kabinou mají zavěšený kanón ráže 23 milimetrů, pod křídly pak dvě sady neřízených raket a dvě bomby. Je tedy reálné jejich použití v boji? „V regionálních válkách, například v Africe, kde není rozvinuta protiletecká obrana, ano,“ uznává pilot Staněk. „Ale v Evropě by naše stroje neměly šanci. Když tu před pár lety byli Angličané, nechápali, že máme v kokpitu systém míření na úrovni druhé světové války.“ To jednoduše znamená, že pilot musí cíl vidět na vlastní oči. Útok v oblacích nebo při špatné viditelnosti je tak na albatrosech nereálný.
Přestupní stanice
Hlavním posláním základny v Náměšti ovšem není obrana státu. Je to jakási přestupní stanice, kde piloti trénují své schopnosti, aby byli schopni ovládat střední a těžké letouny.
Někteří z nich časem přesedlají na základnu v Čáslavi, která se svými dvanácti moderními gripeny hlídá český vzdušný prostor. Nicméně náměšťský útvar a jeho stroje fungují jako záložní letiště integrovaného systému protivzdušné obrany NATO. Navíc plní i úkoly v rámci národního pohotovostního systému.
Tygří vrtulníky
V novém hangáru servisní letky v areálu náměšťské základny teď kromě jednoho na části rozloženého letounu sedí i několik ruských vrtulníků Mi-24. Dva v klasických vzdušných krycích barvách, ten úplně na kraji však vyčuhuje.
Členové zdejší 221. vrtulníkové letky patřící do exkluzivní společnosti Tygřích letek jej přemalovali do modré a černé, aby byli na mezinárodních setkáních vidět. V roce 2002 si z něj dokonce přivezli nejvyšší ocenění Silver Tiger Trophy.
Jiný svět
I když byla česká vrtulníková Tygří letka dříve spojená s letištěm v Přerově, po čtrnácti letech se vloni přestěhovala do Náměště. „Já sám jsem pracoval na více základnách, ale zdejší je nejlepší,“ uvažuje pilot vrtulníkové letky Jan Dubec.
„Před pár měsíci jsme tu měli návštěvu z pražské základny ve Kbelech a ti si tu podle vlastních slov připadali jako v jiném světě,“ dodává.
Jak jsou na tom vaše vrtulníky ruské výroby třeba ve srovnání s americkými Apachi? „To se nedá moc srovnávat, naše Mi-24/35 totiž nejsou jen bojové, ale kromě podpory pozemních vojsk slouží dobře i jako přeprava menších jednotek,“ odpovídá Dubec.
Nejsou peníze
Samozřejmě mě zajímá, co všechno obnáší honosný titul Tygří letka. „Je to tým elitních jednotek. Sám cítím, že jsme pod větším dohledem,“ vysvětluje kapitán Jan Dubec.
Je zvláštní, že i když v Česku máme v této mezinárodní asociaci dva zástupce (viz box Kde jsou gripeny?), ještě nikdy se u nás nekonal mezinárodní sraz tygrů. „Bylo by fajn, kdybychom to udělali, ale v nejbližší době to není reálné. Organizace je finančně velmi náročná,“ nabízí tradiční vysvětlení Dubec.
Letový den končí
Odpoledne se pomalu mění ve večer, věž rozsvěcuje naváděcí světla u runwaye. Než se úplně setmí, na přistávací plochu ozářenou rudým sluncem se postupně snáší čtyři albatrosi. Nejdřív dvojice, která se v rozhodujícím okamžiku oddělí. Poslední stroj provede nízký průlet nad letištěm, až potřetí je v dálce slyšet zaskřípění gumových kol jeho podvozku o beton. Nad krajinu ozářenou podzimními červánky se ještě vznáší vrtulník Mi-24. Jeden z nejhezčích dnů letošního listopadu končí.
L-39 Albatros
Čtvrtého listopadu roku 2009 uplynulo už 41 let od prvního letu prototypu českého letounu L-39 Albatros. Tato lehká letadla se v továrně ve Vodochodech vyráběla do roku 1988, dnes ve své verzi ZA ještě stále slouží k výcviku pilotů a akrobacii. Maximální rychlost je 910 km/hod. U nás je používá 222. výcviková letka v Náměšti nad Oslavou, modernější „sestřičky“ L-159 Alca najdete v Čáslavi.
Kde máme Gripeny
Dvanáct letounů Jas-39 Gripen 211. taktické letky, které si česká armáda netradičně pronajala na obranu zdejšího vzdušného prostoru, najdete v Čáslavi. Stejně jako náměšťská vrtulníková letka patří i „naše“ gripeny do prestižní Asociace tygřích letek.
Historie tygří letky
Dobrovolná jednotka Létajících tygrů působila na začátku druhé světové války v Číně, kde na letounech vyzdobených žraločí tlamou bojovala proti Japoncům. Po vstupu USA do války se tygři přidali na jejich stranu. Dnes nese toto označení řada bojových jednotek státu sdružených v NATO.
22. letecká základna Sedlec u Náměště nad Oslavou
Letecká základna vznikla u malé obce Sedlec poblíž Náměště 1. října roku 1956. Začínala jako letecký a bombardovací pluk, několikrát byla reorganizována. Ve zdejších hangárech kotvila řada bitevníků, mezi nejúspěšnější patřily sovětské stroje Su-7. Nyní zde operují lehké letouny L-39 222. výcvikové letky a od roku 2008 i helikoptéry Mi-24/35 221. vrtulníkové letky. V 53leté historii útvaru zahynulo dvanáct pilotů. Poslední před devíti lety při návratu z mezinárodního cvičení.
