Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan je přinejmenším rozporuplnou postavou naší historie. Na jeho počest se pořádají poutě a výstavy, razí se památní mince, vydávají výroční poštovní známky a v roce 2004 mu byla dokonce odhalena socha na hrázy rybníku Svět.
Mnoho obyvatel Jižních Čech ho ale má za velmi krutého a cílevědomého muže, který byl pro svůj úspěch ochoten spřáhnout se i se samotným peklem. Tomu, že ve své době nebyl nijak zvlášť oblíben, napovídá i fakt, že si nechal náhrobní desku zhotovit ještě za svého života. Prý se bál, že po jeho smrti už by to nikdo neudělal.
Životadárné rybníky
Lidé začali Třeboňskou pánev osidlovat už koncem 12. století a to právě díky rybníkářům. Právě rybníky totiž vystrnadily neprostupné močály a vdechly této nehostinné krajině život. Přestože rybníkáři měli na co navazovat (tradice zakládání rybníků sahá až do 12. století), je téměř neuvěřitelné, jaké stavby v 16. století vznikaly.
Pouze s lopatami a rýči dokázali dělníci vybudovat obrovské rybníky a například 2,5 km dlouhou hráz rybníku Rožmberk s objemem 750 000 m3 nasypali za „pouhých“ šest let. Problém byl v tom, že zlatá doba rybníkářství byla už ta tam, a rybníky tolik nevynášely.
Stoupaly ceny práce i vybavení a výstavba se proto musela korigovat pomocí tzv. robotnických povinností, které přikazovaly lidem pracovat pod cenou. Není tedy s podivem, že Krčína provází pověst bezohledného stavitele, kterému záleželo mnohem víc na svém díle než na lidech.
Žádný troškař
To se potvrdilo například v roce 1569, kdy Krčín přišel s plánem na vybudování monumentálního vodního díla. Chtěl se tak dobře uvést v pozici nového regenta (správce) Rožmberského majetku. Stavbě rybníku Nevděk tehdy padlo za oběť celé Svinenské předměstí města Třeboně.
To tehdy čítalo asi 22 obydlí, kostel svaté Alžběty a špitál pro přestárlé rolníky. Rybník se později opravdu ukázal jako zbytečně velký a po povodních na začátku 17. století byl rozdělen na dva menší – Svět a Opatovický.
Přestože nejsou Krčínovi rybníky pro chov kaprů z dnešního hlediska moc vhodné (právě kvůli přílišné velikosti a hloubce), první výlov rybníku Svět v roce 1574 byl znamenitý. Český kapr se vyvážel do Evropy a rybníkářství se hned po pivovarnictví stalo druhým nejvýnosnějším hospodářským odvětvím.
Spřáhl se s čerty?
Krčína sice nikdo mluvit s čertem neviděl, ale vypráví se historky, podle nichž Krčín opravdu neměl k nadpřirozenu daleko. Za všechny jmenujme jednu: Jakuba Krčína fascinovala zvláštní hůl rybářského hejtmana, jíž trestal neposlušné dělníky, a před kterou se roztřásl i ten největší rváč.
Hejtman Krčínovi prozradil, že hůl je ze dřeva nejstaršího a největšího dubu v okolí, pod kterým se podle pověsti narodil slavný vojevůdce - Jan Žižka. Krčín neváhal, k dubu se vypravil a sám si uřezal větev na podobnou hůl. Magickou sílu dubu se ale rozhodl využít i jinak. Nechal posbírat jeho žaludy a přikázal je zasadit do hráze Světa.
Chtěl, aby ji silné stromy pevně držely dlouho po jeho smrti. Tvz. Krčínovy duby stojí na hrázy rybníka Svět dodnes, příběhy o jejich původu se ale liší. Někdo zase tvrdí, že za silných vichřic neskučí na hrázi rybníku meluzína, ale sám Krčín. Pekelníci ho tam totiž bijí železnými pruty za jeho krutost k lidem a všude, kam ukápne jeho pot nebo krůpěj krve, vyrostou mohutné stromy.
Co je šeptem, to je čertem
Jakub Krčín si z pomlouvačných řečí, které o něm kolovaly, nic nedělal a sám se jim smál. Řeči o pekle ho totiž provázeli ještě za jeho života. Když na konci „své kariéry“ odešel na sedlčanské panství a zmizel lidem z očí, po Třeboňsku už se vyprávělo, že si ho odnesli čerti do pekla pod Rožmberským rybníkem.
Dodnes můžete v jižních Čechách slyšet „zaručeně pravdivá“ svědectví o tom, jak se Krčín za bouřlivých nocí prohání po rožmberské hrázi na pekelném vozíku, který táhnou velcí černí kocouři se žhnoucíma očima. Podle jiných je zase při velkých mrazech slyšet, jak ďábel s Krčínem zapřaženým do pluhu přeorává půdu, kterou podaným zabral pro stavbu rybníka Svět.
Nesmazatelný odkaz
Teorii, že si Krčína odnesli čerti do pekla, dnes podporuje hlavně fakt, že se doposud nepodařilo nikomu zjistit, kdy vlastně zemřel a hlavně - kde je uloženo jeho tělo. Výzkum hrobky v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Obděnicích, kam se Krčín ve stáří uchýlil, totiž ukázal, že je prázdná. Mnoho lidí po jeho hrobě pátralo dál, avšak bez výsledku.
Přestože se Krčínovo tělo nikdy nenašlo a jeho dcery o zděděný majetek rychle přišly, Jakub Krčín po sobě zanechal to, co málokdo. Změnil tvář jihočeské krajiny a vybudoval unikátní vodní systém, který přispěl k zapsání třeboňského kraje do seznamu Biosférických rezervací, což jsou velkoplošné chráněné území, vyhlášené v rámci mezinárodního programu UNESCO.
Je dobré také připomenout, že několik staletí stará vodní soustava stále funguje a je velmi pravděpodobné, že kapr, který vám bude ležet na talíři při štědrovečerní večeři, pochází právě z krčínových rybníků. Bez ryb by tato soustava totiž dávno zanikla.
Krčín proti velké vodě
Při velkých povodních v roce 2002 se ukázalo, že absorpční schopnost Rožmberku, největšího rybníku v ČR, je ve vodohospodářském systému nenahraditelná. Rožmberk tehdy zachytil desetinásobek svého objemu (cca 70 – 75 000 000 m3 vody) a uchránil povodí Lužnice od větších škod. Po povodních v létě 1590, které přišly hned po jeho dokončení, to tak byla druhá velká zkouška, ve které Rožmberk obstál.
Podařená lest
V roce 1569 dostal Jakub Krčín za svoje služby od Viléma z Rožmberka dvůr Leptáč a přilehlé dvě vesnice. Protože tento majetek patřil před Husitskými válkami církvi, která se snažila svoje statky dostat zpět, Krčín se bál, že by o ně mohl přijít. Vymyslel tedy chytrou lest. Na těchto pozemcích vybudoval obrovskou oboru, které padly za oběd desítky usedlostí a dokonce i obě vesnice (Horní a Dolní Třebáňky).
Když pak toto „veledílo“ Vilémovi z Rožmberku předvedl, natolik to ohrada uchvátila, že ji s Krčínem vyměnil za Sedlčany a statek s hospodářstvím v Křepenicích. Tedy majetek, o který se Krčín už nemusel strachovat. Je třeba ale zároveň zmínit, že se o Sedlčany dobře staral a vybudoval tam například pivovar, panský mlýn a rybí sádky.
Jakub Krčín (1535 – 1604)
působiště: Sedlčansko
pohřben: Neznámo kde
povolání: Rybníkář, správce Rožmberského majetku
koníčky: týrání poddaných a hromadění majetku
stav: dvakrát ovdovělý, šest dcer
přímý dědic: žádný
