Do Kladna jsem se vydal vlakem, obloha byla zatažená a poprchávalo. Procházím potemnělým kladenským sídlištěm a rozhlížím se po budově, která by připomínala základní školu. Proti mně se vynoří kluk, který v ruce netrpělivě žmoulá fingerboard. Jsem na dobré stopě! Otevírám dveře a z ospalého sídliště přecházím do prohřátého prostoru, kde všude pobíhají děti s miniaturami fingerboardů. V jedné ze tříd je obrovský fingerpark v obležení místních žáků.
„Začali jsme asi ve dvě hodiny, rozbalili park, Vláďa řekl úvodem pár slov, domluvil a všichni se na ten park sesypali jako vosy na med.“ přivítal mě Pavel, jeden z organizátorů akce a autorů obří zmenšeniny skateparku. Při pohledu na téměř zuřivé jezdce, jsem se zeptal Vládi (druhý z dvojice autorů), jestli se o svoje dílo trochu nebojí. „Oni si jen hrajou ne? A od toho to je,“ odpověděl s úsměvem. Když se malí jezdci vyřádili, přišla řada na exhibici dvou kladenských jezdců Davida (XX) a Robina (XX), jejichž triky všichni sledovali s úžasem, do jízdy se zapojil i Kari.
Zajímalo mě, jak celá ta akce vznikla. „Děti ty fingerboardy nosily všude a hráli si s nimi i v tobě, kdy neměli. Nejspíš proto vznikl nápad uspořádat takovou akci.“ Odpověděla mi jedna z učitelek montessori školy. Proběhlo ještě pár jízd, a když se akce se pomalu chýlila ke konci, zapojila se i děvčata. „Holky, když si seženete skate, tak to taková otrava není!“ Okřikla jedna z nich celou partu a všechny se vrhly na dráhu. Celou akci pak shrnul Pavel: „Pro všechny je to tu velká zábava a zároveň zkušenost, protože ty děti zjistí, co všechno se na tom fingerboardu dá opravdu dělat.“ Uvidíme, třeba právě z této akce vzejde jezdec, který dobude budoucí mistrovství světa ve fingerboardingu.
Co je to vlastně FINGERPARK?
Fingerpark z dílny Big Constructions je se svými rozměry 3,3 x 1,3 metru největší, jaký v ČR vznikl. Vláďa s Pavlem nad ním strávili přibližně XX hodin práce. Koncept parku vznikl letos v říjnu a po jeho zhotovení ho pokřtil a „zkolaudoval“ top jezdec Martin Winkler (XX). Fingerpark je složený z XX samostatných překážek, které fungují ve třech výškových úrovních. Park se tedy dá skládat, naprosto podle fantazie jezdce.
"Fingerbordingem si čistím hlavu", říká v rozhovoru Vladimír „Kari“ Karásek (26).
Po tom co Vláďa, kterému nikdo neřekne jinak než Kari, předvedl svoje triky a zodpověděl dotazy všech, kteří se chtěli naučit nějaký nový trik, jsem si ho odchytil i já. V jedné ze tříd kladenské montessori školy jsme si povídali o propagaci fingerboardingu nebo stavbě fingerparků.
Jaký máš z dnešní akce pocit?
Určitě dobrý. Hodně lidí bere fingerboard jako nějakou blbost, se kterou se mlátí do stolu, a my se tenhle pohled snažíme změnit. Sice tu dnes byly převážně mladší děti, které ten fingerboard nijak zvlášť neovládají, ale myslím, že třeba ta exhibice dokázala, že fingerboarding může být brán trochu vážněji.
Jak si se k fingerboardu dostal ty?
Asi jako drtivá většina kluků - ve škole. Můj kamarád jezdil na normálním skatu a jednou do školy přinesl mini skateboard z plastu. Začali jsme si s tím hrát a od té doby mi to nějak zůstalo. To bylo zhruba před devíti lety.
Dokážeš říct, co tě u toho udrželo až do dneška?
Hlavně ta volnost a možnost zajezdit si kdykoliv a kdekoliv. A to doslova. Když třeba čekáš na autobus, stačí sáhnout do kapsy a můžeš jezdit. A až autobus přijede, není problém pokračovat v jízdě i v něm. Ono je sice dobrý mít doma nějakou rampu nebo menší park, ale člověk si v klidu vystačí i s tím, co má právě po ruce. Například s knížkou.
Fingerboardingu se věnuješ i jako konstruktér překážek a fingerboardů samotných. Cítíš se víc jako jezdec nebo konstruktér?
Já bych řekl, že tak nějak na půl. Když jsem byl na škole, fingerbording zabíral asi 80% mého volného času. Pořád jsem jen vyráběl překážky a jezdil na nich. Dnes už mám ale priority trošku jinde a na fingerboarding zbylo nesrovnatelně méně času. Ale je pravda, že z té pozice jezdce, jsem se tak nějak plynule přesunul do role propagátora.
Dá se při výrobě fingerboardů vůbec přijít s něčím novým?
Stoprocentně! Ony sice všechny fingery vypadají na první pohled stejně, ale zkušený jezdec rozdíly určitě pozná. Ty desky se vyrábějí z plastu a seženeš je v každém skateshopu nebo hračkářství. Ty lepší už jsou ze dřeva, které bývá lepené v několika vrstvách. Tvarem by se pak měly maximálně přiblížit klasickému skateboardu. Úplné detaily se pak liší podle výrobce a každý si mezi nimi prostě najde ten finger, který mu nejvíc sedí.
Jak dlouho trvá, než taková překážka vznikne?
To samozřejmě záleží na typu. Obyčejná „lavička“ může být hotová za hodinu, složitější věc zabere třeba půl dne. Samotné konstrukci ale samozřejmě předchází nespočet nákresů. Řekněme, že základní rampa může vznikat až týdny, než se všechno dokonale vyladí. Rozhodně to není tak, že se jen nějak stluče pár prken a je hotovo. Při konstrukci překážek se maximálně snažíme vycházet z ulice, aby překážky byly co nejreálnější. Nechceme vyrábět neskutečné tvary, které by pak ve výsledku nefungovaly. Jde nám o autenticitu a to, aby si kluci tu jízdu trochu prožili.
Jak jsou na tom čeští jezdci v porovnání s těmi zahraničními?
Podle mě je dnes úroveň jezdců plus mínus vyrovnaná. Takovou mekkou fingerboardingu je Německo, kde je ta scéna funguje mnohem profesionálněji než u nás, ale nepřijde mi, že existují nějaké markantní rozdíly.
Kdo je Vláďa Karásek (26) alias Kari
Bydliště: Kladno
Přezdívka: Kari
Vzdělání: střední
Povolání: stavebnictví
Koníčky: fingerboard, hudba, sport
Největší úspěchy: 1. místo na FBR závodech v Blansku (2005), 3. místo na závodech v Třebíči (2006), realizace dřevěného skateparku
