Lesy střední Evropy II - Lužní les

Sdílej
 
Lužní les je zvláštním druhem lesa, který najdeme v plochých údolích velkých řek. Dochází zde totiž pravidelně nebo občasně k záplavám a ke kolísání podzemní vody, což ovlivňuje zastoupení jednotlivých dřevin v porostu. Pro takové lesy je typická patrovitost, kdy dřeviny menšího vzrůstu bojují o místo na slunci se svými staršími kolegy.

Lužní les je zvláštním druhem lesa a najdeme jej v plochých údolích velkých řek. Zde totiž dochází pravidelně nebo občasně k záplavám a ke kolísání podzemní vody. To ovlivňuje zastoupení jednotlivých dřevin v porostu. Pro takové lesy je typická patrovitost, kdy dřeviny menšího vzrůstu bojují o místo na slunci se svými staršími kolegy. Lesu často vévodí duboví velikáni skutečně úctyhodných rozměrů. Uschlé větve a rozpadající se kmeny připomínají kosti prehistorických zvířat.

Foto
Jsou-li záplavy pouze dočasné a voda se poměrně rychle vrací zpět do koryta řeky, vzniká zde tzv. tvrdý luh. Jak název napovídá, setkáme se v tomto lese se stromy, které mají poměrně tvrdé dřevo. V našich podmínkách jsou to hlavně duby, jilmy, jasany, habry a javory. V bohatém keřovém patře narazíme na bez, svídu, hloh, trnku, kalinu nebo ptačí zob. Tvrdý luh je bohatý i na byliny. Častá je dymnivka, orsej, česnek medvědí, bršlice kozí noha a samozřejmě dotěrná kopřiva.
Foto
Pravidelné dlouhodobé záplavy a s tím související velké kolísající hladina podzemní vody nejlépe vyhovují tzv. měkkým listnáčům, hlavním dřevinám měkkého luhu. K vrbám se dále od vodního toku přidávají topoly, v Polabí a Poohří je to převážně topol černý, v jihomoravských luzích navíc topol bílý a šedý. Ve spodním patře o přežití často bojuje olše. Nižší místa s trvalým zamokřením této dřevině vyhovují nejvíce. Tam se zbavuje konkurence vzrůstnějších vrb a topolů.
V minulosti došlo bohužel k velkoplošnému odlesnění těchto stanovišť a k jejich trvalému převedení na polnosti. Nížinné polohy a živinami dobře zásobené půdy jsou ideální pro náročné zemědělské plodiny. Silný zásah do těchto přirozených lesů představovala i postupující regulace všech větších řek na našem území. Stavby přehrad, hrází a jezů znemožnily každoroční zaplavování lesů v blízkosti řek, což má za následek trvalé změny v rostlinném složení. Další nešvar je zakládání topolových plantáží, které s původním luhem mají jen pramálo společného. Přitom přírodní podmínky umožňují rozumné a šetrné využívání těchto nádherných lesů. Mezi nejkrásnější u nás patří Lanžhotský prales na soutoku řek Dyje a Moravy.

Autor

Lukáš Bílek