Čisté smrčiny se vyskytují v horských polohách, v našich podmínkách ve výšce přibližně od 1000 do 1350 metrů nad mořem. Nízké teploty, dostatek srážek, krátké a chladné léto vyhovují z našich dřevin nejvíce právě smrku ztepilému.
V drsném horském podnebí předčí smrk ztepiálý své konkurenty a vytváří téměř čisté porosty. Buk nebo jedle chybí, nebo jsou jen zakrslého vzrůstu. Na bohatých půdách můžeme narazit na javor klen, který zde rovněž dosahuje skromnějšího vzrůstu. Pravidelně je ve smrčinách přimíšen jeřáb.
Horské smrčiny mají velmi jednoduchou výstavbu. V porostu jsou často mezery, jednotlivé stromy stojící v rozvolněném zápoji mají kmeny obaleny větvemi až k zemi. Horské ekotypy smrku mají krátké větve, které lépe odolávají sněhu a větru. Najdeme zde hustý podrost trav a keříčkovitých bylin, který ovšem znemožňuje uchycení semen smrku přímo v minerální půdě. Ale i zde si příroda pomohla. Mladé smrčky se ujmou na padlých tlejících kmenech a pařezech, kam útlak buřeně nedosáhne. Časté deště nenechají rozkládající se dřevo vyschnout a kořeny mladých stromků brzy zakoření v půdě. Po zetlení kmenu, na kterém se mladý smrk původně uchytil, pak často vznikají chůdové kořeny. V nejnepříznivějších polohách se může smrk šířit zakořeňováním přízemních větví, ze kterých vyrůstají další stromy. O šíření jeřábu se spolehlivě postarají ptáci.
Smrčiny u nás tvoří horní hranici lesa. Proředěný les přechází ve skupinky s borovicí klečí. S nižší nadmořskou výškou vznikají příhodnější podmínky i pro jiné dřeviny a může se více prosadit i buk s jedlí. Buk však stále není natolik silný, aby mohl dosáhnout hlavní stromové úrovně.
Hospodářské využití těchto horských lesů přináší nemalé těžkosti a rizika. První překážkou je členitý terén, který ztěžuje případné těžby a transport dřeva. Pomalý růst a často nekvalitní sukaté dřevo neslibují velký výdělek. Hospodářská funkce lesa ustupuje často do pozadí a hlavním posláním lesa se stává ochrana půdy a funkce vodohospodářská. Velkým problémem současnosti je imisní zatížení našich lesů, které je díky citlivosti smrku nejvíce patrné právě v horských podmínkách. Zalesnění imisních holin je poměrně nákladná a složitá akce s nejistou vyhlídkou na úspěch. Horské smrčiny jsou navíc sužovány silnými přepadovými větry, sněhem a mrazem.
Nezaměňujme horské smrčiny se smrkovými monokulturami. Ty jsou čistě lidským produktem. Důvod jejich vzniku je jasný. Smrk přenesený do příznivějších podmínek mimo jeho původní rozšíření je dřevinou s rychlým růstem poskytující kvalitní dřevo. Horské smrčiny nalezneme ve všech našich příhraničních horstvech s dostatečnou nadmořskou výškou.
