Displeje LED a LCD jsou optická zařízení, která přijímají různá sdělení či údaje elektrickou cestou a opticky je zobrazují v číselné, slovní, nebo grafické podobě.
Displeje LED a LCD.
Displeje LED a LCD jsou optická zařízení, která přijímají různá sdělení či údaje elektrickou cestou a opticky je zobrazují v číselné, slovní, nebo grafické podobě. Než si však řekneme něco více o jejich principu zabrousíme trochu do historie. Jedním z předchůdců těchto dnes již zcela běžných součástek, byly kdysi dávno číslicové výbojky, někdy nazývané – Digitrony. Svou konstrukcí se podobaly spíše elektronkám. Uvnitř skleněného pouzdra byla v řadách za sebou na drátěných mřížkách umístěna vlákna, podobná vláknům v žárovce. Na rozdíl od žárovek byla však tyto vlákna vytvarována do příslušné číslice, nebo písmena, které se také pro připojení napětí na dané vývody zobrazilo. Značnou nevýhodou těchto digitronů bylo zejména velké napájecí napětí, které se pohybovalo okolo 170V a také malá variabilita zobrazení.
Následovníky těchto neohrabaných součástek se staly již zmiňované displeje LED a LCD.
Displeje LED jsou svou konstrukcí do jisté míry jednodušší. Obsahují totiž nám již známé LED diody, které jsou pouze uspořádány do známých sedmisegmentovek, které plně vyhoví pro zobrazení číslic 0 až 9. Mezi jejich nespornou výhodu patří zejména dobrá viditelnost i za tmy, protože jak jsme si jež řekli jsou tvořeny LED diodami, které světlo vyzařují. Svou spotřebou se také velice blíží LED diodám a dnes jsou také k dostání v různém barevném provedení.
Displeje LCD (Liquid Cristal Diode) jsou svou konstrukcí již složitější. Základním materiálem pro jejich výrobu jsou kapalné krystaly. Kapalný krystal se za normálních podmínek chová, jako opticky čiré prostředí. Působením elektrického pole však dojde k orientaci jeho částic, což způsobí jeho ztmavnutí. Jakmile pole přestane působit, vše se vrátí zpět a krystal je znovu průhledný. Na rozdíl od jednotek LED se však pro vytvoření pole a tedy napájení displeje nepoužívá stejnosměrné, ale střídavé napětí, které zaručuje delší životnost displeje. Konstrukčně se takováto zobrazovací jednotka skládá ze dvou skleněných destiček, mezi nimiž jsou kapalné krystaly. Na přední destičce je napařena průhledná, vodivá kresba displeje. Druhá z destiček slouží jako společná elektroda. Obě destičky jsou také opatřeny polarizačními fóliemi pro zviditelnění segmentů. Honí fólie bývá průhledná a spodní většinou odrazná, nebo průhledná pro podsvětlení zespodu. Kromě konstrukčního provedení se také prvky LCD liší od prvků LED výrazně nižší spotřebou, která se u jednoho segmentu pohybuje okolo 0,1uA. Jedinou nevýhodou je nezbytná přítomnost světla, které se buď odráží od spodní fólie, nebo z cizího zdroje, který displej podsvěcuje zespod.
Příště si něco řekneme o optoprvcích.
