Tentokrát bude řeč o snímcích, na nichž fotograf zachytil sám sebe. Ale autoportrétem lze směle nazvat i fotografii, která vznikla tak, že jste někomu vnutili fotoaparát, aby vás na tom či onom místě zvěčnil - třeba jako památku na prázdninový výlet. V článku také oceněnné fotografie čtenářů a komentáře a rady Petra Jedináka k jednotlivým snímkům.
Tentokrát bude řeč o snímcích, na nichž fotograf zachytil sám sebe. Ale autoportrétem lze směle nazvat i fotografii, která vznikla tak, že jste někomu vnutili fotoaparát, aby vás na tom či onom místě zvěčnil - třeba jako památku na prázdninový výlet. Kompozici záběru určujete sami tím, kam se postavíte; dotyčný obětavec vlastně plní pouze roli jakéhosi "živého stativu".
Jak na to - tři možnosti
Požádal jsem svého sedmiletého syna Borise, aby vyfotografoval sám sebe třemi různými způsoby: nejprve v nějakém prostředí, které se mu líbí, potom v roli námořního kapitána, kterému se podařilo obeplout Zemi, a nakonec aby nafotil škleb, jímž mě za mými zády častuje, když se mu něco nelíbí.
V tomto případě je důležité nejprve prozkoumat výtvarnou kvalitu prostředí a teprve po důkladné úvaze do něj umístit svou postavu. To je důležité pro dobrý výsledek zmíněných "turistických" autoportrétů, ale je to i dobrá škola pro pořizování portrétu jiné osoby.
Ztvárnění určité role, v Borisově případě námořního kapitána, může být pouhou zábavnou hrou, ale i uměleckou metodou, kterou dokážeme pomocí vlastního těla sdělovat i ty nejsložitější myšlenky. Využít lze i doprovodných textů.
Zachycení výrazu vlastní tváře prozradí mnohé o člověku, který tuto cestu k autoportrétu podstoupí. Pozoruhodných výsledků lze dosáhnou dlouhodobým zaznamenáváním svých obličejů spolu s legendou o okolnostech jejich vzniku.
Technika záběru
Rozhodnete-li se vyzkoušet některý ze zmíněných úkolů, budete postaveni před volbu, zda použít stativ, či fotit z ruky. Stativ a samospoušť vám umožní lépe vybrat výslednou kompozici a hodí se spíše pro fotografii celé postavy. Držení fotoaparátu v ruce je pro bezprostřední zachycení obličeje pohodlnější a rychlejší. Nikdy si však předem nemůžete být jisti tím, co všechno ještě máte v záběru. Navíc jste při volbě vzdálenosti objektivu od obličeje omezeni délkou svých paží.
K tomuto druhému dílu seriálu o fotografování se pojila i čtenářská soutěž. Zde najdete jména vítězů soutěže, jejich snímky i komentáře Petra Jedináka k jednotlivým fotografiím.
Autor měl úkol usnadněný tím, že byl na lodi, tedy v nezvyklém a atraktivním prostředí. Nicméně odvaha položit fotoaparát do podpalubí a fotografovat se z podhledu skrz okno si zaslouží pochvalu. Výsledná fotografie nese znaky promyšlené kompozice. Pohled v kombinaci s gestem a zarámováním postavy do černého rámu výrazně odlišují tuto fotografii od ostatních autoportrétů.
Je to dobrý experiment. Autor se možná nudil, tak položil fotoaparát na stůl a zkusil neobvyklý záběr. Ze snímku je cítit i prostředí, které je v tomto případě důležité. Na rozdíl od většiny ostatních došlých prací se portrétovaný tváří přirozeně, úměrně situaci. Neostrost lze přičíst špatným světelným podmínkám.
Příjemné světlo - těžko říct, jde-li o náhodu, nebo o úmysl. Je třeba ocenit slušné technické provedení. Snímek působí tak dobře, svým způsobem tajemně, protože jeho kompozice je založena na kontrastu téměř černo-bílého pozadí a barevné podobizny.
Výhercům posíláme kapesní rádio a tričko ABC.
Z dalších prací došlých do redakce vybíráme:
Všechny snímky jsou na výšku, což je zajímavé. Většinou jsou totiž lidé líní a otočit fotoaparát je prostě nenapadne. Je vidět, že tomu autorka věnovala více času než většina ostatních účastníků. Pokusila se o všechny tři možnosti přístupu k autoportrétu, o nichž jsme v seriálu mluvili.
Skok do vody od Viktora - zajímavý experiment, i když je velmi nepravděpodobné, že jde skutečně o autoportrét. Snímek je cenný snahou zachytit pohyb, stejně jako trojice snímků od Terezy. V jejím případě je nepochybné, že jde o autoportréty. A z výrazu tváře lze vyčíst, že ji focení bavilo. Navíc se jí podařilo sladit vlastní pohyb s pohybem závěrky fotoaparátu, a to není vůbec jednoduché.
Jaroslav Kaňka, Nový Bor
Je zřejmé, že fotoaparát buď nemá režim "makro", případně režim "autoportrét", nebo na něj autor zapomněl přepnout. Jinak by nebylo ostré pozadí, ale tvář. Kdyby byl zapnut blesk, vykreslily by se i oči, které jsou stíněny kšiltem.
Petr Jedinák pracuje jako fotograf časopisu Reflex, jeho tvorbu si můžete prohlédnout na www.jedinak.cz.