Jitrocel kopinatý [Plantago lanceolata L.]
Jitrocel je vytrvalá bylina vyrůstající z krátkého uťatého oddenku, který má bohatý kořenový systém. Listy jsou jen v přízemní růžici, jsou kopinaté, se 3 až 7 žilkami a k bázi se zužují do pochvovitého řapíku. Okraje mají celokrajné, jen zřídka zubaté a špičaté. Z růžice vyrůstá bezlistý stvol, který je delší než listy.
Květenství je v krátkém, kulovitě vějčitém klasu. Koruna květů má kratičkou trubku a 4 cípy bíle-hnědé barvy.
Kvete od poloviny května až do poloviny října.
Jitrocel má dva poddruhy. Oba jsou původně evropsko-západosibiřkými druhy, které se postupně rozšířili po všech kontinentech. U nás je rozšířený od nížin až do subalpinského stupně v nejrůznějších společenstvech a na nejrůznějších stanovištích. I přes to je však spíše lučním druhem, který se soustřeďuje na čerstvé typy luk, s dostatkem vláhy.
Užívanou částí je list, který se sbírá od června do srpna, předtím než se objeví květní stvoly. Na sušení je to jedna z nejchoulostivějších rostlin. Snadno se zapařuje, a pak listy tmavnou.
Látka obsažená v rostlině je téměř bez pachu a má mírně hořkou, svíravou chuť.
Obsaženými účinnými látkami jsou hlavně slizovité látky, glykosid aukubin, hodně xantofylu, vitamín C, kyselina křemičitá a látky fytoncidní.
Užívá se většinou v nálevu při onemocnění dýchacích cest, kašli, černém kašli a poruchách trávení. Zevně se užívá ve formě obkladů z rozmačkaných listů na mokvavé a špatně se hojící rány.
V lidovém léčitelství se užívá také k přípravě slizu, který se lidově užívá jako projímadlo.
Příště si něco povíme o Karbinci evropském.
