Čítače BCD.
V několika předchozích dílech jsme se blíže seznámili s čítači binárními. Dnes se budeme problematice čítačů věnovat nadále a teoreticky si vysvětlíme princip čítače BCD.
Jak již víme binární čítač má tu vlastnost, že se na jeho čtyřech výstupech objevují logické úrovně v rozmezí 0 až 15, které odpovídají binárním kombinacím 0000 a 1111. Pomocí binárního čítače tedy můžeme zaznamenat patnáct vstupních impulsů. Po dosažení onoho patnáctého impulsu se buď čítač automaticky vynuluje a začíná čítat od nuly, tedy od binárního čísla 0000, nebo pokud obsahuje výstup indikující jeho přetečení, na kterém se po dosažení patnáctého impulsu objeví log.1 pošle signál dalšímu elektronickému obvodu, který podle potřeby konstruktéra vykoná buď sám, nebo ve spolupráci s dalšími součástmi potřebný úkol, kterým může být například zastavení výrobního pásu a podobně.
Možná, že vás napadne proč se tyto čítače vůbec vyrábějí, když dokáží zpracovat o pět impulsů měně, něž čítače binární, ale svoje uplatnění v číslicové technice skutečně mají.
Představte si, že chcete například sestrojit počítadlo impulsů, které má na dvou sedmi segmentových displejích zobrazovat napočtený počet impulsů. Jak se s tímto problémem vypořádá elektronik ? Nejspíše použije dva čítače BCD, které propojí tak, že vstup prvního bude napojen na elektroniku, která bude vyrábět počítané impulsy a vstup druhého čítače pro počítání impulsů propojí s výstupem indikující přetečení u BCD čítače prvního. K výstupům každého z nich pak připojí dekodér BCD na sedmi-segmentovku (LED displej) a k němu pak zobrazovací prvky, neboli LED displeje.
Ač se to možná zdá na první pohled nepochopitelné a šíleně složité uvidíte, že postupem času vám bude tento princip činnosti naprosto jasný.
Příkladem čítače BCD je například obvod 74L190, který zakoupíte u většiny prodejců elektronických součástek a se kterým se v příštím dílu ověříme činnost BCD čítače v jednoduchém zapojení.