Oměj je vytrvalá, jedovatá, 50 až 150cm vysoká, lysá rostlina s hlízovitě ztlustlým, masitým oddenkem. Účinnými látkami obsaženými v rostlině jsou hlavně akonitové alkaloidy. V listech jsou vázány na kyselinu akonitovou, která v hlízách chybí. Z alkaloidů je to hlavně akonitin, jeden z nejprudších jedů, který je znám.V přiměřených dávkách snižuje horečky při chřipce a nachlazení.
Oměj šalamounek [Aconitum napellus (L.) spec. coll.]
Oměj je vytrvalá, jedovatá, 50 až 150cm vysoká, lysá rostlina s hlízovitě ztlustlým, masitým oddenkem. Lodyha je vzpřímená, pevná a lysá. Listy jsou střídavé, řapíkaté, v obrysu okrouhlé, dlanitě dělené, se třemi laločnatými, koncovými úkrojky.
Květy vyrůstají z paždí podpůrných listenů a vytvářejí prodloužený hrozen. Jsou velké, fialově-modré, oboupohlavné a souměrné. Kališní lístky vytvářejí přilbu. Horní je vysoce vyklenutý a v předu krátce zašpičatělý. Dolní jsou široce podlouhlé. Korunní plátky jsou přeměněny na medníky.
Kvete od května do srpna.
Oměj je rozšířený v Evropě a Asii, roste na vlhkých humózních stanovištích, až do výše 2000m.n.m. Na našem území ho nalezneme hlavně na vlhkých místech v lesích a u potoků v horských oblastech.
Užívanou částí je hlíza, která se sbírá na podzim. Ojediněle se však také sbírá i nať v době před květem, nebo v době květu.
Účinnými látkami obsaženými v rostlině jsou hlavně akonitové alkaloidy. V listech jsou vázány na kyselinu akonitovou, která v hlízách chybí. Z alkaloidů je to hlavně akonitin, jeden z nejprudších jedů, který je znám.
V přiměřených dávkách snižuje horečky při chřipce a nachlazení.
Bez lékařského dohledu ho však pro svou velkou jedovatost nelze používat. Zevně se oměj také používá, jako lokální anestetikum.
Příště si něco povíme o Smetance lékařské – pampelišce.
