Papírová archeologie aneb Historie vystřihovánek v ABC (8.)

Šorel-Kobík – největší papírová továrna I. (1971-72)

V minulém pokračování našich toulek papírovou minulostí v ABC jsme zabrousili do tvorby nového autora, Ladislava Müllera. Listujme dál 16. ročníkem ABC, píše se rok 1971 a 1972. Nejplodnější autorskou dílnou je i v tomto ročníku ABC dvojice Václav Šorel a František Kobík, stejně jako v předchozím 15. ročníku, ve kterém publikovali celkem 12 prací (viz 5. díl našeho seriálu). V 16. ročníku jejich produkce sice klesla na „pouhých“ 7 vystřihovánek, zato jsou mezi nimi kosmické „majstrštyky“ včetně jejich dosud nepřekonaného modelu, přistávacího modulu Apollo 11.

Přehled prací dvojice Šorel-Kobík v 16. ročníku ABC:

Název modelu Vyšlo v ABC Datum vydání

1. Experimentální sportovní letoun OK-MXE č.5/roč.16 2.11.1971
2. Lunochod č.6/roč.16 15.11.1971
3. Kukačky (hodiny) č.14/roč.16 24.3.1972
4. Lunární modul expedice Apollo 11 č.15 a 16/roč.16 9.-24.4.1972
5. Kiosek Jednota č.18/roč.16 26.5.1972
6. Raketa Vanavan č.20/roč.16 23.6.1972
7. Orbitální stanice Saljut č.21/roč.16 7.7.1972

Na první pohled je potěšitelné, že v 16. ročníku ubylo „experimentů“ – je zde pouze jediný, na rozdíl od předchozího ročníku, kde jich vyšlo celkem 10 (včetně prací pánů Blechy a Vyškovského). Nejnovější modely dvojice „ŠOK“ se snaží zobrazit atraktivní předlohy – sovětskou kosmickou techniku a dokonce americkou legendu Apollo 11.

Experimentální sportovní letoun OK-MXE z č. 5, roč. 16, je jednoduchý „krabičkovitý“ model nakreslený na jedné straně A4, u kterého se ale autorům podařilo dosáhnout jisté míry atraktivity, zejména pro menší modeláře. Vrtulové letadélko vypadá mohutně, jediným náročnějším tvarovým prvkem jsou profilovaná křídla s vnitřními žebry.
Zato model z následujícího 6. čísla byl velmi aktuální. K 1. výročí přistání automatické stanice Luna 17 na povrchu Měsíce připravili Šorel s Kobíkem model Lunochoda, prvního robotického vozítka na Měsíci, které vyjelo z Luny 17 a drandilo po okolí.
Model má mimořádnou členitost – na jedné straně A4 je naměstnáno 116 (!) dílů a dílečků, což je do té doby v ABC nevídané. Lunochod nemá uvedeno měřítko, škoda. Pro tvůrčí dílnu ŠOK je absence měřítka, bohužel, typická (stejně jako absence autorského kódování modelů, což tolik nevadí). Od rozměrů skutečného stroje se dá odvodit, že je zpracován v měřítku 1:40 až 43. Sympatická, částečně kolorovaná návodná kresba ukazuje přehledně celý model v šikmém pohledu a je doplněna o schéma podvozku v pravoúhlém promítání – v nárysu. Tento princip návodných kreseb (celý model v šikmém pohledu a k němu nárysy nebo příčné řezy detailů podvozku či pohyblivých součástí) také často používal např. arch. R. Vyškovský u modelů techniky.
Právě arch. Vyškovského Lunochod později inspiroval - zkonstruoval jej ovšem mnohem náročněji, viz ABC č. 4 a 5, roč. 25 – v M1:20, repríza ve Speciálu 86 – zde je model zvětšen na M1:16.

Papírové hodiny kukačky z č. 14, roč. 16, podpořené reklamou podniku Klenoty, zaujmou nápaditou funkčností – ručičky se točí, ozývá se zvuk tikání a kukačka opravdu vykukuje z hodin. Ovšem neočekávejte od tohoto strojku skutečné měření času – vše se prostě jen pohybuje díky dvěma závažím, z nichž jedno je těžší a uvádí tak „orloj“ do pohybu (při špatném seřízení i hodně zběsilého :-).

Dostáváme se k malému papírovému zázraku té Sovětským svazem, pětiletkami a pionýry naplněné doby. Ústřední rada Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže, tehdy vydávající ABC, vydává americkou (!) kosmickou loď, přesněji řečeno její přistávací modul, Apollo 11. I s americkou vlaječkou a velkým nápisem UNITED STATES na boku modelu. Pravda, první přistání člověka na Měsíci bylo přece jen událostí světového významu a „smutný“ fakt, že šlo o nepřátelské Američany, byl asi těsně na druhém místě.
Tento atraktivní model můžeme považovat za vrchol tvorby V. Šorela a F. Kobíka, vždyť po nutném modelovém dopracování toto Apollo vysoce bodovalo na modelářských soutěžích i po 30 letech! Dodnes ceněný a vzácný kousek vyšel ve dvou ábíčkách, č. 15 a 16, roč. 16. Obsahuje 83 dílů – spolu s předchozím Lunochodem by se mohlo zdát, že se dílna ŠOK vydala cestou náročnějších modelů. Kéž by! Opět chybí měřítko, takže až s metrem v ruce zjistíte, že jde o model v cca M1:50. Unikátním nápadem je originální podstavec pod model znázorňující fotograficky měsíční povrch a obsahující pamětní desku této velevýznamné americké mise včetně klasického Armstrongova citátu o malém kroku a velkém skoku. Výtečným nápadem je rovněž postavička astronauta šplhajícího po žebříku modulu. Figurka je sice jen plochá, ale lze ji modelářsky dopracovat do celkové trojrozměrné plasticity. Při stavbě doporučuji alespoň odstřihnout černé „vzduchy“, tedy velké zpevňující plochy kolem konstrukce podpěr modulu - model velmi prokoukne.
Tento unikátní model byl autory oprášen pro nakladatelství Albatros v r. 1979 a 1986, kdy byl přepracován a zvětšen na formát B4 pro dnes velmi vzácné výtisky Kosmická tělesa. Rovněž v r. 2002 si jej všimla firma Betexa, která jej vydala v sešitě nazvaném Lunární modul, spolu s lunárním vozidlem. Betexa použila stejné konstrukce modelu a pánové Šorel a Kobík jsou zde uvedeni jako spoluautoři. Model Apolla je vytvořen na počítači, je realističtěji provedeno zbarvení modulu včetně zlaté fólie, kterou byla pokryta spodní část a podpěry. Rovněž zmíněné černé meziprostory u nohou jsou odstraněny. Vystřihovánka je doplněna rozsáhlými imitacemi povrchu měsíce, takže lze vytvořit velké a vcelku atraktivní dioráma.

V čísle 18, roč. 16, našli čtenáři ABC další tehdy typický reklamní produkt. Spotřební družstvo Jednota financuje model kiosku Jednota. Špičková architektura z dílny odborníka Vyškovského je stále ještě daleko, a tak zde máme alespoň model bufetového stánku (zaujme koš na odpadky s nápisem Odpadky). Zbývá dodat, že tento modýlek určený pro doplnění autodráhy čí železnice vyšel v ABC ve všívané příloze nazvané Setkání s přáteli – Mezinárodní den dětí 1972.
Dalším sponzorem vystřihovánek v ABC byla chemička Spolana. Tehdejší čisticí prášek Vanavan byl dodáván v plastikové láhvi a ta inspirovala tvůrce ŠOK k použití coby odpalovací zařízení pro létající raketu (č. 20, roč. 16). Papírová raketka se posadí na víčko láhve, ta se prudce zmáčkne a stlačený vzduch už pak zajistí odlet víčka i rakety. Pokud si budete chtít nyní tuto raketu vyrobit, musíte pošpekulovat, zda dnes v obchodech existuje vhodné odpalovací zařízení.

A jsme opět u modelu z oblasti, která šla kanceláři ŠOK nejlépe – kosmická technika. První vědecká orbitální stanice, Saljut (č. 21, roč. 16), je atraktivní loď spojená s tragickým příběhem tří ruských kosmonautů, kteří zahynuli při návratu na Zem. Model zkonstruovali Šorel s Kobíkem, stejně jako v případě Lunochoda, u příležitosti 1. výročí letu této vědecké laboratorní stanice. Model v přibližném měřítku 1:87 je doplněn o novinku – stojan, při jehož tvorbě se Václav Šorel zřejmě inspiroval plastikovými modely, ke kterým měl vždy o něco blíž než k papíru.
Tuto vystřihovánku lodi Saljut autoři použili rovněž jako přílohu své knihy Stavíme makety letadel a kosmických lodí (1976 a 1989 – model je jen v černobílé verzi) a také v nakl. Albatros v již zmíněném souboru Kosmická tělesa, (1979 a 1986 - přepracováno na formát B4). Se Saljutem v mnohem složitějším provedení se potkáváme také v sešitu Déček ABC č. 4 (vyšel v listopadu 1987) věnovaném kosmickým objektům. Ladislav Badalec zde přinesl výbornou původní vystřihovánku Saljutu v měřítku 1:72, dokonce s vypracovaným interiérem (!).

Vidíme, že konstruktéři ŠOK (Šamani Oboru Kosmického :-) jsou v této době velmi aktivní. Co ale dělají pánové architekti Pavel Blecha a Richard Vyškovský? Po uzavření řady svých výtečných autoveteránů v 15. ročníku (viz 4. díl našeho seriálu) se tito tvůrci v 16. ročníku ABC poněkud odmlčeli. Arch. Vyškovský v té době působí pracovně v zahraničí (v bývalé Jugoslávii), a tak v 16. ročníku najdou jejich fanoušci jen jeden jediný model, reklamní záležitost, a sice mlékárenský vůz, cisternu na blíže nespecifikovaném podvozku (dle tvaru kabiny jde o Škodu 706). Model vyšel v ABC č. 7, roč. 16 (6.12.1971) a v nedávné reedici v č. 13, roč. 49 (22.6.2004). Miniaturní papírový „angličák“ je zpracován dosti detailně – obsahuje na jedné stránce celkem 52 číslovaných dílů (cca 70 fyzických). Návodná kresba je zpracována tak, jak bylo vzdělanému konstruktérovi tehdy nejbližší – v pravoúhlém promítání (tj. nárys, půdorys, bokorys), navíc ještě s polovičními řezy. Pro malého modeláře neznalého technického kreslení je ovšem toto zobrazení nepřehledné, na což autor časem přijde. „Espézetka“ cisterny zní takto: – arch. Vyškovský pokračuje ve svém původním záměru rozlišovat typy modelů kódováním. Připomeňme si dosud použité kódy: BV-0.xx (autoveterány), BV-2.xx (letadla), BV-3.xx (užitkové vozy).

Tímto zvolna opouštíme 16. ročník ABC. Zbývá ještě zmínit pár zbývajících vystřihovánkových drobností: univerzální měřítko uni-mess, zpracované podle německého zdroje (vyšlo v č. 3, dne 4.10.1971) či všívanou vánoční přílohu z čísla 7, ve které najdeme reklamní krabičku Nivea-Desavon. V čísle 7 se objevila i vkládaná příloha s prostorovým novoročním pozdravem, což bylo diorámátko Prahy složitelné do obálky (nakreslil Jaroslav Drahokoupil).
A už nás čeká přelomový 17. ročník – vystřihovánkám a přílohám se začíná říkat déčka, což se naprosto vžije, časopis tloustne a zdražuje.