Sériové paměti RAM, pokus s 7484.
Další pamětí se kterou se dnes seznámíme bude7484. Jedná se o další z řady sériových pamětí RAM, které svou velikostí nepatří mezi velikány, ale jsou spíše určeny pro jednobitové ovládání nějakého zařízení.
Tento obvod ukrývá v 16ti pinovém pouzdru paměťovou matici o kapacitě 16 x 1 bit. Ovládání tohoto obvodu se nijak neliší od paměti předchozí, se kterou má společných mnoho znaků. Mimo jiné také stejný způsob volby adresy každého paměťového místa, v paměťové matici.
Stejně i jako minule budeme dnes potřebovat deset rezistorů 390Ohmů, dva 100Ohmové, dvě LED diody, dva DIP spínače obsahující čtyři spínací kontakty, jeden DIP spínač obsahující pouze spínací kontakty dva a samozřejmě obvod 7484. Nesmí chybět ani pokusné pole, drátové propojky a náš univerzální zdroj napětí.
Jedinou záludností v zapojení je opět nezvyklé umístění napájecích kontaktů. U 7481 bylo Ucc na pozici 4 a GND na pozici 10. U 7484 je Ucc na pozici 5 a GND na pozici 12 . Při zapojování je třeba si dát tedy na tuto anomálii pozor.
Je asi zbytečné popisovat znovu princip činnosti obvodu, ten je stejný jako u předešlého. Zopakujeme si tedy jen postup při testování.
Pro zápis, nebo čtení se daný klopný obvod představující jedno paměťové místo vybírá pomocí logické úrovně 1, která musí být nastavena na příslušném řádku i sloupci. I zde jsou jednotlivé klopné obvody poskládány do matice 4 x 4. Řádky jsou označeny jako Y a sloupce jako X.
Při testování si tedy počínáme tak, že nastavíme vždy nějakou adresu pro sloupec pak pro řádek a vybereme zda chcete zaznamenat log.1, nebo 0. Tyto hodnoty si pečlivě zaznamenáme. To zda chceme zaznamenat log.1, nebo log.0 se provádí pomocí nastavovacích vstupů WL a WH. Pro zápis H (log.1) musí být oba vstupy v H, kdežto pro zápis L (log.0) musí být WH = H a WL = L. Při čtení musí být oba vstupy v L.
Takto zaznamenáme několik adres s tady, které pak zkontrolujte podle hodnot, které jsme si zapsali při programování. I zde platí, že pokud by se například vstupy X a Y vzájemně propojily a při programování by se dodržela posloupnost adres od 0000 do 1111 a zaznamenávaná data by se pravidelně střídala mezi log.1 a 0, vzniklo by pak po připojení binárního čítače jakési jednoduché blikátko. Čítač by generoval adresy v posloupnosti 0000 až 1111 a data na výstupu by se střídala mezi 1 a 0, což by mělo za následek blikání diody.
Příště budeme pokračovat v teorii.
Své případné podněty a dotazy týkající se seriálu můžete zasílat na adresu: cislicovatechnika@volny.cz
