Dnes dokončíme procházku zajímavým a cenným 18. ročníkem ABC. Modely velmi aktivní dvojice Václav Šorel-František Kobík jsme si prohlédli minule, dnes na nás čeká extratřída v podobě Pavla Blechy a Richarda Vyškovského. Právě jejich modely byly vždy nejočekávanější, nejoblíbenější a nutno dodat, že modeláře snad nikdy nezklamaly (leda kvalitou tisku - za to ovšem nemohli). A hned ve 2. čísle odstartovalo něco, co je dodnes synonymem jména Vyškovský - architektura.
Hurá do skansenu! (1973-74)
Dnes dokončíme procházku zajímavým a cenným 18. ročníkem ABC. Modely velmi aktivní dvojice Václav Šorel-František Kobík jsme si prohlédli minule, dnes na nás čeká extratřída v podobě Pavla Blechy a Richarda Vyškovského. Právě jejich modely byly vždy nejočekávanější, nejoblíbenější a nutno dodat, že modeláře snad nikdy nezklamaly (leda kvalitou tisku - za to ovšem nemohli). A hned ve 2. čísle odstartovalo něco, co je dodnes synonymem jména Vyškovský - ARCHITEKTURA. Chcete-li, domečky. Vyšel zde první model označený Skansen ABC. Co to vlastně je skansen nebo také skanzen? Slovník říká, že jde o muzeum lidových staveb v přírodním prostředí pod širým nebem. Původ slova nacházíme ve stockholmském parku Skansen.
Do dnešního dne vydal arch. Vyškovský jen v ABC na 60 modelů staveb lidové architektury především z Čech, Moravy a Slovenska, až na výjimky vše v měřítku 1:150, které se hodí do kolejišť TT i N (ovšem chaloupky se výtečně vyjímají i v jiných volných krajinných celcích či jako samostatné modely). Papírový skansen R. Vyškovského tvoří unikátní příspěvek k povědomí o naší kultuře, historii a národní svébytnosti. Pro papírové vědce připomeňme, že prvním, ovšem velmi triviálním modelem lidové architektury v ABC (bez označení Skansen) byl český větrný mlýn Ladislava Müllera, který vyšel v č. 4/17 (viz 10. díl naší Historie) a byl poprvé cíleně určen železničním modelářům. Těm s trochou dobré vůle mohl vyhovovat i hotel Jednota z dílny ŠOK (č. 24/17). Ovšem to pravé "ořechové" vychází až nyní z kanceláře Blecha-Vyškovský.
Prvním modelem Skansenu (ABC č. 2/18, vyšlo 28.9.1973) sice není zrovna tolik typická dřevěnice či statek, nicméně do souboru i kolejišť nutně patří - je jím
nádraží se skladištěm a zahrádkou z jižních Čech. Hned u názvu se dočítáme, že je určeno k železničním modelům velikosti N (1:160). Na dvou stranách je rozložena stavba nádražní budovy i s nejbližším okolím (skladiště, dláždění, hodiny na sloupku, plot a trocha zeleně). Na kresbě první stavby skansenu můžeme ve srovnání s pozdějšími modely pozorovat, jakým vývojem časem prošly - nádraží je vybarveno P. Blechou, nevidíme zde žádné náznaky stínování či plasticity, jen pestré barvy. Jakmile se později (během r. 1977) kresby "od A do Z" ujme R. Vyškovský, dosáhne její kvalita vrcholu.
Model nádraží obsahuje 35 číslovaných dílů (61 fyzických). Návodná kresba je stále ještě přísně strojnická - nárys, půdorys, bokorys. Tento model R. Vyškovský o 10 let později přepracoval a můžeme jej najít pod názvem
staré nádraží v ABC č. 19/28 a v sešitu Déčka ABC č. 6 (1988).
V pořadí druhou stavbou skansenu ABC a první "chaloupkou", tedy lidovou architekturou v ABC s podpisem P. Blechy a R. Vyškovského je
Slovácký statek z Luhačovického Zálesí, který šťastní modeláři našli v
č. 7/18 (7.12.1973). Opět na dvou stranách nepříliš pevného papíru se rozprostírá první z řady statků složený ze tří budov, podkladu (pozemku) a plotu. Nevím, zda v barvách "uhnula" tiskárna či Pavel Blecha, ale dřevěné stěny staveb a plot jsou nepřirozeně příliš dočervena. V každém případě máme před sebou malý historický unikát.
Fandové na techniku možná protáhli obličeje, ale "domečkáři" zajásali! Hned v následujícím ABC
č. 8/18 (21.12.1973) redakce nasadila další šrapnel -
Tkalcovskou chalupu z Jizerských hor. Modeláři měli díky těmto dvěma roztomilým přírůstkům jistě kouzelnější Vánoce: venku sníh (neověřeno), na stole venkovské chaloupky, vedle nazdobený stromeček, pohoda. Opět dvě strany, bohužel opět podezřelá barva dřevěných částí domu (tentokrát dooranžova) - ale odpouštíme, i tato stavba je dnes unikátem, který těžko kdy vyjde v reedici.
V tomtéž ABC
(č. 8/18) nacházíme ještě jeden model stavby -
motorest Jednota autorů V. Šorela a F. Kobíka (viz minulý díl našeho povídání). Srovnání obou staveb říká na první pohled - architektům nechejte architekturu, letcům a sci-fistům kosmolety.
Čtvrtým a v 18. ročníku posledním přírůstkem do vznikající velké rodiny chaloupek je
Selská usedlost ze Sedlecka (ve vystřihovánce označená jako
Jihočeský statek), která obohatila ABC
č. 12/18 (15.2.1974). Na "normovaných" dvou stranách už každý okamžitě pozná styl kresby Blechy a Vyškovského. Barva dřeva se skutečně podobá dřevu, ale (což platí i pro výše jmenované modely skansenu) rozhodně by neškodil lepší soutisk barev. Pokud chce náročnější modelář/sběratel najít kvalitně vytištěný exemplář, musí mít štěstí a možnost projít mnoho výtisků, než je alespoň trochu spokojen (to je činnost spjatá se sbíráním ABC neodmyslitelně :-).
A už máme před sebou další dílo architektonické, tentokrát by se ale ve skansenu příliš nevyjímalo. V 10. díle naší Historie jste se dočetli o celoroční modelářské soutěži vypsané tehdy ve spolupráci s Vítkovickými železárnami. Do této soutěže již Blecha s Vyškovským přispěli dvěma modely - nového bratislavského mostu a senážními věžemi s farmou VŽKG. Nyní mají modeláři poslední možnost se do soutěže zapojit: v
číslech 4 a 5/18 (26.10.-9.11.1973) vychází
televizní věž Kamzík, která tak ukončuje industriální intermezzo poplatné době v tvorbě Blechy a Vyškovského. Další aktuální a tendenční stavby sice ještě budou R. Vyškovským nakresleny, ale půjde spíše o výjimky. Skansen naštěstí začíná vítězit!
200 m vysoký nový vysílač Kamzík byl vystavěn v Bratislavě a pánové B+V jej směstnali v nespecifikovaném měřítku (cca 1:400) na 5 a půl strany ve dvou pokračováních. Ve srovnání s hřejivými chaloupkami je to nuda vysoká půl metru - šeď kovu, černé řady oken, chlad... Autoři se příliš "nepárali" ani s návodem - rozsáhlá stavba má návodný text zkomprimovaný do pouhých dvou vět:
Na předem připravenou základní desku nalepte od středu dlažbu 56; věž pak začněte lepit odspodu směrem nahoru. Návodné kresby vás bezpečně povedou;...
Druhou a poslední "neskansenovou" stavbou Blechy a Vyškovského v 18. ročníku ABC je
depo k domácí autodráze. Pro archiváře a sběratele je tento výtvor trochu ořechem, ale spíše jde o dočasně nedotažený projekt. Bylo výtečným nápadem redakce začít se věnovat nejen železničním, ale také autodráhovým modelářům. V ABC už velký vystřihovánkový projekt pro autodráhu v minulosti vyšel, v podání V. Procházky (viz 2. díl naší Historie), ale hodně dávno (v č. 21/12). Nyní, v ABC
č. 17/18 (27.4.1974) vychází na dvojstránce malé depo v měřítku 1:32 s kanceláří automobilového závodu a terasou spojenou s velkými hodinami. V textu u návodu je avizováno budoucí velké depo s věží, což mělo postupně vyjít ještě ve dvou částech. Modeláři se ale ne a ne dočkat pokračování. Trvalo to více než 10 měsíců, než se projekt opět probral k životu - nejprve byl úvodní díl zopakován (č. 13/19) - je ale rozměrově kupodivu o něco menší. A pak ihned následovaly 3 dvojstránková pokračování ve dvou číslech ABC - 2. díl v č. 14/19 a díly 3 a 4 společně v č. 15/19. Po zpracování vznikne objemná monumentální stavba (při lepení pozor na pevnost/rovinnost podlah a vzpěr) - je to
první případ modelu rozděleného do tří čísel ABC.
Samotná vystřihovánka dobře koresponduje s použitým velkým měřítkem - díly jsou obří, jednoduché a krychlovité, modeláři jde práce velmi rychle od ruky a dílo roste opravdu viditelně. Kresba samozřejmě není tak detailní jako u staveb skansenu - jde o fiktivní moderní stavbu s čistými plochami bez složitých tvarových prvků. Ale pozor,
poprvé zde zaznamenáváme návodnou kresbu modelu z dílny B+V v šikmém pohledu se stínovanými bočními plochami - jde o první vlaštovku budoucích dokonale přehledných návodných kreseb R. Vyškovského.
Vedle Šorela s Kobíkem a Blechy s Vyškovským byl dalším nejaktivnější konstruktérem té doby
Ladislav Müller. Jeho model unikátního historického letadla
Antoinette z r. 1907 (kód ML-11) vyšel v
č. 3/18 a doplňuje článek o "báječných mužích na létajících strojích" z předchozího čísla. Model je zpracován na stránce a půl a rukopis autora poznáváme neomylně - jednoduchá záležitost o to víc vyžadující aktivní přístup modeláře. Navíc je nutno vypracovat náročnější prvek - systém lanoví.
Svoji míru atraktivity si dodnes zachovaly modýlky historických vozů Tatra L. Müllera:
požární Tatra 26/30 z r. 1933 (ML-14, č.
6/18) a
Tatra 23-Buldog z r. 1929 (ML-15,
č. 14/18), oba zkreslené na 1,6 strany. Jednoduchá kresba vozů věští potíže s přesností a navázáním dílů, ale při troše trpělivosti jsou výsledkem sympatické papírové "angličáky".
L. Müller pokračuje ve své řadě historických letounů v
č. 19/18, ve kterém vychází ruský cvičný dvojplošník Polikarpov
Po-2 Kukuruznik (kód ML-16), který operoval ve 2. světové válce. Model je nakreslen v přibližném měřítku 1:52 (neuvedeném) a zabírá 1,6 strany.
Než opustíme 18. ročník, ještě pár slov k didaktickým vystřihovánkám, které byly pro ABC v minulosti typické - k přírodovědným
určovacím kotoučům. Na konci 17. ročníku se ustálil design těchto již dříve vydávaných otáčivých pomůcek, v jejichž vyříznutých okénkách jste otáčením vnitřního kotouče našli požadovaný obrázek či informaci. V č.
21/17 vyšel první "klasický" určovací kotouč
Žáby. Obdobné kotouče čtenáře ABC provázely dlouhých 18 let až do
č. 20/35, kdy vyšel poslední kotouč "klasického ábíčkovského" provedení o motýlech
perleťovcích. Autory kotoučů byli zpravidla
Jaroslav Drahokoupil, Zdeněk Berger, Jarmila Sovová nebo
Vlasta Matoušová a nutno říci, že kresby byly velmi kvalitní, navíc doplněné o odborný vzdělávací text. Uzavřená řada určovacích kotoučů čítá
58 ks a až na výjimky přibližuje čtenářům živou přírodu, což dobře vyvážilo tvorbu technických vystřihovánek. "Labutí písní" byl moderněji nakreslený kotouč
Zvířata v rybníce Zdeny Kocourkové z č. 23/36.
Opouštíme obsahem velmi pestrý a zajímavý 18. ročník ABC. Nashledanou nad archívem se těší
