Vítejte v archívu starých dobrých ábíček. Na úvod malá sběratelská poznámka: v 11. pokračování naší historie jsem zmínil jedno z vkládaných déček, tužku Koh-i-noor Hardtmuth s logem ABC, která byla přiložena do č. 19/17. Psal jsem, že tužka je to vzácná – nevím o nikom, kdo by ji měl. Mohu s radostí oznámit, že se ozvali dva archiváři, že tužku mají, a zaslali i fotografii.
19. ročník - perly Blechy a Vyškovského (1974-75)
Vítejte v archívu starých dobrých ábíček. Na úvod malá sběratelská poznámka: v 11. pokračování naší historie jsem zmínil jedno z vkládaných
déček,
tužku Koh-i-noor Hardtmuth s logem ABC, která byla přiložena do č. 19/17. Psal jsem, že tužka je to vzácná - nevím o nikom, kdo by ji měl. Mohu s radostí oznámit, že se ozvali dva archiváři, že tužku mají, a zaslali i fotografii. Jedním z nich není nikdo menší než člověk, který u toho všeho léta byl a věci pomáhal dávat do pohybu, tehdejší redaktor pro techniku a vystřihovánky, pan Martin Pilný. Dalším je pan Pavel Řápek. Sběratelům gratulujeme a doufáme, že tužky nechají pěkně neořezané a neokousané :-)
Dnes odfoukneme prach ze složky označené
19. ročník, který pokračuje vzhledem i obsahem ve šlépějích předchozího, včetně pokračování vrcholného ábíčkovského komiksu o Žluté planetě nazvaného
Příchod bohů.
Atraktivní obálka
1. čísla napovídá, jakou modelářskou "pecku" nasadila redakce hned zkraje nové sezóny - úplně
první model vozu formule 1. Byl jím tehdy aktuální monopost
Tyrrell Ford 005 mistra světa z r. 1973 Jackie Stewarta, jehož model vznikl (dle úvodního textu) na mnohá přání čtenářů. Dnes kultovní a vzácný výtisk vyšel na samém konci prázdnin roku 1974 (30.8.). K této stěžejní práci byli povoláni ti nejlepší autoři -
Pavel Blecha a Richard Vyškovský. Svůj model opatřili autorským kódem
BV-013 a nutno říci, že třináctka byla v tomto případě šťastným číslem - papírová efjednička ještě více posílila atraktivitu časopisu a byla nastartována veleúspěšná řada krásných modelů, kterým žádný kluk neodolá.
Tmavomodrá "rakev na kolech" s číslem 5 a výraznou reklamou
elf je nakreslená na dvou stranách, které jsou zaplněny díly velmi hustě - číslování se zastavilo u výfuků 54L a 54P. Přední náprava je pevná a boky pneumatik rovné, jako u všech efjedniček arch. Vyškovského (řiditelnou přední nápravu přinesl do ABC o téměř 15 let později
Michal Antonický a tvarované boky pneumatik
Ladislav Badalec rovněž za dlouhých 14 let).
Model nemá uvedeno měřítko - je jím
1:24 a tím se tato velikost stává
standardem česko-slovenských papírových modelů F1 na věky věků.
Návodná kresba je stále přísně "strojnická" - nárys, půdorys, dva bokorysy, navíc komplikováno polovičními řezy. Inu, jak praví podtitulek k modelu, toto dílo je opravdu určeno pro zkušenější modeláře.
"Papíráci" vědí, že právě tento model se po letech dočkal zajímavého a ojedinělého "upgrade". M. Antonický na četné a letité žádosti o reedici doplnil dávnou konstrukci o řadu detailů a řiditelná kola. Model vyšel více než 20 let po originálu v č.
16/39 (10.4.1995) a modeláři si mohli postavit vůz původní a/nebo vylepšený, celkově se třemi startovními čísly (1, 2, 5). Škoda jen, že kvalita tisku nových dílů příliš nekorespondovala s původními, byť vyšly společně. Pokud by byl i tisk dokonalý, mohli bychom hovořit o příkladném přístupu k reedicím starých vystřihovánek.
Arch. R. Vyškovský celkem pro ABC nakreslil 12 modelů vozů F1, jeho řada se uzavírá vozem
Toleman TG 181 (č. 9/30). Naprostá většina těchto úspěšných modelů vyšla v reedici,
Ferrari 312-T2 dokonce dvakrát. Tvorba to byla náročná - autor měl tehdy k dispozici jen chabé podklady, častokrát jen pár nekvalitních fotografií. To se negativně projevovalo na proporcích modelů (nejvíce asi u
Lotusu 72 D JPS), ale to nám, tehdy dětským nadšeným rychlolepičům, naprosto nevadilo. Rovněž tvarově jde o složitější konstrukce ležící mimo autorovu zamilovanou architekturu, a tak si pan architekt v jednom z rozhovorů pro ABC povzdechl:
"Na modelu formule 1 se krátkodobě zničím," (č. 21/23 - v té době měl za sebou 7 vozů F1).
V minulém vyprávění jsme si řekli, že rozsáhlý soubor modelů lidových staveb,
skansen ABC, započal v předchozím 18. ročníku. V
č. 10/19 (24.1.1975) přinesli arch. Vyškovský s P. Blechou na dlouhou dobu vrchol této řady modelů -
kostel Sedliště (ze severní Moravy, poblíž Frýdku-Místku). Rozsahem 3,5 strany je to dosud největší stavba lidové architektury a tento primát bude držet ještě téměř 16 let. Pokreslenou plochou se mu blíží jen nedokončený projekt
Cifkův statek v Třebízi (č. 4/24) a
zájezdní hostinec ze Slezska (č. 1+4/28, reedice v č. 3+4/49). Nejbližším rozsáhlejším je až čtyřstránkový
Franský dvorec (č. 2+3/35).
Model kostela je jedním slovem - krásný. Celodřevěná stavba je obehnána plotem a vše stojí na podložce, kterou musí zhotovit modelář. Vystřihovánka je doplněna na celkový rozsah čtyř stran ještě jedním drobným stylovým modelem -
zvoničkou v Ostrovci u Zbiroha (ze západních Čech). Rovněž dřevěná stavbička má terén nakreslen a je doplněna dvěma lavičkami.
V pořadí již 7. stavbou skansenu ABC (a v 19. ročníku poslední) je další ceněný a na modelářských akcích běžně nevídaný model - dvoustránkový
pražský statek, který modeláři našli v ABC č.
17/19 (2.5.1975). Možná vás napadne, kde by se v auty ucpané Praze našel statek. V tomto případě jde o pohled do historie, podobné statky stávaly v druhé polovině 19. století v Holešovicích blízko Vltavy. Model je doplněn úvodní vlastivědnou pasáží - tyto doplňkové texty výtečně přispívají k všeobecnému vzdělání modeláře.
19. ročník ABC přináší ještě jednu velmi rozsáhlou stavbu z rýsovacího prkna P. Blechy a R. Vyškovského, ovšem ta má do "ladovských" chaloupek daleko - je to již minule zmíněné moderní
depo k autodráze v měřítku 1:32, zabírající 8 stran. V
číslech 13, 14 a 15 tak autoři dotahují projekt velkého dráhového doplňku, který byl nesměle počat již v č. 17 předchozího 18. ročníku. Jen zopakujme, že se jedná o
první případ modelu rozděleného do tří čísel ABC.
Jak vidno, osvícení autoři Blecha-Vyškovský, hnaní úspěchem u modelářů, úkolovaní redakcí ABC a přičinlivou rukou pana redaktora Martina Pilného, nemysleli jen na "domečkáře", ale také na hochy-techniky, které baví "auťáky". Vrcholně zabodovali první efjedničkou a už tu máme další jejich model auta - tentokrát
letištní požární vůz Pyrene (č.
12/19, 21.2.1975). Nikde se bohužel nedočítáme, kde či na kterém letišti se autoři při tvorbě tohoto stroje inspirovali, ale tak jako tak vytvořili zajímavý šestikolový vůz s dravým designem.
Celé čtyři roky čekali modeláři na další autoveterán z dílny B-V. Dosud poslední
Hispano-Suiza z r. 1919 vyšel v červnu 1971. Červen se sešel počtvrté s červnem a v č.
20/19 (13.6.1975) se objevil
Laurin & Klement typ BS z r. 1909. Pravda, v oné čtyřleté pauze vyšlo veteránu dosti, celkem 7 kousků, ale všechny byly z dílny Ladislava Müllera, což byla přece jen "druhá liga". Nová zelená Laurinka s autorským kódem
BV 015 nese dvě "features" neboli význačnosti: jde o úplně poslední vůz (12. autoveterán), na kterém spolupracoval (vybarvováním) Pavel Blecha, a dále to, že je téměř nemožné nalézt dokonalý výtisk tohoto modelu. Sběratelé to znají: buď je špatný soutisk na jedné straně, nebo na druhé, nebo na obou anebo na horní polovině stránky...anebo v libovolných kombinacích. To je škoda přeškoda, model je to jinak výtečný.
Blecha s Vyškovským nejen že byli suverénně a dlouhodobě nejpopulárnějšími autory vystřihovánek v ABC, své modelářské stoupence si také vychovávali sérií
návodných článků nazvaných
Jak na vystřihovánky z ABC? Texty vyšly v
č. 6, 8 a 12/19 a uvádějí mnoho dobrých rad o pomůckách, přípravných pracích a lepení modelů. Ano, už tehdy kralovalo lepidlo Herkules, dej mu pánbu věčnou slávu. Text v č. 12/19 uvádí návod, jak vyrobit
plastická kola. Jde o popis pradávné a klasické konstrukce arch. Vyškovského použité už u jeho naprosto prvního, historicky doloženého modelu, autoveteránu
Packard (v ABC nevyšel). Pneu získává tvar obruče vrstvením kotoučků-mezikruží zmenšujícího se vnějšího a zvětšujícího se vnitřního průměru. Vnitřní kruhy jsou plné. Dnes se tento postup již nepoužívá, je dosti pracný, ovšem...citujme autory článku:
"...budou vás možná trochu bolet prsty, ale výsledek vám můžeme stoprocentně zaručit. Mnohokrát jsme to zkoušeli i dělali a vždycky to dopadlo dobře".
Příště dolistujeme 19. ročník ABC. Čekají nás další kmenoví autoři tehdejší éry, V. Šorel s F. Kobíkem a L. Müller. Nashledanou ve sběrně starého papíru se těší,
