Na táboře Čs. červeného kříže v Oboře u Lanškrouna v létě roku 1989 obdržely tělesně postižené děti zvláštní ceny v táborové hře nazvané Rallye Paříž-Dakar o cenu Claye Regazzoniho – jednoduché vystřihovací modely kamionů z jednoho jediného dílu, vlastně krabičky. Byly to první miniboxy, jejichž rodina dnes čítá stovky kusů.
Milan Weiner, tvůrce světa z krabiček
Od Matchboxů k Miniboxům
Jejich autor, ing. arch. Milan Weiner (*1955) na ten nápad přišel již na podzim předchozího roku. Rodák z Hradce Králové od dětství miluje stavebnice a modely všeho druhu, především autíčka Matchbox, a učarovaly mu papírové autoveterány Pavla Blechy a Richarda Vyškovského z ABC. Přihlásil se na průmyslovou školu dopravních staveb se zaměřením na železnici. Uměl kreslit a chtěl ilustrovat automobily a techniku vůbec. Po vojně se rozhodl pokračovat ve studiích na fakultě architektury ČVUT, obor územní plánování a urbanismus, a poté jej čekala praxe ve Stavoprojektu.
Jako architekt se zabýval projektováním částí měst a územních celků a měl blízko k jejich prostorovému ztvárnění, k modelování. Tady nacházíme inspirační zdroj pro miniboxy. Na onom památném táboře Červeného kříže někoho napadlo, ať sympatické modely nabídne do ABC. Povedlo se a již pod mezinárodně srozumitelným názvem Minibox se první dva objevily v prvním ABC po sametové revoluci, v č. 6, roč. 34, které vyšlo 21.11.1989. V tomtéž ABC vyšel rovněž zajímavý článek pod názvem Novinka ABC! Modely pro postižené děti, ale nejen pro ně o prvopočátcích miniboxů od redaktora Martina Pilného, kterému vděčíme za to, že miniboxy začaly v ABC vycházet a získaly svou finální podobu.
Z krabičky se stává model
Jaké byly první miniboxy? Jde o vozy ze zmíněné dakarské táborové hry – Tatra 815 6×6, kterou řídil slavný a na invalidní vozík upoutaný Clay Regazzoni, a LIAZ 111.154 v měřítku 1:100, s autorským kódem W01 a W02. Modely minibox nesou znak červeného kříže symbolizující věnování těchto modelů zdravotně postiženým a oslabeným dětem. Miniboxy si záhy získaly masovou oblibu a arch. Weiner se pustil do veliké série.
V čísle 2/36 (27.9.1991) čtenáři dostávají novinku – miniboxy v měřítku 1:160. Hodí se nejen do kolejiště N, ale především jako výtečné doplňky pro městskou památkovou rezervaci arch. Richarda Vyškovského.
Málokterý tvůrce ustrne na jediném nápadu. Také miniboxy se začaly logicky vyvíjet. Modeláři si přáli miniboxy více propracované, detailnější a Milan Weiner začal tvořit své „krabičky“ v jednoduché a složitější verzi, s vypracovaným podvozkem – každý si tak může vybrat. První čtyři miniboxy (vozy Tatra a LIAZ) rovněž doplnil o detaily a vydal je po osmi letech znovu (v č. 2, 3, 6 a 11/42), aby korespondovaly s novou tvorbou. Zatím nebyl dotažen do konce záměr zrenovovat a znovu vydat všechny původní „krabičky“.
Staňte se tvůrci krajiny
Architektův tvůrčí potenciál a láska k technice se plně projevily s dalším vývojovým stupněm miniboxů – v tvorbě miniboxové krajiny s dopravními tělesy v měřítku 1:300. Modelář tak získal šanci volně tvořit velké krajinné celky, spojovat je, osazovat dopravní technikou a stát se spolutvůrcem díla. Jako první se v ABC objevil soubor kolejiště Skalka, který vycházel v číslech 25/42-5/44. Následoval komplex Zákoutí (č. 12-21/44), krajina Podskalí (č. 25/44-15/46), které je dosud největším miniboxovým souborem zabírajícím 18 stran vystřihovánek, dále letiště Slatina (č. 11/46-8/47), most Doubravice s vlakem (č. 14-16/47) a zatím poslední nádraží Petrovice se sídlištěm (č. 17/47-8/48). (Snad se autor nebude zlobit, modeláři si pojmenovali tyto krajinné celky familiérním slovem „vajneřiště“ :-).
Za pozornost také stojí londýnské dvoupatrové autobusy a další vozy jako doplňky k mostu Tower Bridge arch. Vyškovského (č. 20/45), hrst autíček obohacujících vysílač na Ještědu Ladislava Badalce (č. 13 a 14/46) a také perlička – historické městečko Tuležim (č. 9/46).
Své vystřihovánky často doplňoval o drobné, ale velmi sympatické ilustrace zobrazující předlohu modelu s okolím. Své umění ilustrátora předvedl např. v ojedinělém pexesu americké trucky, které bylo přiloženo do ábíčka č. 15/38.
Miniboxy již žijí vlastním životem
Dnes má arch. Weiner svoji vlastní firmu WDS – Weiner Design Studio a věnuje se jak práci architekta a designéra, tak vydavatelské činnosti a tvorbě miniboxových souborů, ke kterým lze jednotlivé díly a doplňky dokupovat dle představ modeláře. Před třemi lety začal používat ke kreslení počítač, ale vystřihovánky domalovává také ručně anilínovými barvami.
Mezi modeláři mají „krabičky“ arch. Weinera své velké příznivce, jiní jsou zase mírně skeptičtí. Fandové oceňují relativní jednoduchost stavby s velkým výsledným efektem a přiblížení vystřihovánek těm nejmladším a začátečníkům. Je třeba zdůraznit, že malý miniboxový vůz vytvořený z jednoho dílu se skutečně podobá onomu vozu, tedy své předloze – v tom je autorovo umění stylizace. Odpůrci namítají, že minibox není skutečný papírový model a že např. autíčka v měřítku 1:300 jsou už za hranicí únosnosti a modelovosti, jsou příliš „pidi“, obrysové čáry jsou už v tomto měřítku příliš tlusté a je obtížné z těchto miniatur dostat něco vzhledného. Tak či onak, přes mnohdy jednoduchou konstrukci a značnou stylizaci dokázal Milan Weiner vytvořit nový typ vystřihovánky, vdechnout miniboxům punc opravdového modelu, směrovat modeláře k samostatné tvorbě nevídaných papírových krajin a přiblížit papírové modelářství nejen dětem. Bohužel, v současné době je spolupráce mezi ABC a arch. Weinerem ukončena a dalších miniboxů se v tomto časopise asi nedočkáme.
Stručnější verze tohoto textu vyšla v ABC č. 12/50. Za spolupráci velmi děkuji panu arch. Milanu Weinerovi.
