Ve svém putování starými časopisy ABC jsme se dostali až na přelom 70. a 80. let minulého století, do 24. ročníku ABC, který vycházel od září 1979 do srpna 1980.
24. ročník – noví i klasičtí autoři
V tomto ročníku se dosud drží před třemi lety nastavený vzhled časopisu, včetně tří dvojlistů déček pod obálkou a oblíbeným Pifíkem. K razantnějším změnám dojde až za rok. I když měl časopis univerzální, přímo renesanční zaměření, asi nejvíce inspirativní byly kromě déček „čtyři strany pro techniky“ se spoustou výborných návodů, modelářských rad a monografií. Kontinuitu tradic pozorujeme i v komiksu na zadní straně časopisu, kde začal vycházet příběh opět kreslený výborným Františkem Kobíkem – autor a šéfredaktor v jediné osobě, Vlastislav Toman, se po deseti letech nechal již podruhé inspirovat románem A. C. Doylea Ztracený svět a vymyslel pro něj pokračování pod názvem Druhá výprava. Původní příběh coby komiks s názvem Výprava do ztraceného světa v ABC již vycházel ve výborné všívané příloze ABC do kapsy ve 14. ročníku (v r. 1971 se rovněž objevil v kolorované verzi v sešitech Rychlé šípy, ročník III.), V. Toman jej volně převyprávěl, obohatil o ženský prvek (dceru profesora Challengera Jessii) a nechal zkreslit Jiřím Veškrnou. Nyní V. Toman poslal hrdiny do Whiteovy země znovu, dokonce se vzduchoplaveckým kapitánem, Rakousko-Uherským Čechem, Vaclavem Kočakem (Kočák -tj. kočí- je jedním z pseudonymů V. Tomana). Co je na ábíčku kouzelné – k příběhu jsme si opět mohli postavit papírový model, vzducholoď RX-1 Vysočina, tentokrát nikoli z dílny F. Kobíka, nýbrž od nových autorů, ing. Vladimíra Hynka a Jiřího Suka (model vyšel s posledním dílem příběhu, v č. 24/24, a rovněž o 8 let později v reedici ve velkém Letním speciálu 1988).
Dovolte malou osobní vzpomínku: Na konci tohoto ročníku jsem po šesti letech přestal ABC odebírat – střední škola a starosti dospívání mne začaly směrovat malinko jinam. Ale rok se s rokem sešel a k ábíčku jsem se po 11 letech zase vrátil. Vím, že takovýmto „vývojovým obloukem“ prošla spousta papírových modelářů – ani u nich stará láska z dětství tak docela nezrezivěla.
Pokud jde o vystřihovánky, něčím je přece jen 24. ročník ABC nový – objevují se zde noví autoři, především Přemysl Kubela, výtečný kreslíř figurek, diorámat a prostorových obrázků, a již zmíněná dvojice V. Hynek a J. Suk, jejichž série miniaturní vojenské techniky v měřítku 1:87 je dodnes oblíbená. K jejich tvorbě se dostaneme přespříště.
Začněme tradičně klasikou – modely arch. Richarda Vyškovského. Stejně jako v minulých letech je jeho tvorba pro časopis nosná a naprosto nenahraditelná, prolíná se celým 24. ročníkem a v šestnácti číslech z 24 nacházíme jeho práci. Rovněž šíře záběrů vystřihovánek je víc než univerzální, pan architekt kreslil svou jedinečnou architekturu, modely závodních vozů, stavebních strojů (ty byly skvělou novinkou!), lodí i postaviček a připravil i pompézní dřevěný model pevnosti.
O důležitosti dobrého redakčního vedení svědčí hned první modýlek z 1. čísla 24. ročníku, kterým byl papírový fotoaparát nazvaný DIRKON, zjevně podle dírky tvořící optiku funkčního přístroje na kinofilm. Nápad přinesl redaktor pro techniku Martin Pilný a s konstruktérem Miroslavem Kolářem a R. Vyškovským dali dohromady zajímavou hračku pro děti i dospělé – právě v takovýchto inspirativních návodech bylo ábíčko tehdy silné a jedinečné. Vystřihovánka je vytištěna na černém podkladu s bílými obrysy, což má nápomoci co nejlepší funkci papírové camery obscury. Nadšené ohlasy čtenářů si můžeme přečíst v č. 10/24 na str. 12, které vesměs oceňují skvělou zábavu, i když přístroj samozřejmě nemůže poskytovat dokonale ostré snímky. Reedici aparátu najdeme v čísle 20/28 a upravenou rovněž v č. 10/48.
Ale vraťme se k architektuře, doméně R. Vyškovského. Na rozdíl od minulých let je tentokrát Skansen ABC zastoupen jediným přírůstkem, rozsáhlou stavbou statku čp. 1 z Třebíze na Slánsku. Pod názvem Cifkův statek v Třebízi vyšly v č. 4/24 dva hlavní objekty zamýšleného projektu zkreslené na třech a jedné třetině stránky. Bohužel, na Třebíz se v průběhu roku zřejmě zcela zapomnělo, jelikož v doprovodném textu avizovaná další rozsáhlá část (konírna, stodola a chlévy) již nikdy nevyšla a přitom byla přislíbena ještě v tomtéž ročníku. A tak modeláři, kteří v souladu s návodem nechali stavby volně, bez přilepení na podložku, byli ponecháni v otaznících. Arch. Vyškovský by možná mohl působivé dílo oprášit a dotáhnout do konce – sice po téměř 30 letech, ale úspěch by byl zaručen!
Při troše dobré vůle můžeme k modelům lidových staveb přiřadit i salaš Ex Plzeň, jejíž předloha byla zbudována na plzeňském výstavišti u příležitosti potravinářské výstavy toho jména. Jde vlastně o reklamní model zvoucí na výstavu, což byl nápad již vyzkoušený před dvěma lety u modelu rybářské bašty. Salaš se třemi hlavními loděmi vyšla v č. 18/24 a hodí se i do kolejiště obdobně jako „pravé“ stavby skansenu.
Vysloveně roztomilou stavbu jsme našli v čísle 13/24. Zemanská tvrz je nakreslena mimořádně líbivým, pestrým stylem a přitom vkusně. Máme před sebou typické autorovo ztvárnění anonymní stavby, jejíž členění není náhodné a modelář nad ním bude přemýšlet při tvorbě okolní krajiny či začleňování do kolejiště. Tentokrát jde o zajímavý hrádek obklopený vodním příkopem nebo rybníkem. Autora skrze tento model zastihujeme při šťastné chvilce a je jen dobře, že model vyšel ještě dvakrát: v sešitu Déček č. 10 v květnu 1990 (pod názvem zemanský vodní hrádek) a v č. 7/46, kde jej pro změnu identifikujeme pod označením vodní tvrz. Poslední vydání má nejlepší tisk a láká ke slepení stejně jako medovník za oknem cukrárny ke snězení. Model zabírá jen dvě strany plus střih základny, takže stavitel poměrně rychle a snadno získá působivý přírůstek do své sbírky staveb.
Než opustíme architektonické hájemství Richarda Vyškovského, musíme se ještě jednou zmínit o velkém modelu pevnosti Fort Red Rose, viz také minulý díl našeho povídání. Pevnost vyšla v č. 6/24 a patří k sadě modelů s indiánskou tématikou z předchozího ročníku (figurky a tee-pee). Model je obohacen o několik vystřihovánkových doplňků, jakými jsou dveře, vrata, okna, bedny a sudy, a dále střihy k budově. Ovšem R. Vyškovský se tentokrát pustil do především dřevěného modelu a použitím spousty hranolů o mnoho let předběhl firmu Walachia, která v 90. letech přišla na trh s hezkými dřevěnými modely roubených lidových staveb konstruovaných stejným způsobem – z hranolů. Rozpis materiálu na stavbu pevnosti je vskutku úctyhodný – má přes 100 položek a jen hranolu o průřezu 10×10 mm potřebujete 21 metrů (!). Již jsme uváděli, že právě náročnost na materiál byla důvodem pro nevydání jinak unikátního modelu v reedici.
S pracemi arch. Richarda Vyškovského se opět setkáme příště, kdy si připomeneme jeho zajímavé modely techniky ve 24. ročníku ABC. Mimo jiné se poprvé potkáme s modely stavebních strojů.
Na shledanou u knihovny plné ábíček se těší,
