Po vánoční přestávce opět zalistujme starými ábíčky a přesto, že je již po Silvestru, máme důvod načít šampus: 22. ledna 2007 to bude přesně 50 let, co vyšlo úplně první ABC.
24. ročník – R. Vyškovský a pestrá směs modelů techniky
Po vánoční přestávce opět zalistujme starými ábíčky a přesto, že je již po Silvestru, máme důvod načít šampus: 22. ledna 2007 to bude přesně 50 let, co vyšlo úplně první ABC. O něm jsme si povídali na samém počátku našeho seriálu, v 1. díle. Nyní se zaměříme na dobu o téměř čtvrtstoletí pozdější a otevřeme 24. ročník (1979-80), ve kterém nás čekají oblíbené modely arch. Richarda Vyškovského, tentokrát z oblasti techniky.
Po delší době dostali modeláři od časopisu ABC, konkrétně v č. 2/24, opět model letadla. Pokud nepočítáme „placaté“ polomakety z 11. ročníku a fiktivní experimentální hračky z 15. a 16. ročníku, šlo o vůbec první model moderního, aktuálního letounu v ABC. Byl jím Turbolet L 410 UVP v čs. barvách, s imatrikulací OK-IYB, v měřítku 1:72. Známý dvoumotorový hornoplošník, který byl využíván pro civilní i vojenskou přepravu, se vešel na necelou dvoustranu a byl rovněž vydán v reedici ve velkém Speciálu Zima 1988, kde je ovšem zmenšen na měřítko cca 1:86.
Číslo 9/24 přineslo novinku téměř převratnou – model stavebního stroje. V minulosti již v ABC vyšla řada nákladních vozů či užitkových vozidel, ale první „opravdický bagr“ ve standardním měřítku 1:32 vyšel až nyní – byl jím univerzální dokončovací stroj, známá žlutá „údéeska“, UDS 110p. Návod doprovází informativní článek a jeho název, Užitečné obludy, jako by vyjadřoval vztah noblesního pana architekta ze staré školy k chladné a hlučné, nicméně potřebné technice. Nebyl by to model stroje R. Vyškovského, kdyby nebylo možno si s ním pohrát. Nástavba bagru se otáčí, rameno se lžící se vysunuje a dokáže opravdové „bagrovací“ pohyby. R. Vyškovského můžeme bez nadsázky a patosu označit za Mistra papírové hračky. Jeho modely techniky tak mnohdy představují zábavný a velmi pohledný kompromis mezi papírovou maketou a skutečnou, byť křehkou hračkou.
UDS měl úspěch a je dodnes stavěn, zaslouženě vyšel dvakrát v reedici, nejprve v sešitu Déček č. 2 v listopadu 1986 a později také v č. 4 a 5/44.
Na první úspěšný stavební stroj v „rozumném“ měřítku 1:32 R. Vyškovský navázal ještě v tomtéž ročníku. V č. 15/24 vyšel jeho silniční válec Bomag BW 210, sympatická vystřihovánka lákající poměrně jednoduchou konstrukcí ke slepení nejen začátečníky. Řada modelů stavební mechanizace v M1:32 zdárně započala a časem se značně rozroste – k radosti kluků malých i velkých.
Už se budu po x-té opakovat, ale je to pravda, R. Vyškovský dokázal přitažlivě zpracovat model z libovolné oblasti, i když nešlo o jeho zamilovanou architekturu – vedle stavebních „oblud“ například lodě. Po historické galeoně Albatros z 22. ročníku přinesl do ABC dva moderní závodní čluny. V č. 10/24 jsme mohli obdivovat jeho formuli 1 na vodě, vodní kluzák, jehož předlohou byl superrychlý motorový člun mistrovského pilota Toma Percivala. Měřítko není uvedeno. Žlutá vodní raketa má do stran natáčivý motor s kormidlem a je „vylepšena“ logy ABC na trupu. Model jsem tehdy jako středoškolák slepil a pokusil jsem se jej naivně zatraktivnit propisotovými znaky z ABC a nápisy. No, zas tak úžasně to nedopadlo, viz foto.
Čtenářům-modelářům se žlutý kluzák líbil a ve svých dopisech si přáli dostat k němu „kamaráda“. Dočkali se, i když šlo o jinak pojatý a mnohem větší model: Byl to doslova rychlý člun, jelikož Nautic Spurt je model určený k doplnění o pohonnou jednotku v čele s elektromotorkem a plochou baterií 4,5 V. Ano, i s tímto modelem R. Vyškovského si opravdu můžete vyhrát „do aleluja“ při stavbě samotné a poté i s nezdárným synem na rybníku v létě. Jásot a výskot jistě vyvolá nepředvídatelná plavba modelu, jelikož nemá kvůli jednoduchosti konstrukce kormidlo – proto je vhodné jako zkušební vodní plochu vybrat něco menšího než Středozemní moře. První a poslední plavbě za obzor lze zabránit šikmým nalepením malého dodatečného kormidla, které zajistí „bumerangovou“ plavbu do kruhu.
Model vyšel ve dvou číslech, 21 a 22/24 a zabírá i se střihy celkem 6 stran. Předlohou dravého modrého kluzáku o délce 39 cm (!) byl člun Miss Atlas Van Lines třídy U-1 (neohraničená síla motoru) pilota Billa Munceyho.
Závěrem malá archivářská douška: Pan arch. Vyškovský je jistě pečlivý člověk a konstruktér, ale byl trochu nesystematický v používání svých autorských kódů. Nejen že je nedával zdaleka na všechny své modely a měnil náhodně jejich způsob zápisu (VY-x.xx; VY x.xx; VY x-xx), ale dokonce se mu přihodilo dát tentýž kód na dva různé modely. Zatímco žlutý kluzák žádný kód nedostal, modrý Nautic Spurt ano, a sice stejný, jako má model F1 Ligier JS-11, který vznikl ve stejné době: VY-1.19. Co si s tím mají chudáci počítače počít...
Když už jsme ligiera nakousli, nemůžeme jej při naší procházce starými dobrými ábíčky minout. V pořadí již 8. model vozu F1 v ABC byl opět dlouho očekávanou událostí, jelikož tehdy vycházel jeden, max. dva modely ročně (ve 27. ročníku nevyšel ani jeden). Doufejme, že se tehdejší fandové F1 dožili dnešních časů, kdy je na trhu stovka kvalitních moderních modelů od nových autorů. Tehdy, v 70.-80. letech, šlo ale o pověstný modelářský šafrán.
Ligier JS-11 vyšel v č. 16/24 jako jediný monopost F1 ve 24. ročníku ABC. Šlo o aktuální a úspěšný vůz z r. 1979. Atraktivní bleděmodrý model je zpracován v zavedeném měřítku 1:24, zabírá typizované dvě strany a je doprovozen článkem Petra Minaříka (spolupracovníka redakce, specialisty na F1 a automobilové soutěže) s názvem Modrobílé rakety, i s fotografií vozu s číslem 25 pilota Patricka Depaillera. Další barevný obrázek stroje, s číslem 26 jezdce Jacquese Laffita nacházíme (snad jako avízo chystaného modelu) v ABC č. 5/24 na str. 34 u článku P. Minaříka o „wing cars“, tedy o konstrukcích využívajících podtlak pod vozem. Model R. Vyškovského spojuje ne příliš šťastně obě vyfotografované verze vozu v jednu: dostáváme efjedničku s číslem 25 a se jménem jezdce J. Laffite. Ale jde jen o detail, výsledek je velmi efektní. Model vyšel jedinkrát v reedici, v posledním sešitu Déček č. 12 o jedenáct let později, v květnu 1991.
Autoveterány mají v ABC bohatou tradici a R. Vyškovský vždy byl jedním z hlavních tvůrců těchto roztomilých nostalgických výtvorů z časů našich pradědečků. Ve 24. ročníku (v č. 7/24) vyšel jeden jeho veterán, Renault Grand Prix 1906. Měl by být zařazen do sbírky vozů F1 – nejen svou velikostí (M 1:24), ale především v historickém kontextu: Jde o vůz, který vyhrál první Velkou cenu Francie v Le Mans dne 26. června 1906. V porovnání s modely vozů stejného měřítka je patrné, jak velký a mocný to byl stroj. Řítit se v tomto otevřeném „kočáře“ téměř 150-kilometrovou maximální rychlostí musela být odvaha.
Vystřihovánka měla smůlu – celý náklad ABC č. 7/24 byl vytištěn vadně, nevytiskla se černá, a to v celém časopise. Písmo je tmavomodré, všechny barvy jsou podezřelé, snad kromě odstínů červené. Těžko říci, v jaké barvě měl Renault původně vyjít – v ABC vyšel zelený. O šest a sedm let později vyšel model v reedici v prvním sešitu Déček, tentokrát v červeném hávu.
S pestrou kyticí technických modelů Richarda Vyškovského ve 24. ročníku ABC se rozloučíme jedním zapomenutým nápadem a ještě jedním závodním vozem, opět z jiného soudku a s bohatším potenciálem pro modeláře – závodničkou schopnou adaptace na domácí autodráhu v měřítku 1:32, což je idea v ABC již známá a zavedená. Dalším modelem, který nemusel být jen papírovou ozdobou ve vitrínce, ale i karosérií pro svištící autodráhové podvozky, byla Lancia Beta Monte Carlo Turbo, která vyšla v posledním čísle 24. ročníku, v čísle 24, v srpnu 1980, později i v reedici v prvním sešitu Déček.
Tento model je koncentrovaným důkazem, jak R. Vyškovský (a jistě i jeho redakční vedení v čele s Vlastislavem Tomanem a Martinem Pilným) nad vystřihovánkami přemýšlel: Karosérii lze použít nikoli pro kupovaný, ale pouze pro originální dráhový podvozek, na který je v tomtéž ABC uveřejněn návod od Václava Bílka, známého také z časopisu Svět motorů. Autodráhu či papírovou maketu vozu můžeme doplnit o dva benzínové stojany, které jsou součástí vystřihovánky.
A nakonec ten dnes již zasutý nápad: V článečku v ABC je avizováno, že konečně po čtyřech letech budou přílohy na pevnějším papíru všity do časopisu tak, aby k nim byl lepší přístup, včetně návodů, tj. déčka se přestěhují zpod obálky opět doprostřed časopisu (a bude jich o dvojlist více!). Redakce si byla vědoma cenností plochy pevného papíru pro papírové modeláře a snažila se docílit toho, aby návody byly co nejstručnější a přitom se nacházely u vystřihovánky. S R. Vyškovským tedy vymysleli „stenografický“ zápis návodu pomocí stanovených značek, který měl sáhodlouhá slohová cvičení zvaná návody srazit do strohé matematické stručnosti a uspořit místo pro samotné vystřihovánky. Návrh takového stručného návodu nacházíme právě u Lancie (klasický psaný text ovšem nechybí), viz obr.
Když se podíváte na dodnes psané návody v ABC, z nichž některé jsou tak rozsáhlé, že se do časopisu vůbec nevejdou, tak je vám jasné, jak tento nápad tehdy u čtenářů uspěl: propadl, přes skvělý úmysl s úsporou místa pro vystřihovánky. Modeláři chtěli podrobné vedení stavbou, aby jejich nejistá ruka byla vedena zkušeným autorem a společně tak došli uspokojivého cíle. Podrobné návody a přehledné návodné kresby v šikmém pohledu už dávno patří ke klasické české škole papírového modelářství, kterou pomohl vystavět arch. Richard Vyškovský.
Příště dokončíme toulku 24. ročníkem ABC a podíváme se na první vystřihovánky nových autorů, Přemysla Kubely, ing. Vladimíra Hynka a Jiřího Suka.
Na shledanou u prádelního koše plného ábíček se těší,
