Merkur se vzhledem podobá našemu Měsíci, ale má vyšší průměrnou hustotu a vlastní magnetické pole. Nepřítomnost atmosféry způsobuje extrémní a nerovnoměrné teplotní poměry - na osvětlené straně dosahují teploty až 430 °C, na straně od Slunce odvrácené klesají až k -180 °C. Povrch Merkuru je bombardován fotony slunečního světla i tzv. slunečním větrem, což je proud nabitých částic vyvrhovaných Sluncem. Odtud také pochází velmi řídký plynný obal planety.
Viděli dva Merkury
Planetu znali už staří Sumerové a Babyloňané. Staří Řekové ji dlouho považovali za planety dvě. Až Pythagoras přišel s myšlenkou, že jde o jednu planetu. Dnešní pojmenování dostala od starých Římanů (Merkur je jméno posla bohů). Pozdější pozorovatelé vybavení dalekohledem zaznamenali u Merkuru podobné fáze (proměnlivý rozsah osvětlení při pohledu ze Země, typicky srpek), jaké vidíme u Venuše či Měsíce. Zvláštností Merkuru je i jeho pomalá rotace související s oběžnou dobou. Ještě v polovině 20. století se nevědělo, jak dlouho trvá na Merkuru jeden den. Pozorování rotace malého objektu obíhajícího tak blízko kolem Slunce bylo totiž obtížné.
Den dlouhý jak... dva měsíce
Pomocí radioteleskopů se v roce 1965 zjistilo, že se Merkur otočí vůči hvězdám kolem své osy (tzv. siderický den) za 58 dní a 15,5 hodiny, zatímco celý oběh Merkuru kolem Slunce (také vůči hvězdám, čili planetární siderický rok) trvá 88 dní. Takže podoba ročních dob nezávisí jen na zeměpisné šířce jako na Zemi, ale i na zeměpisné délce. Slunce na obloze Merkuru opisuje složitou křivku s kličkami.
Pořád brzdit!
Cesta k nejvnitřnější planetě sluneční soustavy vyžaduje víc energie než třeba k Marsu. Energii potřebujete nikoli k urychlení, ale naopak k zabrzdění sondy směrem ke Slunci. Jako první se k Merkuru vydala americká sonda Mariner 10 (1974-1975). Nejdříve prolétl kolem Venuše, pak třikrát po sobě nad povrchem Merkuru a vyfotografoval 40 % povrchu. Skoro všechny dnes známé údaje o Merkuru pocházejí z Marineru, přestože kolem planety 14. ledna 2008 proletěla další sonda NASA - MESSENGER. Její výsledky se ještě zpracovávají.
Právě letí kolem
MESSENGER odstartoval 3. srpna 2004, kolem Merkuru proletí ještě dvakrát: v říjnu 2008 a v září 2009. Na eliptickou oběžnou dráhu kolem Merkuru bude naveden v březnu 2011. Na rok 2013 plánují Evropská kosmická agentura ESA společně s japonskou agenturou JAXA start složené (dvoj)sondy BepiColombo.
Pro korekce její dráhy budou použity nové iontové motory a klasické gravitační manévry v blízkosti Země, Měsíce a Venuše.
Dvě sondy, které se mají doplňovat budou během letu k planetě propojené a později samostatné. K Merkuru by měly dorazit v červnu 2019.
Merkur
měsíce 0
poloměr 2440 km, tj. 0,383 průměru Země, nejmenší planeta sluneční soustavy
atmosféra téměř 0
hustota 5,427 g/cm³, tj. 98,4 % hustoty Země
hmotnost 0.0553 hmotnosti Země
gravitační zrychlení na povrchu 3,7 m/s, tj. asi 3x menší než na Zemi
teplota -180 °C na neosvětlené straně; až +430 °C na osvětlené straně
vzdálenost od Slunce 46 001 200–69 816 900 km (protáhlá eliptická dráha)
oběžná doba Merkuru kolem Slunce 88 dní
sluneční den (podle cyklu dráhy Slunce na obloze Merkuru) na Merkuru trvá 176 pozemských dní, více než merkurský rok
Pohled zblízka
- nitro planety velké železné a niklové jádro (až 70 % objemu planety), slabší plášť a tenká kůra ze silikátů na povrchu; planeta tzv. zemského typu s pevným povrchem z hornin
- magnetické pole relativně silné, přesto 100x slabší než pozemské
- povrch téměř bezbarvý, šedý, podobný našemu Měsíci, s množstvím impaktních kráterů (vznikly srážkami s meteority a planetkami v době většinou před 4,6-3,8 miliardy let); Chybějí tmavá měsíční „moře“ (výlevy vulkanických hornin v obřích pánvích; povrch vlivem ochlazování jádra stále "pracuje", planeta se pomalu zmenšuje, tvoří se průrvy, jizvy a propadliny
- útvary na povrchu Caloris Basin (Pánev tepla) - největší známý impaktní kráter ve sluneční soustavě, průměr 1350 km, vytvořen dopadem asteroidu o průměru 100 km před 4 miliardami let;
nově objevený Pavoučí kráter s rýhami; na protilehlé straně Merkuru k pánvi Caloris se nachází tzv. podivný terén - kůra je porušená, povrch zprohýbaný a rozervaný (vznikl běžícími seismickými vlnami po impaktu)
- voda na povrchu předpokládájí se ostrůvky ledu ve stínu hlubších kráterů v okolí pólu - osa rotace planety je téměř kolmá k rovině oběžné dráhy, takže tam nikdy nesvítí slunce; tato voda se mohla na Merkur dostat při srážkách s jádry komet
Weby:
(O Merkuru česky na Wikipedii )
(Domovská stránka americké sondy MESSENGER )
Novinky o Merkuru
(http://www.universetoday.com)
