Krátkozraká tvrzení podobná těm uvedeným výše nemohla dlouho vydržet. Okolní svět vesele žvýkal – i když učitelky ve školách tvrdě dbaly na to, aby se tak nedělo během vyučování – a bránit se tomu nemělo smysl. V osudovém roce 1968 začaly Čokoládovny Velim produkovat žvýkačku v typickém červeném obalu s usměvavým chlapcem ve žlutém sombreru a zeleným nápisem Pedro.
Proč zrovna Mexičan?
Vedou se dohady, proč byl vybrán zrovna malý Mexičan – podle různých zdrojů mělo jít o reakci na politiku USA, které řešily (a stále řeší) problematiku hraničního území s Mexikem, další vysvětlení se váže k chystanému MS ve fotbale, které se mělo konat v roce 1970 právě v Mexiku a maskot, hoch Gauchito, už dobýval média. Pedru pomohl vydatně i časopis ABC, který s jeho emblémem připravil v kombinaci dvou sedmnáctek (17. číslo a 17. ročník) působivou reklamu v podobě určovacího kotouče, na němž si žáček mohl potrénovat malou a velkou násobilku.
Červená a modrá, různé chutě
Kdo by si nevybavil onen zářící červený obal! Pamětníci určitě vyloví ze vzpomínek i provedení méně obvyklé, totiž modré. Byl to pokus o změnu tradiční ovocné chuti na kmínovou, ale inovace se neujala, stejně jako pokus o skořicovou příchuť. Obvykle byl kousek žvýkačky růžový s rýhováním; později došlo ke změně na hladké provedení. Další svědectví říká, že v době MS 1978 v Praze přišli Pedru na chuť i kanadští hokejisté a pakovali si jím svá zavazadla. Proč by ne, Pedro stálo pouhou korunu a v té době dosahovala roční produkce výše kolem 900 tun!
Bubliny všude
V té době existovaly různé další žvýkačky, mezi ty nejznámější patřil Sevak. Ten ovšem nebyl zdaleka tak sladký. Pedro ovládlo trh a utratit co chvíli "kačku" za další balíček bylo téměř povinností. Jednou z největších kratochvílí bylo vyfukování bublin a jejich tvůrci si pochvalovali, že právě z Pedra to jde jedna báseň. Následky byly různé – sem tam polepený obličej nebo poznámka, to když taková bublina praskla navzdory bdělému pohledu učitelky ve škole. Zákazy nic nezmohly, dokonce ani velmi sugestivní líčení dospělých, že když někdo nešťastnou náhodou žvýkačku spolkne, zalepí se mu žaludek.
Neměl obrázky!
Pedro mělo dost silnou konkurenci, protože ve stejné době se do Československa dovážely žvýkačky Donald ML Bubble Gum, i když to nemuselo být nutně z USA, jak lze vyčíst z poznámky na obalu, kde je uveden holandský Amsterdam. Přebaly byly červené, modré, žluté a zelené a uvnitř balíčku, jen o něco většího než Pedro, byl kromě opět růžové hmoty také složený voskovaný papírek s minikomiksem, většinou obsahující tři nebo čtyři obrázky. To byl hodně silný artikl! Děti nezatížené digitálním šílenstvím měly široké sbírky a vesele bujel výměnný obchod. Pravda, protože se tyto "cetličky" tiskly na nekonečný pás a ten potom stroj nařezal na daný formát, stalo se, že jsme v balíčku našli špatně zastřižený obrázek, ale takových případů bylo minimum.
Pluto i Mickey
Donald měl proti Pedru výhodu v přidané hodnotě, horší to bylo s cenou, která pochopitelně tu pedrovskou přerostla – činila celých 2,50 Kčs, což v té době nebylo málo, vždyť ABC "koštovalo" jen o 50 haléřů víc. I tak se ale Donald, na jehož komiksech figurovaly proslulé postavičky počínaje Mickey Mousem přes psa Pluta až po slavného kačera Donalda, zapsal do povědomí pánů kluků, ale i dospělých sběratelů.
Reinkarnace
Pedro přežilo krátce sametovou revoluci, výrobci se pokoušeli oživit jeho popularitu vkládáním samolepek, ale jeho výroba byla nakonec v roce 1994 zastavena. Po změnách ve společnosti i ekonomice byla značka odkoupena koncernem Candy Plus a po několikerém avizování se Pedro opět vrátilo – samozřejmě v poněkud pozměněné podobě – na pulty prodejen. Pochopitelně už v duchu nového marketingového pojetí.
