Věčný souboj modrookého zajíčka a o jeho život usilujícího vlka ve všech možných variantách nesl název Jen počkej! (Ну, погоди!). Naše distribuce si ho mírně upravila, takže dvacetidílný soubor se jmenoval Jen počkej, zajíci! Zlotřilému vlkovi vdechl jeho podobu výtvarník Svetozar Rusakov údajně podle výrostka, který ho předběhl ve frontě na lístky do kina. Seriál byl prodán do 102 zemí a dodnes je legendou, ke které se diváci rádi vrací.
Nová role
Když bylo natočeno šestnáct epizod, objevila se v prodeji tehdy nesmírně oblíbená digihra. Nešlo o nic jiného než jednoduchou kapesní platformu s několika ovládacími prvky a maličkou obrazovkou, na níž se hráč snažil plnit zadaný úkol v jedné jediné hře. V tomto případě šlo o nám dobře známého vlka, který se musel s košíkem zčerstva otáčet mezi čtyřmi žlábky, ze kterých od slepic padala vejce. Jakmile mu nějaké proklouzlo, znamenalo to pro hráče ztrátu života. Vajíčka se objevovala stále rychleji a bylo nutné prokázat opravdu skvělou práci obou rukou, která na čtyřech směrových tlačítkách musela doslova kmitat. Občas se objevil v horním domečku zajíc, což znamenalo pro sběratele vajec milý bonus.
Vzhůru do Čajky
Hra byla pojmenovaná stejně jako seriál, tedy Jen počkej! (samozřejmě v azbuce). Dala se navolit varianta hry na počet sebraných slepičích produktů nebo omezená časem. Pod displejem se skvěl název výrobce Elektronika, ovšem původní inspirací je hra Egg z platformy Game & Watch od Nintenda z roku 1981. Když se první vlaštovky od Elektroniky začaly v roce 1987 objevovat, nejčastěji se za nimi hry chtivý jedinec vydal do prodejny Čajka v Železné ulici mezi Havelským a Staroměstským náměstím. Jen počkej! jednoznačně vedlo, i když Elektronika nezůstala zdaleka u jediné hry, objevilo se jich hned několik na podobném principu, ale díky sepětí s televizním seriálem vlk a zajíc jednoznačně triumfovali.
Západní inspirace
Na rozdíl od jiné sovětské legendární hry Tetris, jejímž vývojářem byl Alexej Pažitnov, měla „digiplacka“ vzor především v japonských produktech Nintendo. Ještě před invazí Jen počkej! do zmíněné Čajky a mezi uživatele jsem mohl vyzkoušet jiné produkty, které měly poněkud jiný charakter – například scenérii mořské zátoky, kam z vrtulníku padají parašutisté a na hladině je do člunu chytá zoufalý kolega. Pokud mu někdo z nebe propadne do vody, zmocní se ho žralok a hráč přijde o jeden ze tří životů. Na podobném principu byl postaven i útok na most, po kterém se pohyboval tank a likvidoval střílené rakety. Vlkovi se asi nejvíc blížilo provedení, kdy dívenka ne nepodobná Červené karkulce běhala kolem čtyř stromků a sbírala květiny. Když pak ukázala kytici trojici trpaslíků na velké muchomůrce, naskákaly jí plusové body, ovšem nesměl na ní předtím vybafnout vlk. Tato hra byla omezená pouze počtem květin, když dívka sebrala tisící, její mise úspěšně skončila.
Není zapomenut
Na vlka a zajíce v digitálním provedení se dlouho vzpomínalo a nejeden pamětník ho určitě ještě dnes má někde v šuplíku. Jestli pořád funguje, toť otázka. Vlastní život hry byl ohraničen zhruba rokem 1993, kdy se začaly prosazovat v širší míře domácí počítače, rovněž Nintendo zabodovalo konzolí Game Boy, která i přes určité nedostatky zcela ovládla trh, zvláště díky možnosti dokupovat si obrovský herní sortiment. Jen počkej! se však nepropadla do historie, jako nostalgickou připomínku se její protagonisté objevili v aplikaci pro mobilní telefony i jako on-line hra na internetu. Kdo si chce zavzpomínat a chytit nějaké to vejce, má tedy jedinečnou šanci.
