Pokud ponecháme stranou legendární stavebnici Merkur, z níž bylo možné sestavit rovněž železniční trať, ovšem pokud se vůbec dala sehnat, mohly děti vzít zavděk tou nejjednodušší kolejovou hračkou z produkce výrobního družstva IGRA Praha. Víte, že i do názvu tohoto subjektu zasáhl „velký bratr“ z východu? Byl odvozen z ruského „hra“, tedy „igra“ (игра). Ona železnice byla tvořena několika kusy obloukových hliníkových kolejí, parní lokomotivou na klíček a dvěma vagóny – buď osobními nebo nákladními. Vzhledem k omezené kapacitě kolejí šlo opravdu jen o první krůček do světa mechanických hraček.
Původ za železnou oponou
Velkým hitem se v 70. letech minulého století staly především maďarské plechové hračky, umožňující nejen pasivní sledování vláčků při specifické činnosti, ale i variantu je do určité míry ovládat. Tehdy jsme pochopitelně netušili – tedy pokud v rodině nebyl nějaký zběhlý globetrotter – že nejde o aktivitu našich tehdejších sousedů oplývajících bikavérem, uherákem a dovolenými u Balatonu.
Letmým pohledem do historie zjistíme, že podobné hračky produkovala firma Technofix a naši maďarští přátelé využili jejich know-how k výrobě vlastních produktů. Jen pro pořádek – celé jméno výrobce ze Spolkové republiky Německo znělo Gebrüder Einfalt Blechspielwarenfabrik (GEN) a na trhu působila od roku 1922. Sídlila v Norimberku a její činnost skončila v roce 1978.
Záhadné nápisy
Asi největším lákadlem byla velká plechová deska, na níž bylo vyobrazeno město – v tomto případě Budapest i se svým skvostným parlamentem – a na jehož ulicích, tvořených dvěma žlábky, se proháněla dvě osobní auta a jeden autobus. Každé vozidlo mělo své stání, ve kterém bylo „zamčeno“ a stiskem malého knoflíku jej bylo možno vypustit do ulic. Dalším herním prvkem byly čtyři barevně odlišené ovládací klapky, díky nimž mohl majitel hračky autíčka nechat projet křižovatkou. Na ploše byly i výřezy pro dopravní značky, ovšem v mírně předimenzované podobě. Autíčka rovněž poháněla pružina na klíček. Maďaři tuto dráhu nazvali Közlekedési játék, což v překladu znamená Transportní hra. Tedy prakticky to samé, co vyprodukoval už před nějakou dobou Technofix jako Traffic Control pod katalogovým číslem 295.
Dvakrát mašinky
Hodně rozšířenými produkty mezi dětmi v Československu byly i dvě hry, jež bychom mohli nazvat vizuálně zábavné. V prvním případě šlo o motorovou lokomotivu s přípojným vagónkem, která rovněž vybavena pohonem na klíček jezdila po trati připomínající písmeno X. Na vozíku měla plechovou truhličku, kterou díky speciálnímu mechanismu „vyklopila“ na středový sokl, k němuž se po projetí další části dráhy opět vrátila a za pomoci tlačítka jej opět „nabrala“ na ložnou plochu. Název hry byl dalším maďarským jazykolamem, Radokó vonat v překladu znamenalo Nákladní vlak. Obdobně působila i hračka Tolató moldony (Posunovací vlak). Tady spočíval princip na parní lokomotivě a dvou nákladních vagóncích, které na trati se dvěma slepými kolejemi převážel stroj sem a tam – vždy střídavě jeden vagón tlačil a druhý táhl.
Můžete se těšit
Čtenáře možná bude zajímat, jak byla vyřešena licenční otázka – šlo o to, že některé licí formy byly prodány do socialistických států v letech, kdy výroba Technofixu začala postupně stagnovat. Stalo se tak po smrti Johanna Einfalta v lednu 1974. Byl to syn zakladatele firmy a měl na starost obchodní oblast. Díky tomu se některé výrobní nástroje ocitly v Maďarsku, ale také v tehdejším Sovětském svazu nebo Československu. Jak už bylo výše uvedeno, firma v roce 1978 ukončila svou činnost, takže formy ani nebylo kam vracet. Výše uvedené hračky patřily mezi ty nejobdivovanější a jejich majitelé v dětské komunitě prožívali úctu a obdiv. A jejich život přetrvává i do dnešních dnů, protože v různých internetových burzách nebo v nabídce antikvariátů je nacházíme dodnes. Pochopitelně za podstatně vyšší ceny než před téměř půl stoletím.
